Vyšetření, jež zachraňují i zabíjejí

Vydání: 2017/5 Ředitel vatikánských médií v Česku, 31.1.2017, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Prenatální diagnostika jsou stručně a jednoduše řečeno vyšetření, kterými lékař může zjistit, jak se daří plodu v břiše těhotné ženy – tedy i zda je dítě zdravé, nebo postižené. Proč se tím zabýváme?


Postižení dokážou lékaři odhalit. Jeho míru však jen odhadují.Ilustrační snímek Ivana Jašminská

Většina žen v České republice při nálezu vážného postižení plodu podstupuje interupci: devět z deseti dětí prenatálně diagnostikovaných s postižením Downovým syndromem tedy zemře při potratu. Lidé, kteří povýšili „zdraví společnosti“ nad úctu k životu, by snad mohli být spokojeni, jak se díky prenatální diagnostice „daří“ statisticky umenšit počet postižených jedinců v populaci. Těhotenská vyšetření však nejsou předehrou k zabití dítěte, ale jedním z nástrojů k péči o něj, dokonce i k jeho záchraně. Při některých postiženích (srdeční vady) nebo onemocněních jsou lékaři schopni pomoci a léčit už v době nitroděložního vývoje nebo záhy po porodu. V případě, kdy vyšetření nijak bezprostředně neohrožuje plod, považuje takovou diagnostiku MUDr. Dagmar Pohunková, která patří k předním českým odborníkům na lékařskou etiku, dokonce za eticky žádoucí.

„Základní kostrou prenatální diagnostiky jsou ultrazvuky. Ten první je vstupní, když žena zjistí, že je těhotná, a přichází na prohlídku ke svému gynekologovi. Zjišťuje se, zda je plod uložený v děloze a zda těhotenství probíhá normálně. Anebo zda se nejedná o dvojčata, jimž musí maminka i lékař věnovat více pozornosti,“ vypočítává Hana Belošovičová, věřící a lékařka z předního českého gynekologicko-porodnického zařízení. Miminko pak čeká v břiše ještě trojí základní „návštěva“ lékaře při ultrazvuku. Mezi dvanáctým a čtrnáctým týdnem života, pak ve dvacátém a ve třicátém týdnu.

Krevní test lze lépe a jinak

Od sedmdesátých let minulého století znají těhotné ženy v 16. týdnu těhotenství další vyšetření zvané triple test. Jeho cílem je stanovit riziko některých genetických a strukturních vad plodu. „Pěti až deseti procentům těhotných lékař na základě tohoto vyšetření sdělí, že mají zvýšené riziko Downova syndromu, ačkoliv je ve skutečnosti plod zdravý,“ upozorňuje Belošovičová. „Pokud by bylo cílem testování zjistit postižení dítěte, aby pak měl nebo mohl být proveden potrat, pak je to z pohledu křesťanské etiky nepřípustné. Ovšem zjistit, jaký je zdravotní stav dítěte a maminky, je správné a žádoucí,“ zdůrazňuje Dagmar Pohunková důležitost úmyslu.

O řadě vad a onemocnění plodu je důležité vědět od začátku, nejlépe před narozením dítěte. Lékaři mohou zjistit, jaké nebezpečí dítěti hrozí a je možné zavést léčbu ihned nebo vzápětí po porodu. Pro tyto účely nabízí lékaři efektivnější metodu, než je triple test: prvotrimestrální test. Vedle ultrazvuku mezi dvanáctým a čtrnáctým týdnem těhotenství je jeho základem také odběr krve. „Nevede jen ke zjištění genetických rizik, ale také zpřesňuje stáří těhotenství, které lze nejlépe určit na konci prvního trimestru. Pro těhotnou i miminko je dobré, když můžeme vypočítat přesněji předpokládaný termín porodu. Vyhnou se pak například vyvolávání porodu kvůli domnělému přenášení,“ vysvětluje Hana Bělošovičová a dodává: „Lékař odhalí i komplikace, které jsme dříve nedokázali ani odhadnout. Například preeklampsii, onemocnění, u nějž museli porodníci po staletí čekat, zda se projeví. Ačkoli není časté, je to jedna z nejzávažnějších komplikací, která může vést i ke smrti dítěte a matky.“ Přitom u žen s vyšším rizikem rozvoje tohoto onemocnění zjištěným při testu stačí nasadit obyčejný acylpyrin, který sníží riziko smrti matky i dítěte či jeho postižení až o osmdesát procent.

Jako vždycky to má své „ale“

Prvotrimestrální test zahrnující i stanovení rizik těhotenských komplikací však podle Hany Belošovičové nabízí jen málo lékařů a není součástí standardního vyšetření. Odborná lékařská společnost totiž nedává jasný pokyn, co lékař musí pro těhotnou udělat – vyjma nabídky stanovení rizika zmíněného Downova syndromu. „Prvotrimestrální test není součástí základní péče a není povinností lékaře jej nabídnout ani udělat. Zatím se bohužel nepodařilo dojít ke konsenzu mezi soukromými gynekology a pojišťovnami ohledně výše úhrady za toto vyšetření,“ vysvětluje Hana Belošovičová.

Většina gynekologů navíc i tento test chápe jen jako efektivnější nástroj pro zjištění vývojových vad a Downova syndromu. Ti, co přemýšlejí trošku jinak, vítají i další přínosy testu. Takové lékaře je však třeba hledat. „Doporučuji těhotným ženám chtít novější, prvotrimestrální test a triple test nenabírat. A pokud chceme znát riziko Downova syndromu, je dobré test podstoupit u lékaře, který je schopen uvést konkrétní číselně vyjádřené riziko jeho přítomnosti, tedy nehodnotí jen riziko jako nízké nebo vysoké,“ upozorňuje Hana Belošovičová.

Domluvit se s doktorem

Pokud si je žena jistá, že i kdyby její dítě mělo nějaké postižení, bude si přesto přát jej donosit, může vyslovit přání vyšetření podstoupit, ale neznat všechny výsledky testů. Udělat jen některé části vyšetření, případně zkontrolovat stáří těhotenství a stanovit rizika těhotenských komplikací, ale nestanovovat riziko Downova syndromu.

Řada budoucích maminek se v případě odmítání některého vyšetření, informací či dokonce „řešení situace potratem“ nesetkává u lékařů s pochopením. „Ano, je to problém. Většinová populace má pro lékaře docela jiné zadání než většina věřících žen. Očekávání od prenatální diagnostiky jsou tak úplně jiná,“ podotýká Hana Belošovičová. Lékaři podle ní nejsou příliš zvyklí na rodiče, kteří si váží i života postiženého dítěte a jsou ochotní jej přijmout s láskou a otevřeným srdcem.

Nejdůležitější fází prenatální medicíny se tak pro matku ukazuje správný výběr lékaře. Hned při první návštěvě je na místě zjistit, zda jsou naše přání a očekávání pro lékaře přijatelné. „Pro řadu z nich je požadavek na prvotrimestrální test bez výsledků genetiky či odmítnutí triple testu těžko pochopitelný. Pokud těhotná cítí, že u lékaře nenachází pochopení a respektování svých přání, je vhodné se zamyslet nad přestupem k jinému. Je dobré upozornit, že lékař má právo chtít od ženy podepsat, že si nepřeje vyšetření na Downův syndrom. Nabídnout jí ho musí a žádost o písemné potvrzení, že si ho žena nepřeje, není jeho nevole nebo projev nevraživosti,“ vysvětluje lékařka Belošovičová a ženy povzbuzuje: „Nemějme blok říci: ‚Nepřeji si to.‘ Nemusíme akceptovat to, co nechceme. Žijeme ve svobodné zemi a můžeme se rozhodovat svobodně. Mějme ale též jasno v tom, co vlastně chceme. Nevymezujme se pouze negativně.“

Invazivní metody jen v případě nutnosti

Odběr plodové vody a odběr vzorků placenty přinášejí určité riziko, že těhotná žena následkem výkonu potratí. „Podstoupit riziko smrti dítěte je oprávněné pouze, pokud je to jediná metoda vyšetření, jak zjistit postižení léčitelné v děloze nebo bezprostředně po narození. Podezření však musí být velmi vážné. V případě některých vývojových postižení by bylo dobré se připravit na zákrok dokonce i chirurgický bezprostředně po narození. Na tyto chirurgické zákroky je naše zdravotnictví zařízeno, specializovaných oddělení je v Česku několik. Specialisté novorozenecké medicíny tak mohou vědět, co mají podniknout pro dítě i matku,“ zdůrazňuje etické hledisko Dagmar Pohunková.

V případě zvýšeného rizika Downova syndromu je v současné době možné provést test z krve těhotné, který s vysokou jistotou blížící se jistotě stoprocentní vyloučí přítomnost tohoto syndromu u plodu. Nevýhodou je jeho cena – není zatím hrazeno pojišťovnou.

Prenatální diagnostika umí mnohé. „Nepřivodí vám však pokoj. Ten je darem od Hospodina, ten si nevyrobíme. Jakkoliv můžeme být znepokojení případným nedobrým výsledkem vyšetření, neměli bychom přestat hledět na jejich přínos. Nikdy v životě bych si neodpustila, že jsem neabsolvovala vyšetření, které by odhalilo onemocnění nebo vadu, kterou by bylo možné řešit, a tak zlepšit prognózu mého dítěte, nebo je zcela uzdravit. Máme-li prostředky k dobrému, měli bychom je využít,“ apeluje lékařka Hana Belošovičová.

Nemoci léčitelné i smrtelné

Při všech vyšetřeních však musejí rodiče vždy počítat s tím, že se mohou dozvědět nepříjemnou a znepokojující informaci a prognózu: „Všechno vypadá normálně, ale hlavička je větší, menší. Nebo miminko nemá nožičky. Jsou i nálezy, s nimiž si lékaři nebudou vědět rady,“ upozorňuje Hana Belošovičová.

Pokud lékař zjistí postižení, mohou se rodiče na narození svého dítěte připravit psychicky i prakticky. „Přijmout situaci a nachystat potřebné. Připomínám, že pokřtít dítě lze i při porodu. Křtít může i rodič, nemusíte v takové situaci nikoho volat,“ připomíná praxi i učení církve lékařka Pohunková a zdůrazňuje ještě další hlediska: „Pokud rodiče čekají, že se narodí dítě neschopné života, je podle názoru etického, ale i lékařského lepší nechat ho narodit a zemřít, rozloučit se s ním ve vší důstojnosti. Umělý potrat je totiž přímé zabití z rozhodnutí rodičů. A je i pro matku daleko riskantnější než samotný porod,“ podotýká.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay