Vstřícnost Čechů vůči Židům

Vydání: 2014/32 Vrácené skvosty zůstávají, 5.8.2014, Autor: Stanislav Balík

 
Člověku jde až mráz po zádech, když čte o projevech velké nenávisti některých národů západní Evropy vůči Židům. Ano, konflikt v Gaze díky obludným palestinským strategiím využívajícím civilní obyvatelstvo jako živé cíle vzbuzuje vlnu rozhořčení na izraelskou armádu. Málokdo se ovšem umí vžít do situace dva tisíce let ponižovaného národa, který poté, co po obrovské genocidě dostal příležitost žít a vládnout v zemi, kterou Bůh přislíbil jeho praotcům, čelí celých sedmdesát let obrovské snaze o zničení od všech sousedů. Národa, který při budování svého státu žije v permanentním ohrožení. Národa, jehož odhodlání bránit se i za cenu velkých obětí v dnešní západní Evropě málokdo rozumí.
 
Jistě, je to černobílé vidění. Můžeme vést diskuse, zda je a byla izraelská obrana přiměřená, zda bylo nezbytné útočit na ten či onen cíl, zda… V určitou chvíli ale ani není jiné než černobílé vidění možné, protože platí ono známé – kdo není s námi, je proti nám.
 
Evropský antisemitismus je věkovitý a vešlo se do něj kdeco – nenávist vůči Židům jako kapitalistům, jako socialistům a komunistům, jako Němcům, jako Ne-Němcům, jako Maďarům, jako jinověrcům, jako modernizátorům... Zkrátka téměř každá společenská skupina v Evropě si do Židů ráda projektovala ztělesnění svých odvěkých nepřátel. Dodnes tak můžeme v přímém přenosu pozorovat, že Hitler nebyl v oblasti nenávisti vůči Židům žádnou velkou západoevropskou deviací a omylem.
 
I Češi si prošli svým antisemitským obdobím, které zasáhlo českou společnost zprava doleva. Nicméně důležité bylo, že v převážné míře pramenila nenávist našich předků vůči Židům z toho, že je považovali za Němce. Když se s nimi posléze nacistická moc vypořádala v dějinách nevídaným způsobem, tento hlavní (byť ne jediný) důvod odstupu jakoby padl. Namísto něj přišla vstřícnost a podpora jinde nevídaná.
 
Snad nás okouzluje schopnost židovských obyvatel hájit svobodu svého národa, kterou ve vlastních moderních dějinách tak postrádáme. Možná podvědomě tušíme – občané i politici, že ve Svaté zemi vzdoruje nejzazší výspa Západu barbarským koncepcím Orientu. Je v tom i jakási naděje, že v našem národě plamínek touhy po svobodě dosud neuhasl.
Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

Dnes spíše ideologická manipulace Michal 5.8.2014 21:29

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 20. – 26. června 2017

Chléb života, jenž uzdravuje paměť

„Ať nás tento ‚Chléb jednoty‘ uzdraví z ambice ovládat druhé, z chtivosti hrabat pro sebe, z rozněcování nesouhlasu a ze šíření kritik; ať v nás vzbudí radost...,“…

celý článek


Lidová zbožnost do muzea nepatří

O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním…

celý článek


Čínský kardinál proti kompromisům

Kardinál Joseph Zen Ze-kiun SDB, emeritní hongkongský biskup (85), navštívil v uplynulých dnech Prahu. Někdejší člen papežské komise pro otázky čínské církve je na…

celý článek


Milujeme, protože jsme milováni

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay