Výměna kněží se chystá dopředu

Vydání: 2016/30 Vzhůru do Krakova! I na kolech, 19.7.2016, Autor: Jiří Macháně

Poutě, prázdniny, dovolená, relaxace a volno. Právě tak prožívá většina populace letní měsíce. Co bychom si ale rozhodně rádi neplánovali, je stěhování.


Kněz i farníci se loučí většinou se smutkem. Ilustrační snímek Aleš Masner

To však každoročně v létě nemine část kněží v Čechách i na Moravě, kdy nastává doba přesunů duchovních správců. Změny se dělají najednou, protože následují po kněžských svěceních, kdy řady kléru posílí nová krev.

Jak říkají všichni zúčastnění, přesuny kněží nejsou kratochvílí ani kněžstva, ani jejich nadřízených na (arci)biskupstvích. Jak prozrazuje níže v rozhovoru nový pražský generální vikář Zdenek Wasserbauer, důvody jsou vážné a na stole biskupů, generálních vikářů i kuriálních grémií jich leží pokaždé celá řada.

„Změny se vždy chystají dlouho dopředu. Překvapivé rozhodnutí bez projednání s dotyčným není dobrý nápad. Generální vikář si většinou kněze pozve, otevřeně s ním jedná a seznámí ho se záměrem. A ani v tom okamžiku nejde stále o definitivní rozhodnutí,“ popisuje kancléřka pražského arcibiskupství Marie Kolářová, která má personální otázky na starosti. „Slaďují se očekávání, představy a všichni diskutují o potřebách farností. Teprve pak se definitivně rozhoduje a celý cyklus změn se uzavírá,“ vysvětluje Marie Kolářová.

Je rozdíl, jedná-li se o přesun faráře, nebo administrátora – jak dvě kategorie duchovních správců farností označuje církevní právo. Přeložení faráře je složitější a má svá pravidla. V případě administrátora pak speciální ustanovení neexistují.

Řeholní kněží se přesouvají po dohodě mezi biskupem a řeholním představeným, protože právě ten je nadřízeným řádového kněze. „Stěhování řeholních kněží přijímají farníci obvykle ochotněji, protože jsou více srozuměni s tím, že řeholníci jsou především vázáni ke svému řádu,“ říká Marie Kolářová. Jedním dechem také zdůrazňuje, že stěhování kněží není a nemá být nástrojem k zametání průšvihů pod koberec. „Je mýtem si myslet, že v případě, kdy se kněz dopustí nějakého činu, který se dotýká jeho trestní odpovědnosti, se to vyřeší přesunem. Výměna kněze řeší pastorační situaci, nikoliv jeho odpovědnost,“ zdůrazňuje kancléřka.

Kněží nemají pracovní smlouvy. Správcem farnosti se stávají jmenovacím dekretem. Není to tedy pracovní, nýbrž služební poměr, v němž stát nereguluje všechny podmínky jako u klasických pracovněprávních vztahů. Ústava totiž zaručuje církvi právo, aby si své vnitřní záležitosti spravovala sama. „Je to jiný typ vztahu, kterému říkáme služba,“ připomíná kancléřka pražského arcibiskupství.

V praxi to tedy po právní stránce probíhá tak, že kněz obdrží jmenovací dekret na nové místo, následně se domluví stěhování a připraví se předání farnosti – a statutárním orgánem nové farnosti se stane kněz dnem, který je stanovený ve jmenovacím dekretu.

Kněz je biskupovi povinován poslušností. Je-li jím někam poslán, musí jít. V konkrétní situaci, když kněz svým farníkům oznamuje změnu, většinou sám chce, aby lidé rozhodnutí biskupa přijali. „Je jasné, že to biskup nedělá proto, že se ráno probudí a řekne si, že by mohl zamíchat s kněžími. Můžu potvrdit, že se to dlouhodobě projednává a opravdu se o tom důkladně diskutuje. Vždycky se hledá cesta nejmenšího odporu – s ohledem na kapacity jednotlivých kněží i charakter farností. Když kněz chce, aby všichni dosáhli pochopení a aby to přijali, většinou farníky požádá, aby přání biskupa respektovali,“ vysvětluje Marie Kolářová.

Přesto se občas stane, že se v souvislosti se změnou správce farnosti vzedme vlna emocí a začnou vznikat různé iniciativy na podporu setrvání kněze. „Buď to kněz dostatečně nevysvětlil, nebo se lidé skutečně domnívají, že ze strany biskupa se děje nespravedlnost na knězi nebo bezpráví na jejich farnosti. Nejtěžší situace nastává, když změnu nepřijme kněz. Lidé si pak všimnou, že ho ta změna trápí a špatně ji nese. Promítnou si do toho i své zklamání, své výhrady vůči hierarchii nebo nespokojenost. A ventiluje se to pak jako nespravedlivé odvolávání,“ popisuje svou zkušenost kancléřka.

Při přesunu se podle jejích slov také často projeví bolest, kterou je rozdělení farnosti – část farníků kněze chce a druhá bývá naopak kritická. Když dojde stěhováním na lámání chleba, teprve v ten okamžik se celá situace projeví a vyhrotí. „Jsou to spíš výjimečné případy. Většinou to všichni berou s rozvahou a tesklivé chvíle překonávají humorem. Slyšela jsem například jeden vtip: Říká kněz při loučení s farností: ‚Neplačte, že odcházím, třeba můj nástupce bude lepší než já.‘ A z první lavice houkne zasloužilá farnice: ‚To váš předchůdce sliboval taky.‘“
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Publicistika, Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay