Vysvědčení je výsledkem společného úsilí

Vydání: 2012/25 Exkluzivně z afghánského bojiště, 23.6.2012, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Konec června se nezadržitelně blíží a s ním i ten Den. Den, kdy naše děti přinesou domů vysvědčení, aby nám rodičům ukázaly, jak pilně – nebo i nedbale – celý rok ve škole pracovaly. Jak celoroční úsilí dětí správně ocenit, co dělat, abychom se vyhnuli nepříjemnému překvapení, či zda a jak děti za špatné školní výsledky případně trestat – nejen o tom jsme hovořili s psycholožkou IRENOU LESOVOU.

 O čem vlastně svědčí vysvědčení? Jak máme rozumět známkám, které jsou na něm napsané?

Vysvědčení by se nikdy nemělo brát jako jediné kritérium pro posouzení schopností dítěte a známkám by se rozhodně neměl přisuzovat nadměrný význam. Jde totiž vždy jen o určitý typ zhodnocení určité činnosti. Známky jsou spíše ukazatelem, zda v procesu vzdělávání jsou dítě, učitel i rodiče v souladu. Jinými slovy, vysvědčení je písemným ohodnocením společného úsilí dítěte, učitele i rodičů. Právě na rodičích totiž je, aby věnovali dítěti přiměřenou pozornost a byli mu i ve školních věcech nápomocni, protože dítě hledá, chybí mu zkušenosti a pomoc rodičů potřebuje.

 Je potom trojka či čtyřka ještě dobrá, nebo znamená, že něco děláme špatně?

Rodiče by vždy měli svá přání a představy srovnat se schopnostmi dítěte. Jsou děti více i méně nadané a podle toho je nutné posuzovat jejich školní výsledky. U některého dítěte bude trojka znamenat úspěch, u jiného bude znamením upozorňujícím. Obecně však platí, že by známky nikdy neměly dítě ohrožovat v jeho vývoji, stigmatizovat je nebo být strašákem. Na druhé straně – když se ohodnocení žádný význam nepřikládá, není to o nic lepší: obojí je extrém.

 Jak dítě za vysvědčení vhodně odměnit a jaký případně zvolit trest?

Za pěkné známky je dobré pochválit, v žádném případě ale není patřičná finanční odměna. Dítě se přece učí pro sebe. Celkové situaci i možnostem rodiny má být přiměřený také případný dárek, protože přeceňování znamená přehánění a jako takové nesprávně motivuje.

Případný trest za špatné vysvědčení by měl být výchovný, tedy také hlavně přiměřený. Pravidlem je držet emoce pod kontrolou rozumu, nikoli naopak. Rozhodně by nemělo jít o fyzický trest ani by postih neměl dítě psychicky traumatizovat – kupříkladu výhrůžky, že dítě někdo nebude mít rád, by vůbec neměly zaznít. Vhodnou volbou je domluva, omezení určité činnosti, zamítnutí dárku, který jsme dítěti slíbili za snahu, a podobně.

Uvědomme si ovšem, že trest přichází až jako poslední opatření a prvotní je vždycky problémům předcházet. Raději než vymýšlet složité postihy, které nepřinesou výsledek, protože nepřišly ve vhodnou chvíli – tedy například když dítě v učení polevilo v průběhu roku, bychom se měli zamyslet nad příčinou. Prevencí neúspěchu i případného trestu je, když budeme prospěch dítěte celoročně sledovat. Důsledný požadavek pravidelného plnění úkolů je daleko účinnější než trest ve chvíli rozčilení a zklamání.

 Co to tedy pro rodiče znamená během školního roku?

Vést dítě k zodpovědnosti, pomáhat mu při učení a spolupracovat se školou. Při učení někdy stačí pasivní přítomnost rodiče, jindy je zase nutné aktivně zasahovat a dítěti pomoci. Pokud školní požadavky překračují vědomosti a možnosti nejen dítěte, ale i rodičů, je jistě možné se obrátit o radu na učitele, který může přispět například doučováním.

Dobrým vkladem nicméně je vedení dítěte k respektování autority, poslušnosti, trpělivosti a k pěstování výdrže u započaté činnosti už v útlém věku, když malé dítě vedeme a povzbuzujeme k trpělivému opakování hry nebo činnosti, aby ji „dotáhlo“ k dobrému výsledku. Výchovné působení je totiž skutečně dlouhodobý a proměnlivý proces, který nelze vynechat či opomenout, a neúčast rodičů na výchově může dítě i trvale poznamenat.

 Může špatné vysvědčení přes všechnu snahu zkrátka znamenat, že dítě na vybranou školu nestačí?

Pokud se rodiče dítěti věnují, většinou jim nečiní obtíže mu vybrat vhodnou školu: to znamená vycházet ze zájmů dítěte, jeho vloh, jeho předpokladů a možností, tak aby mu byla „na míru“, a ne aby jen splňovala představy rodičů. Tzv. splněním přání tatínka, maminky nebo některého z prarodičů se už způsobilo mnoho škody. Děti se ve výbavě i schopnostech mohou výrazně lišit, každý jsme originál. K tomu je důležité vždy citlivě přihlížet a nepřeceňovat význam jen některých povolání – neuškodí volit praktičtější obory a méně módní školy. I vzhledem k budoucí úspěšnosti dětí je zájem rodičů již od počátku tak důležitý. A pokud s dítětem kráčíme jeho dětstvím, jsme mu rádci, učíme je prvním krokům nejen po zemi, ale i v sociálním prostředí, pak se ani školní vysvědčení nemusí stávat něčím nepochopitelným, nebo dokonce stresujícím.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay