12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Workoholik je v podstatě lenoch

24. 7. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/30 Křesťané a lenost, 24.7.2006, Autor: Kateřina Beščecová

Ne nadarmo staré učebnice křesťanské morálky používají termín acedia - nedbalost, zanedbávání. „O lenosti můžeme hovořit jako o zanedbání žádoucí odezvy na konkrétní podnět. Samozřejmě se to může projevovat tak, že ležím v posteli, místo abych vstal. Ale leností může být právě tak horečnatá činnost, která je na první pohled obdivuhodná a je známkou píle. Ve skutečnosti však člověk utíká tomu, co by doopravdy měl dělat,“ říká morální teolog Jiří Skoblík.

ZANEDBÁVÁNÍ BOŽÍCH VĚCÍ
Nedbalost nebo také „znuděnost“ ve vztahu k duchovním věcem, tak se dá označit lenost v oblasti náboženství. A rozhodně se nemusí týkat jen nevěřících lidí. Jiří Skoblík v této souvislosti poukazuje na fenomén „náboženské vlažnosti“, která s určitou ležérností a polovičatostí plní povinnosti křesťana. „Ta znechucenost může být například programové vyhýbání se kostelu. Pocitu, že je to nuda, je tam zima, nesrozumitelné kázání. Může to být ale i vyhýbání se jakékoliv náboženské literatuře nebo vyhýbání se společenství věřících. Člověk se tak vyhýbá adekvátní reakci na podněty, které ho volají k objevování duchovních věcí. Místo toho dá přednost smyslovým potěšením, které třeba nemusejí být vůbec špatné, ale v dané chvíli ho vedou úplně někam jinam.“
Svatý Tomáš definuje lenost jako zasmušilost nad duchovním dobrem a jakýsi odpor vůči přátelství s Bohem. „Takový člověk je příliš v zajetí sebelásky a nechce se sebezapřením ke kladnému vztahu k Bohu prokousat,“ říká morální teolog. Jako příklad uvádí maturanta, který je smutný nad tím, že velice intenzivně prožívá kněžské povolání. Má totiž strach, že přijde o to, co má rád a co potřebuje pro své potěšení.
Lenost ve vztahu k Bohu se však může projevovat i zmíněnou „horečnatou činností“. „Představte si kněze, který se velice intenzivně věnuje sociální činnosti, nadšeně rybaří, sportuje. Plnou silou se vrhá do aktivit, které vůbec nejsou špatné. Dokonce mohou být velice žádoucí, třeba když jde o charitu - ale přitom se obloukem vyhýbá duchovní činnosti, která mu může připadat zbytečná.“

KDY JE LENOST HŘÍCH?
„Vzpomínám si na jeden vtip, který se vyprávěl, když jsem nastoupil do semináře. Je neděle, osm hodin ráno a mladý kněz ještě leží v posteli. Přijde za ním kostelník, velice uctivě zaťuká a říká: ,Velebný pane, vstávejte, lidé už stojí u zpovědnice!´ Kněz se ale jen otočí a řekne: ,Zažeňte jich.´ To je acedie, která už začíná mít hrozivé rozměry - nejenom z hlediska lásky a péče o věřící, ale dokonce z hlediska spravedlnosti. Vždyť zpovídání je v pracovní náplni kněze. Je velice důležité toto rozlišit,“ říká Jiří Skoblík. Leností však člověk nemusí nutně překročit Boží přikázání. „Představte si, že jste na venkově na prázdninách. Je neděle ráno a celou vesnicí zní čtvrt hodiny před začátkem bohoslužby zvony. Vás najednou naplní nechuť k tomu se sebrat a jít do kostela. A tak se snažíte hledat všemožné výmluvy: ráno jste kýchnuli, asi tam bude zima, co kdybyste nastydli. Toto je jeden případ. Ale vžijte se nyní do následující situace: Je čtvrtek. Když se podíváte do církevního kalendáře, je to úplně obyčejný den. Přijdete domů z práce a najednou vás čtvrt hodiny před začátkem mše neodbytně přepadne myšlenka - pojď do kostela! Vy jste ale zasmušilí a tato myšlenka vás vůbec netěší. Můžete se královsky omluvit tím, že není neděle, což je naprostá pravda. Ale proč máte najednou pocit, že by bylo správné tam jít, a chyba, kdybyste zůstali doma? Je to okouzlující volání Boží milosti, která vás chce obdarovat mimo rámec zákona. Takže lenost nemusí být jenom zanedbání něčeho nařízeného, ale také zanedbání příležitosti,“ vysvětluje kněz.
Jak tedy rozlišit, kdy se z lenosti zpovídat? Jiří Skoblík vysvětluje, že odpověď není tak jednoduchá. Každý míru viny v určitých situacích prožívá jinak. A proto bychom mohli sáhnout po následujícím měřítku: „Hřích je, když kvůli lenosti poruším přikázání. Jestliže ale z lenosti zanedbám příležitost, je to sice důvod k lítosti, protože jsem se vzdal nabídky Božího obohacení, nevyžaduje to však zpověď.“

JAK SE LENOSTI ZBAVIT?
Nejdůležitější je podle Jiřího Skoblíka vnitřní poctivost: „Přinutit se k pravdivému pohledu na věc není vůbec snadné. I věřící dokáží přesvědčivě lhát sami sobě. Tady je potřeba pečlivě pěstovat posvěcení přítomného okamžiku. V praxi to znamená, že si máme vždy před očima promítnout činnosti, které přicházejí v úvahu: práce, duchovní život, sociální oblast, odpočinek. A poctivě se ptát, která z těchto cest má v současném okamžiku největší hodnotu. První úkol je vůbec se sama sebe zeptat. Člověk na to často zapomíná, utíká před tím (zase určitý projev lenosti). Druhá věc je podle toho se zařídit. Když se to podaří, je to výtečný protilék proti lenosti,“ uzavírá Jiří Skoblík.



Označení tzv. sedmi hlavních hříchů, peccata capitalia (pýcha, smilstvo, lakomství, nestřídmost, závist, lenost, hněv) má svůj původ již u Řehoře Velikého. Ten je utřídil okolo roku 600. „Caput je latinsky hlava, takže v přesném překladu jde o ,hlavové hříchy´. Nejde tedy o těžké hříchy, jako je například vražda, ale o kořeny, z nichž hříchy vyrůstají,“ vysvětluje morální teolog Jiří Skoblík. Dodává, že lenost tak sama o sobě nemusí být závažným hříchem, ale jako výhonek z ní může vyrůst nakonec třeba i ta vražda.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou