Vyděděnec, jehož čas přišel

Vydání: 2010/26 Gustav Mahler, 23.6.2010, Autor: Aleš Palán

„Můj čas teprve přijde.“ Tak zní snad nejslavnější citát hudebního skladatele Gustava Mahlera. Rodák z Kaliště na Českomoravské vysočině měl pravdu: jeho tvorba dnes v oblasti vážné hudby patří mezi ty nejhranější a nejoceňovanější; odborníci ho řadí mezi pět nejvýznamnějších skladatelů historie. V těchto dnech uplyne od narození Gustava Mahlera sto padesát roků.

Gustav Mahler si po celý život připadal jako vyděděnec. Původem Žid v převládajícím katolickém prostředí, pocházející z německy hovořící rodiny usazené na česko-moravském pomezí, vyrůstající mezi despotickým otcem a senzitivní matkou. Rakušané si Mahlera, který dosáhl vrcholu své kariéry ve Vídni, ne bez logiky přivlastňují – je to „jejich“ nejvýznamnější symfonik, ve Vídni ostatně letos probíhají rozsáhlé mahlerovské oslavy. Ani Češi se ale nechtějí Mahlera vzdát – i na území naší republiky probíhají oslavy jeho kulatého výročí. Za „svého“ mohou Češi Mahlera označovat nejen kvůli jeho rodišti a místu, kde vyrůstal, nýbrž i proto, že inspiraci čerpal mimo jiné z českých lidových písní. Gustav Mahler se v malé obci Kaliště u Humpolce narodil 7. července 1860. Tady však prožil jen několik měsíců. Rodina se záhy přestěhovala do Jihlavy – v té době jednoho z největších měst na Moravě s dominantním německým národnostním živlem. O tom, že je Gustav Mahler hudebně nesmírně nadaný, nebylo pochyb – už v útlém věku vystupuje na hudebních produkcích a píše první skladby.

Do Vídně a do celého světa

Z provinční Jihlavy odešel patnáctiletý Gustav na základě otcova svolení na vídeňskou konzervatoř. Ve dvaceti letech začíná působit jako dirigent: v Lublani, Olomouci, Praze, Lipsku, Budapešti, Hamburku a konečně ve Vídni, v kulturním centru tehdejší střední Evropy. Jmenování do funkce šéfa zdejší prestižní Státní opery bylo podmíněno přestupem na katolickou víru. Mahler, který judaismus do hloubky nepraktikoval, v tom neviděl žádný problém; občasným antisemitským výtkám se nicméně ani po konverzi nevyhnul. Historikové uvádějí, že vídeňská opera prožila pod Mahlerem období největšího rozkvětu. Přesto poslední roky svého života tráví Mahler jako kapelník Metropolitní opery v New Yorku. Jako nemocný muž se vrátil zemřít do Vídně, kde také v jednapadesáti letech 18. května 1911 umírá. Monumentalita a rozcitlivělost, otázky směřující k věčnosti i těkavé imprese – to vše je v hudbě Gustava Mahlera slito v jednom syntetizujícím proudu. Mahler je autorem desítky symfonií (poslední zůstala nedokončená), v nichž překračuje kodifikované nástrojové obsazení i počet a charakter jednotlivých vět. Ohlas získávají i jeho písně, jako třeba Chlapcův kouzelný rok či Písně potulného tovaryše. Základ k současné Mahlerově popularitě položil americký dirigent a skladatel Leonard Bernstein. Společnosti Gustava Mahlera najdeme dnes nejen v Evropě a Severní Americe, ale například i v Asii.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 9 25. února – 2. března 2020

Křížová cesta Josefa Toufara

Sedmdesát let od smrti komunisty umučeného kněze P. Josefa Toufara připomíná jeho památku tento týden celá řada akcí.

celý článek


Evropský turnaj ve futsalu se českým kněžím vydařil

Minulý týden Česká republika poprvé pořádala evropský šampionát kněží ve futsalu. Český tým před domácím publikem vybojoval zatím nejlepší umístění v historii.

celý článek


Co jiní potřebují, tím my mrháme

Nadchází čas přípravy na Velikonoce, kdy v sobě oživujeme střídmost a pěstujeme odříkání. Ve světě, který nás vede k tomu, abychom spotřebovávali mnohem více, než…

celý článek


Dobrá kniha: Zlatý hattrick Ladislava Heryána

Dobrou knihou roku 2019 v literární anketě KT se stal titul „Sami na této zemi?“ z pera P. Ladislava Heryána.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay