Z Prahy chtěl císař učinit nové centrum Říše

Vydání: 2016/19 První biskupské svěcení v Plzni, 3.5.2016, Autor: Martin T. Zikmund

V našem hlavním městě dnes žije bezmála 1,5 milionu obyvatel. Málokdo z nich či návštěvníků tuší, jaké ideje určovaly budovatelský étos Karla IV., po němž dosud zůstalo v Praze a jejím okolí bezpočet památek. Příznačně v Karolinu o tom hovoříme s historikem umění a prorektorem UK prof. JANEM ROYTEM.


Jako panovník proslul vzdělaností, ale dokázal si vybírat i poradce na vysoké úrovni.Snímek Repro KT

Když Karel budoval Prahu, o co přitom usiloval? V této souvislosti se často mluví o ideji Prahy coby Nového Jeruzaléma...

Téma Nového Jeruzaléma se u Karla objevuje často. Jedná se o inspiraci z Janovy Apokalypsy, kde je Nový Jeruzalém popsán jako nebeské město. Při budování Prahy coby centra tehdejší křesťanské Říše se tedy Karel nechal inspirovat těmito biblickými vizemi. Ostatně vše, co dělal, činil pod zorným úhlem věčnosti.

Nový Jeruzalém se projevuje zejména ve dvou kaplích, které jsou však pro Karla kaplemi ústředními. Když se podíváte v katedrále do svatováclavské kaple, tak má čtvercový půdorys a je obložena drahými kameny, podobně jako kaple sv. Kříže na Karlštejně, kde toto obložení dokonce připomíná hradby nebeského Jeruzaléma. Ten má v Janově Apokalypse stěny ze zlata obložené právě drahými kameny. Podobná kaple byla rovněž v Tangermünde, Karlově hradu nedaleko Magdeburku.

Pokud jde o kapli svatého Kříže, tento prostor byl vysvěcen pražským arcibiskupem, který zde také dvakrát ročně sloužil mše. Jinak sem byl přístup značně omezen, takže svou posvátností i nedostupností připomíná skoro svatyni svatých v Jeruzalémském chrámu... A co Nové Město pražské?

Tam se projevuje symbolika zase jiným způsobem. Není to už upomínka na Nový Jeruzalém, ale každý kostel v Novém Městě má nějaký vztah přímo ke Karlovi coby světské hlavě křesťanského impéria anebo k jeho snahám. Zmiňme zejména kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově, který svým centrálním půdorysem připomíná, že Karel byl korunován římským králem v Cáchách. Osmiboký půdorys lodi kostela totiž odpovídá tamnímu korunovačnímu kostelu, v němž je pohřben císař Karel Veliký a kde byli tradičně korunováni římští králové včetně samotného Karla IV.

Kostel sv. Apolináře zase odkazuje k Ravenně, která bylo po určitý čas sídlem králů a císařů (sv. Apolinář byl ravennským biskupem ve 2. století). Dále kostel sv. Kateřiny upomíná na bitvu, kterou mladý Karel vítězně vybojoval v severní Itálii právě ve svátek sv. Kateřiny. A pak je tu klášter slovanských benediktinů v Emauzích, který je zasvěcen sv. Vojtěchu, Prokopu, ale i sv. Cyrilu a Metodějovi a též Jeronýmovi, o němž se věřílo, že byl Slovan. Chorvatští benediktini, kteří sem přišli na Karlovo pozvání, zde pěstovali západní liturgii ve staroslověnském jazyce.

Kostel Panny Marie Sněžné poukazuje zase na Řím, na nejstarší římskou baziliku Santa Maria Maggiore, která se také nazývá Panny Marie Sněžné. Tam, kde je dnes dům U Hybernů, se nacházel klášter sv. Ambrože, kde se pěstovala zase ambroziánská liturgie, což odkazuje na to, že Karel IV. byl v bazilice sv. Ambrože v roce 1355 korunován železnou korunou lombardských králů – železnou proto, že do koruny je vsazena část železa, která údajně pochází z hřebu Kristova. A nakonec kostel sv. Jindřicha v Jindřišské ulici ukazuje k bavorskému Bamberku, kde je pohřben císař Jindřich a jeho manželka Kunhuta, snad jediný panovnický pár, který byl kdy svatořečen. Pražští arcibiskupové byli vizitátory této diecéze a Karel se tu často vyskytoval, když přejížděl mezi Norimberkem a Prahou. Tyto hlavní novoměstské kostely tvořily pomyslný kříž...

... a ten kříž ukazuje k Vyšehradu.

Ano, ten hrál v Karlově koncepci velkou roli – už kvůli svému přemyslovskému původu. Na Vyšehradě začínal korunovační průvod českých králů s tím, že v předvečer korunovace byly budoucímu panovníkovi ukázány lýčené střevíce a mošna Přemysla Oráče, aby si byl vědom, že pochází od pluhu a z rodiny sv. Václava. A na Vyšehradě také na chvíli spočinulo tělo mrtvého krále a císaře Karla IV. Když totiž zemřel, jeho tělo bylo neseno celou Prahou právě na Vyšehrad a pak zase zpátky na Pražský hrad do katedrály, kde byl pohřben.

Na Novém Městě pražském jsou však i tři náměstí, která sotva mohla napodobovat Jeruzalém.

Jistě, ale i v jejich případě nebylo vše pouze světské. Šlo o Koňský trh (dnešní Václavské náměstí), Senný trh (Senovážné náměstí) a Dobytčí trh – dnešní Karlovo náměstí, které se mohlo pyšnit, že bylo postaveno jako největší náměstí v tehdejší Evropě! Ale i ono mělo sakrální význam, neboť v Karlově době stála uprostřed něj kaple Božího těla a právě zde byly veřejnosti ukazovány nejsvětější relikvie Říše a českého království. Nejprve – v pořadí důležitosti – relikvie Krista, pak relikvie Panny Marie a nakonec relikvie spojené s českými zemskými patrony. A k tomu i korunovační klenoty.

Když jste popisoval obraz Nového Jeruzaléma, který inspiroval Karla IV., mluvil jste o Janově Apokalypse. Jak velký vliv měla tato poslední biblická kniha na tehdejší společenské dění?

Obrovský. Zcela nesrovnatelný s dneškem. Lidé věřili, že se její proroctví už naplňují. Uvedu příklad, abych to vysvětlil. Věhlasný kazatel Jan Milíč z Kroměříže, který se vyznamenal svými plamennými projevy i sociální činností, se při jednom kázání o Antikristu v závěru obrátil na přítomného císaře Karla a pravil: „To je ten Antikrist z Apokalypsy.“ Karel IV. se ovšem zachoval velkoryse a Jan Milíč to na základě intelektuálního rozhovoru s dalšími duchovními musel samozřejmě odvolat, ale ukazuje to, jakou roli v té době hrála Apokalypsa a vůbec Poslední soud. Ostatně apokalyptický cyklus lze najít i v kapli Panny Marie na Karlštejně a na něj bezprostředně navazují tři příznačné ostatkové scény. Na první Karel IV. přijímá od francouzského krále Jana Dobrého dva trny z Kristovy trnové koruny a část dřeva kříže. Na druhé zřejmě přijímá od byzantského císaře Jana V. Palaiologa část houby, kterou byl Kristus na kříži napájen. Na třetí scéně tyto relikvie ukládá do zlatého kříže českého království.
V tom tkví návaznost na Apokalypsu. Shromažďování relikvií jako obrana, abych byl spasen.
 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 9 28. února – 6. března 2017

Jak mají křesťané reagovat na uprchlíky?

Jak zvládnout migrační krizi a dostát přitom svému křesťanskému přesvědčení a poslání? Nejen biskupové hledali odpovědi hned na dvou konferencích, a to v Bratislavě i v Římě.

celý článek


Mladí lidé chtějí mít zodpovědnost

Při bohoslužbách Celostátního fóra mládeže delegáti pozorně naslouchali slovům celebrujícího biskupa. Po většinu programu ale on naslouchal jim…

celý článek


Půst je příležitostí k proměně. Využijme ji

Čtyřicet dní do Velikonoc, které jsou před námi, nás zve k proměně. Nutně nemusí být způsobena jen askezí či sebezáporem. K postní době můžeme přistoupit také…

celý článek


I dobré manželství má problémy

Exhortace Radost z lásky (Amoris laetitia) je stále předmětem mnoha debat. Stranou pozornosti však zůstává to, co papež František uvádí jako jednu ze čtyř priorit: doprovázení…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay