Všechno stvoření je Boží chrám

Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 1.9.2004, Autor: Štěpán Plaček

Stvoření světa a člověk v pohledu Písma
Vnitřní setkání s přírodou, pozorování světa, života a jeho dějů často přiměje lidi k přemýšlení o hlubších souvislostech jejich existence, k úvahám o Bohu, či přímo k setkání se samotným Stvořitelem. O zprávě o stvoření, kterou nalézáme v Bibli, hovoříme se starozákonním biblistou Janem Hellerem, evangelickým teologem, který v současné době vyučuje též na Katolické teologické fakultě UK v Praze.

ROZHOVOR S JANEM HELLEREM


Na začátku Písma stojí tzv. zpráva o stvoření. V jakém smyslu je tento biblický úryvek zprávou?
Nejdříve bychom si měli vyjasnit literární pozadí této zprávy. Tato zpráva je pozdní a má charakter dodatku k základnější zprávě o tom, jak Hospodin vysvobodil Izrael z Egypta a dal mu zemi zaslíbenou. Literárně můžeme prokázat, že zpráva o stvoření došla posledních textových úprav (redakce) až v době, kdy se Izrael vrátil ze zajetí babylonského. Rozhodně to tedy není referát andělíčka, který seděl na obláčku a dělal reportáž ve chvíli, kdy Pán Bůh tvořil svět.

Proč tedy text, který stojí hned v úvodu Písma, vznikl až dodatečně? Jaké je jeho poselství?
Máme-li této zprávě rozumět, musíme bezpodmínečně sestoupit do tehdejšího mezopotamského obrazu světa, se kterým Izraelité přišli do kontaktu v době babylonského zajetí. Samozřejmě že podle Babylonských byl vesmír plný bohů. Všechno byli bohové - slunce, země, nebesa. Aby takový bůh mohl fungovat, musel podle babylonské dogmatiky mít svůj chrám. Kudy by jinak vstupoval do světa? A když Babyloňané zbořili chrám v Jeruzalémě, říkali pak Židům: ,Vidíte, váš Hospodin je vyřízený, protože nemá chrám.´

Jak Izraelité reagovali?
Povím to příhodou: Jeden ze zajatců, malý Izák, chodí po Babylonu a vzlyká. Vždyť rodný dům je zbouraný, maminka i tatínek zabiti, sestřičky v otroctví. Kdyby měl alespoň naději, že Hospodin zasáhne! A potká ho prorok (řekněme, že by to mohl být Ezechiel).

Povídá: Izáku, co tak brečíš? Izák: Zbořili nám chrám. Ezechiel: Jistě, bezpochyby. Izák: A říkají, že Hospodin už je úplně vyřízený, když nemá chrám. Ezechiel: No to je ovšem nesmysl. Izák: A ty myslíš proroku, že Hospodin nějaký chrám má? A že může působit? Ezechiel: No samozřejmě! Izák (dychtivě): Prosím tě kde? Už tam honem běžím! Ezechiel: Ale Izáku, jsi v něm, nemusíš nikam běhat! Všechno stvoření je Boží chrám, my jsme v Božím chrámě. Rozdíl je jen v tom, že Babyloňané to nevědí, a my to víme! Izák: A co slunce, obloha, potoky, hory, doly a řeky? Ezechiel: Zacituji ti žalm: ,Všechno to zajisté jsou služebníci tvoji.´ Mraky chodí po nebíčku tak, jak jim to Hospodin přikázal, to jen my lidi se tady touláme, jak si to Pán Bůh nepřeje! Izák: A co bude s námi dál? Ezechiel: Musíme chvíli počkat, než přijde milostivé léto Hospodinovo! Izák: A kdy to bude? Ezechiel: Trpělivost! Už zase se pleteš Hospodinu do řemesla!

Toto naše vyprávění nyní můžeme uzavřít: zpráva o stvoření je demytizací a odbájněním babylonského obrazu světa. A je též ujištěním, že svět je Božím chrámem a že řád, který v něm funguje, zrcadlí Boží vůli. Kdo si toto nepřipustí, ten si do světa a do všech věcí promítá chaos, který je v něm samém.

Lze z Písma jednoznačně vyvozovat závěr, že člověk je vrcholem stvoření?
Ano, chápeme-li tento vrchol především jako úkol pro člověka. Ten úkol je krásně vyjádřen tím, že člověk je stvořen k obrazu Božímu. Tou vazbou ,k obrazu´ není myšlen vzhled (Pán Bůh - jak známo - nevypadá vůbec nijak). Úkol být k Božímu obrazu znamená dosvědčovat rázem svého jednání, jaký Bůh je. To znamená zobrazovat Boha tak, aby skrze nás prostupovala jeho láska, milosrdenství, spravedlnost, jeho pokora. Samozřejmě že v tomto úkolu lidé - i velmi výjimeční - stále a napořád selhávali nebo tento úkol nenaplnili. Důležité a završující je to, co říká sv. Pavel o Kristu: On je opravdovým obrazem Božím. Ze způsobu Kristova jednání totiž poznáváme, jaký Bůh skutečně je.

Plyne z toho něco pro vztah člověka vůči ostatní přírodě?
Pro odpověď je důležité si uvědomit, že druhých se můžeme dotknout nejen svou řečí, ale i neverbálním jednáním. I jednání beze slov může být totiž pro druhého oslovující. Stejným oslovujícím způsobem máme možnost se chovat k ostatním tvorům, ke zvířatům, k životu ve vesmíru vůbec. V tomto smyslu má člověk poslání od Boha, aby skrze něj prostupovala láska všude tam, kam až nám Bůh otevře dveře.

Z výrobků můžeme obvykle něco poznat i o jejich výrobci. Co se můžeme dovědět o Stvořiteli z jeho stvoření?
To je otázka, která se táhne celými dějinami. Stará doba vždy předpokládala, že z řádu dění v přírodě i v dějinách lze nějakým způsobem poznávat Boha a jeho vůli. Tato naděje ale procházela těžkými krizemi. Například když se ukazovalo, že i lidé v zásadě bohabojní se ocitají v hluboce těžkých situacích (vzpomeňme například postavu Joba). Nicméně scholastika vytvořila učení analogia entis (čili obdoba jsoucna), podle něhož mezi Bohem a jeho dílem podobnost je. Příroda se tak scholastikům stala samostatným teologickým tématem. Reformace se tomu vzepřela a vytvořila učení analogia fidei (čili obdoba víry): Bůh nám teprve musí otevřít oči, abychom jej v přírodě začali rozeznávat. To znamená - mezi Bohem a jeho stvořením obdoba je, ale až víra nám pro ni otevírá oči.

Rozhovor o této věci s katolickou tradicí je hluboký a pokročilý. Myslím, že je i nadějný - tedy pokud protější strana nehledá v rozhovoru jen sebepotvrzení.

"Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře. VIděl, že to je dobré." (Raffael, Stvoření zvířat)

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay