23. 6. 2012
|Vydání: 2012/25 Exkluzivně z afghánského bojiště, 23.6.2012, Autor: Alena Scheinostová
Příloha: Doma
Konec června se nezadržitelně blíží a s ním i ten Den. Den, kdy naše děti přinesou domů vysvědčení, aby nám rodičům ukázaly, jak pilně – nebo i nedbale – celý rok ve škole pracovaly. Jak celoroční úsilí dětí správně ocenit, co dělat, abychom se vyhnuli nepříjemnému překvapení, či zda a jak děti za špatné školní výsledky případně trestat – nejen o tom jsme hovořili s psycholožkou IRENOU LESOVOU.
O čem vlastně svědčí vysvědčení? Jak máme rozumět známkám, které jsou na něm napsané?
Vysvědčení by se nikdy nemělo brát jako jediné kritérium pro posouzení schopností dítěte a známkám by se rozhodně neměl přisuzovat nadměrný význam. Jde totiž vždy jen o určitý typ zhodnocení určité činnosti. Známky jsou spíše ukazatelem, zda v procesu vzdělávání jsou dítě, učitel i rodiče v souladu. Jinými slovy, vysvědčení je písemným ohodnocením společného úsilí dítěte, učitele i rodičů. Právě na rodičích totiž je, aby věnovali dítěti přiměřenou pozornost a byli mu i ve školních věcech nápomocni, protože dítě hledá, chybí mu zkušenosti a pomoc rodičů potřebuje.
Je potom trojka či čtyřka ještě dobrá, nebo znamená, že něco děláme špatně?
Rodiče by vždy měli svá přání a představy srovnat se schopnostmi dítěte. Jsou děti více i méně nadané a podle toho je nutné posuzovat jejich školní výsledky. U některého dítěte bude trojka znamenat úspěch, u jiného bude znamením upozorňujícím. Obecně však platí, že by známky nikdy neměly dítě ohrožovat v jeho vývoji, stigmatizovat je nebo být strašákem. Na druhé straně – když se ohodnocení žádný význam nepřikládá, není to o nic lepší: obojí je extrém.
Jak dítě za vysvědčení vhodně odměnit a jaký případně zvolit trest?
Za pěkné známky je dobré pochválit, v žádném případě ale není patřičná finanční odměna. Dítě se přece učí pro sebe. Celkové situaci i možnostem rodiny má být přiměřený také případný dárek, protože přeceňování znamená přehánění a jako takové nesprávně motivuje.
Případný trest za špatné vysvědčení by měl být výchovný, tedy také hlavně přiměřený. Pravidlem je držet emoce pod kontrolou rozumu, nikoli naopak. Rozhodně by nemělo jít o fyzický trest ani by postih neměl dítě psychicky traumatizovat – kupříkladu výhrůžky, že dítě někdo nebude mít rád, by vůbec neměly zaznít. Vhodnou volbou je domluva, omezení určité činnosti, zamítnutí dárku, který jsme dítěti slíbili za snahu, a podobně.
Uvědomme si ovšem, že trest přichází až jako poslední opatření a prvotní je vždycky problémům předcházet. Raději než vymýšlet složité postihy, které nepřinesou výsledek, protože nepřišly ve vhodnou chvíli – tedy například když dítě v učení polevilo v průběhu roku, bychom se měli zamyslet nad příčinou. Prevencí neúspěchu i případného trestu je, když budeme prospěch dítěte celoročně sledovat. Důsledný požadavek pravidelného plnění úkolů je daleko účinnější než trest ve chvíli rozčilení a zklamání.
Co to tedy pro rodiče znamená během školního roku?
Vést dítě k zodpovědnosti, pomáhat mu při učení a spolupracovat se školou. Při učení někdy stačí pasivní přítomnost rodiče, jindy je zase nutné aktivně zasahovat a dítěti pomoci. Pokud školní požadavky překračují vědomosti a možnosti nejen dítěte, ale i rodičů, je jistě možné se obrátit o radu na učitele, který může přispět například doučováním.
Dobrým vkladem nicméně je vedení dítěte k respektování autority, poslušnosti, trpělivosti a k pěstování výdrže u započaté činnosti už v útlém věku, když malé dítě vedeme a povzbuzujeme k trpělivému opakování hry nebo činnosti, aby ji „dotáhlo“ k dobrému výsledku. Výchovné působení je totiž skutečně dlouhodobý a proměnlivý proces, který nelze vynechat či opomenout, a neúčast rodičů na výchově může dítě i trvale poznamenat.
Může špatné vysvědčení přes všechnu snahu zkrátka znamenat, že dítě na vybranou školu nestačí?
Pokud se rodiče dítěti věnují, většinou jim nečiní obtíže mu vybrat vhodnou školu: to znamená vycházet ze zájmů dítěte, jeho vloh, jeho předpokladů a možností, tak aby mu byla „na míru“, a ne aby jen splňovala představy rodičů. Tzv. splněním přání tatínka, maminky nebo některého z prarodičů se už způsobilo mnoho škody. Děti se ve výbavě i schopnostech mohou výrazně lišit, každý jsme originál. K tomu je důležité vždy citlivě přihlížet a nepřeceňovat význam jen některých povolání – neuškodí volit praktičtější obory a méně módní školy. I vzhledem k budoucí úspěšnosti dětí je zájem rodičů již od počátku tak důležitý. A pokud s dítětem kráčíme jeho dětstvím, jsme mu rádci, učíme je prvním krokům nejen po zemi, ale i v sociálním prostředí, pak se ani školní vysvědčení nemusí stávat něčím nepochopitelným, nebo dokonce stresujícím.