Všeho nechat a stavět Betlém!

Vydání: 2008/51 Vánoční dvojčíslo, 16.12.2008, Autor: Aleš Palán

Jste mimo jiné známý svými překlady poezie. Jak jste se vůbec dostal k překládání? Jak vzpomínáte na své překladatelské začátky?
Bylo to v padesátých letech, já měl po maturitě a nebyl jsem doporučen ke studiu na vysoké škole pro „bigotní“ vyznávání víry. Jako pomocný dělník jsem hledal duchovní zdroje, které by mi umožnily nejen přežít, ale dále růst. Tehdy jsem mimo jiné objevil i poezii Vladimíra Holana a jeho mistrovské překlady ze světové literatury. Zkoušel jsem to také a snažil se „mít laťku co nejvýš“. Vzpomínám si, že někdy v osmnácti letech jsem přeložil z angličtiny první básně. Patřily mezi ně i básně Beránek a Tygr (William Blake).

Co je na překladu poezie to nejtěžší? Na čem se láme dobrý a špatný překlad?
Myslím, že hlavní je jak věrnost originálu co do myšlenkového obsahu, tak i slovní forma, která respektuje a zachovává všechny zákonitosti, jako je rým, rytmus a podobně. Nelze například zpěvnou, rytmicky pevně danou báseň přeložit nezávazným, i když doslovným volným veršem. Také platí, že překladatel by měl být vždy ve službě básně, kterou překládá, a nikdy by se neměl předvádět na úkor autora. Odpovědnost a pokora jsou naprosto nezbytné vlastnosti překladatele.

V poezii je často obsažen autorův vnitřní prožitek nebo vidění světa. Což pro překladatele může být dost obtížné pochopit a postihnout...
To jistě. Mojí výhodou je, že jsem vždy překládal jen básně duchovního zaměření, kde duše „spřízněné vírou“ si lépe rozumí než například tam, kde jde o subjektivní či vyhraněné, příliš expresivní či zašifrované verše autorů, tvořících ve složitosti a nepřehlednosti témat pluralitního světa.

Jak vypadá vaše knihovnička poezie? Který autor je vašemu srdci obzvlášť blízký?
Asi nejbližším básníkem je mi Gerard Manley Hopkins, který mě svou poezií uvedl do úžasu, z něhož jsem ještě nevyšel, a doufám, že nikdy nevyjdu. Je to kněz uchvácený Bohem, kterého dokáže objevovat v lidech, v přírodě i sám v sobě a ve všem. Navíc má dar geniální jazykové tvořivosti, jež otevřela moderní poezii nové dimenze. Z české poezie je má nejmilejší báseň Spálený kostel Jana Zahradníčka, napsaná na Mírově ve vězení. Je psaná sice v okovech, ale je to strhující výpověď o svobodě, prorocká vize církve budoucnosti. Jsem hrdý na to, že patřím k národu, kde taková báseň vznikla, a také na to, že jsem onen vypálený a znovu obnovený kostel v mírovské věznici mohl znovu posvětit.

Vnímáte nějakou paralelu či příbuznost mezi poezií a duchovním životem?
Už svatý Augustin naznačil, že čím více se člověk blíží k Bohu, tím více řeč přechází do zpěvu a jásavého projevu. I Panna Maria své Magnificat vyjádřila úchvatným chvalozpěvem, který po ní denně opakujeme. Také sv. Pavel ve svých listech dovede ze složité abstraktní teologie náhle přejít do velepísně. Řeč proroků oslovených Bohem je na pomezí nevýslovna a často překračuje hranice tajemství, je to řeč v tranzu, u vytržení. Navíc Bible obsahuje básnické knihy plné hlubokých metafor a kniha Žalmů je pokladnicí poezie těch nejkrásnějších modliteb, jaké lidstvo zná. Sám neustále cítím ve svém duchovním životě, jak hlubší vrstvy meditace, ba samotné kontemplace, mají blízko k poezii. Ta nabízí jedinečnou cestu do Božích tajemství.

Blíží se Vánoce a často se hovoří o poezii Vánoc. Dnes bývá ale spojena s kýčovitou výzdobou, vlezlými koledami už od listopadu či nákupní horečkou. Existuje ještě dnes nějaká poezie Vánoc? V čem pro vás tkví?
Tam, kde se setkáváme s bezobsažnou a prázdnou „poezií“ konzumně pojatých Vánoc, můžeme my křesťané představit své autentické pojetí. Originál se nemusí bát kýče. Poezie betlémů (dědictví po sv. Františku z Assisi) překvapivě oslovuje a přitahuje dodnes do kostelů o Vánocích i velkou část ateistické populace, stejně tak krása vánočních koled a pastorel, které o Vánocích zpívají tisíce lidí v chrámech, domovech i na koncertních pódiích. Toto dědictví zcela jistě přežije onu konzumní náhražkovou „poezii“ Vánoc.

Máte nějakou zamilovanou vánoční poezii, která vás osloví právě v tyto dny?
V posledních letech jsem objevil při překládání Chestertonovy poezie celou řadu jeho působivých vánočních básní. Cituji závěr jedné větší básně Vánoční dům:

... Večer v tom domě s dveřmi dokořán
všechen lid najde domov, vím.
To místo, starší, nežli Ráj
je nebetyčnější, než Řím.
Tam dráha hvězdy nalezla svůj cíl,
děj zhola nemožný se vyplnil,
tam, kde Bůh bezdomovcem byl,
jsme všichni doma – s Ním.


Také mladý hrdina, jezuita sv. Robert Southwell (popravený roku 1595 v Anglii), ve své poezii, která nyní vychází pod názvem Hořící dítě a jiné básně (v nakladatelství Refugium – s barevnými mozaikami Marko Rupnika), nachází v betlémském Dítěti překvapivě mocnou inspiraci pro své verše (i pro jejich čtenáře).

Vánoce by měly být spjaté s vnitřní radostí a prožitkem. Lze to ale navodit na povel s úderem Štědrého dne? Co je důležité, abychom k této podstatě Vánoc vůbec dospěli?
Na jednorázový povel by se pravdivý prožitek Vánoc stěží dal navodit. Konzumně a povrchně pojatý advent může vést zase jen k povrchní a prchavé radosti Vánoc. Právě doba adventní nám umožňuje prožít nejméně tři týdny času vnitřní přípravy, očisty a očekávání příchodu Krista. Kromě přípravy různých dárků se máme především sami stát opravdovým darem Bohu a bližním. Jedna Zahradníčkova báseň začíná vyzývavým veršem: „Všeho nechat a stavět Betlém!“


Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 39 25. září – 1. října 2018

Pobaltí přivítalo Svatého otce

Papež František o minulém víkendu zahájil čtyřdenní návštěvu Pobaltí příjezdem do Litvy. Nejen k bezmála třem milionům místních katolíků promlouval u památníku…

celý článek


Česko má nového nuncia

Papež František jmenoval minulý pátek nového apoštolského nuncia pro Českou republiku.

celý článek


Kapucíni si připomínají Otce Pia

Padesát let od smrti a sto let od objevení stigmat Otce Pia si o víkendu připomněli bratři kapucíni v Praze u sv. Josefa. Lidé v jejich kostele mohli uctít dokonce ostatky…

celý článek


Adopce na dálku pomáhá 25 let

Adopce na dálku slaví čtvrt století pomoci dětem, mládeži i celým komunitám v nejchudších oblastech světa. Do projektu Arcidiecézní charity Praha se zapojily desítky tisíc dárců.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay