Všichni u jednoho stolu

Vydání: 2015/8 Stůjte na periferiích!, 17.2.2015, Autor: Jaroslav Someš

Příloha: Perspektivy 8

Docela nenápadně se vplížil do našich kin nejúspěšnější francouzský film roku 2014, komedie v češtině nazvaná Co jsme komu udělali? Ve francouzském originále Qu’est-ce qu’on a fait au Bon Dieu? je navíc vzýván „dobrý Bůh“.
 
Francouzskému snímku herecky dominují Christian Clavier jako pan Verneuil a Chantal Laubyová jako jeho manželka.Snímek CinemaArt
 
Film u nás nevítaly žádné obří billboardy, přesto si své publikum rychle našel. A neodehrává se ani v kriminálním podsvětí, ani v daleké budoucnosti, hlavními aktéry tu nejsou ani teroristé, ani mimozemšťané, a krev tu nestéká z plátna. Je to snímek z rodu francouzských komedií, které – když se čas od času urodí – mají svůj půvab. Je v nich lehkost, vtip, gallský duch a radost ze života. A přidá-li se nenásilně hlubší téma, je na příjemný zážitek zaděláno. Přesně to se v případě uvedeného snímku podařilo.
 
Trumfem filmu režiséra Philippa de Chauverona, který je spolu s Guyem Laurentem zároveň autorem scénáře, je výchozí dějová situace. Verneuilovi jsou typická francouzská středostavovská rodina, žijící ve výstavním venkovském sídle nedaleko Chinonu. Rodiče dbají na tradiční hodnoty a samozřejmě na katolickou víru. Svým čtyřem dcerám však nechtějí bránit ve štěstí, a tak s rezignací přijmou, když si jedna z nich vezme za manžela Araba, druhá Žida a třetí Číňana (všichni ovšem mají francouzskou státní příslušnost, jsme přece v multikulturním státě!). Nadějí rodičů zůstává nejmladší Laura a ta si k jejich úlevě opravdu vybere katolíka. Navíc katolíka, jehož rodina přísně trvá na svatbě v kostele. Nakonec se však i tentokrát z budoucího zetě vyklube pro Verneuilovy značný problém. Prozrazovat proč by ovšem znamenalo připravit diváka o jedno z nejhezčích překvapení – mimochodem, po filmařské stránce výborně připravené.
 
Z nástinu základní situace je snad jasné, že v Chauveronově filmu nejde jen o obvyklou komedii o rodinných trampotách, nýbrž o konfrontaci ras, národů a náboženství, byť ve veseloherním hávu. Snímek oplývá vtipnými replikami a brilantně vystavěnými situacemi. Nechybí tu ani jemná špetka sentimentu a jako nezbytná zápletka drobný konflikt. Tedy spíš konfliktík, protože i ten plyne z lásky. Ano, celé to působí trochu jako idyla, avšak idyla nepřehnaná a nepřeslazená. Vlastně jako idyla žádoucí, hladící duši, protože se v celém filmu nesetkáme s jedinou nesympatickou postavou a s jediným skutečným střetem. Rasové i náboženské špičkování skončí plánem všech zeťů na společné podnikání a vidět je všechny čtyři, jak o půlnoční mši v katolickém chrámu nadšeně zpívají koledu, vhání slzy do očí.
 
Hlediště kina jinak bouří smíchy a diváci si při odchodu opakují nejtrefnější „hlášky“. Pro nás je to tedy vzácně zdařilý oddechový film. Pro Francouze se však v jeho podtextu skrývá právě ono shora připomínané hlubší téma. Historický vývoj proměnil Francii v multietnický a multikulturní stát, už dlouho řešící problémy tolerance v rasovém a náboženském soužití. Bylo by jistě krásné, kdyby se všichni obyvatelé Francie dokázali sejít u jednoho stolu jako Verneuilových rodina. Ale už v době vzniku filmu to byl jen krásný sen a po lednových masakrech v Paříži v redakci Charlie Hebdo a v košer supermarketu sen snad ještě vzdálenější. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Perspektivy, Přílohy

Diskuse

Multikulturalizmus je něco jako komunismus.. Pedol 20.2.2015 10:31

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay