Vstoupit do těsné betlémské jeskyně

Vydání: 2017/51-52 Vstoupit do těsné betlémské jeskyně, 19.12.2017

V adventu a vánočním čase se mnozí z nás setkáváme nejen s přáteli, ale i s lidmi, s nimiž během roku přicházíme do pracovního styku. Tématem těchto neformálních hovorů je nejčastěji způsob našeho života. A ta „naše doba“.


Betlém plný milosrdenství. Svatopetrské náměstí v Římě letos v adventu a o Vánocích zdobí osmadvacetimetrový červený smrk od polských věřících a unikátní jesličky. Ty věnovalo jihoitalské benediktinské opatství Montevergine a jsou dílem neapolských řemeslníků, kteří tvoří betlémy tradiční technikou z 18. století. Na scéně je dvacet dvoumetrových postav: kromě Svaté rodiny a tří králů také figury znázorňující skutky milosrdenství. „Připomínají nám Pánova slova: ‚Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim‘ (Mt 7,12),“ uvedl papež po slavnostním rozsvícení vánočního stromu. Snímek Tereza Nováková


Bez ohledu na věk nebo obor, v němž dotyční pracují, se většinou shodneme, že styl našich životů je velmi rychlý. Platí to nejen o mládeži, studentech, aktivních lidech různého věku, ale dokonce i o seniorech. Jsme proto vděční za dny, kdy se tento kolotoč času zpomalí, nebo dokonce zastaví. A tak nám během celého roku přijde vhod každý klidný večer, zajímavé setkání, víkend strávený bez velkého cestování nebo dva týdny dovolené. A v popředí těchto tolik potřebných klidných dní stojí právě Vánoce. Je to tak! Více než kdy jindy během celého roku se náš život a náš malý svět zklidní. Slova o zklidnění, týkající se nejen prázdnějších silnic, ale veškerého dění, opravdu nejsou jen frází. Tolikrát nás přitom napadne: škoda, že tento rytmus není častější.

Proti proudu času

Poselství Vánoc nemá však za cíl jen zklidnění, ztišení. Tušíme a víme, že jde o víc! Abychom však toto mohli objevit a přenést i do dalších dnů našeho života, je dobrý ještě jeden krok: Vánoce opravdově prožívané s Bohem nás vedou nejen k tomu, abychom se na chvíli zastavili, ale abychom se dokonce vrátili zpět. Ne o týden, měsíc nebo rok, ale o celá staletí, o dva tisíce let; abychom se vrátili znovu do Betléma, k tomu, co se tam stalo.

Dá se říci, že jsme v opačné situaci, než byl starozákonní izraelský národ. K němu po staletí promlouvali proroci vedeni Božím vnuknutím, aby Izraelité hleděli do budoucnosti, aby čekali, že přijde Vykupitel, což bude znamenat zásadní změnu pro celé lidstvo, ale také pro všechno stvoření. My žijeme již celá dlouhá staletí vzdáleni od této velké události, kterou proroci oznamovali. Moderní proroci, odborníci na životní styl, nám sice podobně říkají, abychom hleděli do budoucnosti, abychom ještě nějaký čas počkali, ale všichni víme, že jejich hlas není příliš prorocký. A proto o svátku Kristova narození máme v sobě vnímat hlubokou vnitřní potřebu vydat se proti proudu, opačně – nehledět k zítřku, ale vrátit se k události narození Vykupitele, která skutečně a neustále proměňuje náš pohled na vlastní život a běh světa.

Místo jen pro sebe

A jak můžeme uskutečnit toto vracení se zpět? V naší kultuře se setkáváme s tzv. „alternativními“ skupinami, které se s idealizujícím obdivem vracejí do minulosti – způsobem života, oblečením nebo životní filozofií. Jak to máme udělat my? Domnívám se, že nikoliv účastí na mnoha vánočních akcích a programech, koncertech nebo jen vzpomínáním na „zlaté Vánoce“ našich předků, ale docela jinak. Před lety mi jeden starý kněz, k němuž jsem chodíval ke svaté zpovědi, řekl v předvánočním čase: „A nezapomeň – až odsloužíš všechny bohoslužby, navštívíš všechny příbuzné a splníš to, co je potřeba – zajít ještě k betlému a dobrou chvíli tam pobýt. Jinak ti z těch Vánoc, přestože uděláš mnoho dobrého – budeš mít pěkná kázání a odsloužíš bohoslužby – mnoho nezůstane.“ Ve svátečním čase si už několik let vzpomínám na tuto radu a musím říci, že jsem zatím neobjevil nic lepšího nebo novějšího.
Ano, k Vánocům patří na prvním místě setkání s narozeným Kristem. A to se v potřebné hloubce nemůže odehrát na širokém prostranství našeho života při velkých akcích nebo rodinných setkáních, dokonce ani při potřebných vánočních návštěvách. Ale každý za sebe potřebuje vstoupit do onoho prostoru těsné betlémské jeskyně, kde nemůžeme být obklopeni vším možným, protože jinak by tam nezbyl prostor pro nás samotné! V betlémské jeskyni je tak málo místa – jen pro mé nejvnitřnější já, pro mé srdce a narozeného Ježíše! Všichni ostatní a všechno další musí na chvíli zůstat venku. Jsem přesvědčen, že je to možné, že to není žádná teorie ani nic přehnaného. A tuto opravdovou snahu provází vždy užitek, který se dá vyjádřit tím, co čteme ve vánočním evangeliu: „Pastýři se zase vrátili domů“ (Lk 2,20). Ale nevrátili se stejní – byli vnitřně jiní, obohacení. A toto je nesrovnatelně víc než jen vánoční ztišení, které trvá dva dny.
Přeji každému čtenáři Katolického týdeníku, aby do této betlémské jeskyně v následující vánoční čas určitě vstoupil a aby jeho život byl prozářen silou a světlem narozeného Krista.

JOSEF NUZÍK, pomocný biskup olomoucký
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay