Werner Bischof v Obecním domě

Vydání: 2006/5 Může být křesťan bohatý?, 1.2.2006, Autor: Václav Sokol

Příloha: Perspektivy

Pískající chlapec, vykračující si s rancem na zádech, je jednou z posledních fotografií Wernera Bischofa. Krajina na snímku je zřejmě podobná té, která o několik měsíců později osmatřicetiletého umělce zahubila. Skalnatá propast v peruánských Andách se mu stala osudnou, když předtím prošel bez úhony místy zdánlivě mnohem nebezpečnějšími. Fotografii pískajícího chlapce v kloboučku vídáme na zastávkách tramvají, je to dobře zvolené logo pro výstavu v pražském Obecním domě. Chlapci z fotografie může být dnes mezi šedesáti a sedmdesáti lety, peruánský horal by se asi divil, jak je teď v Čechách známý.

Švýcarský fotograf a jeden ze zakládajících členů proslulé agentury Magnum se mezitím stal ve fotografii pojmem. Znali jsme ho i u nás, za železnou oponou. V roce 1960 vyšla malá monografie s textem Anny Fárové, Bischof byl také zastoupen na skupinové výstavě fotografií „Co je člověk“, která počátkem šedesátých let putovala po evropských městech včetně Prahy. Socialistická cenzura ostražitě sledovala všechno, co k nám přicházelo ze Západu, ale humanismus Bischofových fotografií byl přijatelný, jejich kritičnost nemířila do zemí sovětského bloku.

Werner Bischof žil do svých devětadvaceti let ve Švýcarsku, studoval malířství a stal se úspěšným módním a reklamním fotografem. Přelomem se mu stal konec druhé světové války, kdy se k hranicím neutrálního státu valily vlny běženců z okolního světa, zmítaného válečnými hrůzami. Tehdy umělec opustil svůj klidný curyšský ateliér, svou „věž ze slonoviny“, na kole odjel do Berlína a fotografoval, v úžasu nad rozvráceným světem. Děti, tančící mezi troskami, sirotky, převážené kamsi vlaky Červeného kříže, zdemolované pahýly kdysi hrdých pomníků, noblesní dámy mezi sutí a cihlami - to vše ukládal do paměti svých negativů, aby z nich mohl svítit obrazy, které nás dodnes udivují. Curyšské umělecké začátky Bischofovi pomohly, ale teprve ve zpustošeném Německu se zrodilo něco, kvůli čemu se umělec stal nezapomenutelným. Začal „fotografovat srdcem“ a tomuto zvláštnímu povolání zůstal věrný po zbývajících devět let svého života, naplněných cestováním a cílevědomou prací.

V předtelevizní době byly velké obrazové časopisy velmi sledované, mocné a bohaté. Jejich role byla nezastupitelná - vzpomínám na svého otce, který po válce kupoval americký Life, každé číslo byl svátek, bylo to živé a nesmírně zajímavé. Časopisy žádaly kvalitu, ale také senzaci a loajalitu s tím, kdo platí. Podstatou umělce je tvůrčí svoboda, a proto Bischofova spolupráce s časopisy bývala sporná a konfliktní. Přesto byl úspěšný a vyhledávaný. Fotografoval válku v Indočíně a hladomor v Indii, korejská válka jej dovedla do Japonska, kde měl sledovat zázemí amerických vojáků. Stále víc ho ale zajímal přirozený život lidí v přírodě, nenarušený nelidskými konflikty. Nebyl spokojen s vyzněním svých fotografických reportáží, zdálo se mu, že jsou v tisku účelově manipulovány. Od cesty do Jižní Ameriky si mnoho sliboval, byla to cesta za pravdou, čistotou a krásou, cesta za sebou samým.

Pískající chlapec se stal symbolickým epilogem poctivého a statečného díla, které si předsevzalo krystalizovat do obrazů bídu i krásu světa.

Václav Sokol

Výstava je vzácnou příležitostí vidět dílo Wernera Bischofa pohromadě. Dokumenty dokreslují pozadí a zázemí umělcovy práce, výstava je pečlivě připravena a krásně instalována (kurátorka Vanda Skálová, architekt Emil Zavadil). Výstava potrvá do 19. února 2006.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay