Všechno dobré i zlé - až do smrti

Vydání: 2010/45 Aktivní stáří, 3.11.2010, Autor: Alena Scheinostová

Nápad uspořádat setkání pro starší manželské páry, aby mohly vzájemně sdílet své zkušenosti i potíže a prospět svému vztahu i v seniorském věku, vyvolala k životu krátká poznámka. Během tradičních Manželských setkání (MS) si jedna z mladších účastnic posteskla, že dnes už se nevidí manželé spolu hezky stárnout. „A tak jsem si řekla, že jí to ukážeme!“ vzpomíná dnes iniciátorka Manželských setkání seniorů (MSS) Marie Klimešová.

S manželem Pavlem patří Klimešovi k párům, pro které se MS stala mnohaletým pravidelným programem – tohoto ekumenického letního kurzu, jejž inspiroval program na podporu manželství helsinské YMCA a jenž se u nás každoročně opakuje už od roku 1989, se zúčastnili celkem jedenáctkrát. „Už na prvním kurzu nám ovšem bylo dvaapadesát a patřili jsme k nejstarším účastníkům,“ připomíná si Marie Klimešová. „A pro nás starší je přece jenom náročné se šestkrát denně do hloubky prohrabávat svými vztahy, protože se už beztak nezměníme. Mnohem spíše se potřebujeme naučit věci tolerovat a přijímat je tak, jak jsou.“ Po pokusném nultém ročníku tak letos díky všestranné podpoře a organizační spoluúčasti Centra pro seniory královéhradecké diecéze Klimešovi uskutečnili v Jánských Lázních první setkání seniorských manželských párů (Čechy v této věci předběhli Moravané, kteří své seniorské manželské setkání poprvé zorganizovali už vloni na Svatém Hostýně a letos v říjnu je zopakovali). Během prvního říjnového prodlouženého víkendu se do Mariana – diecézního centra královéhradecké diecéze – sjelo na patnáct dvojic, z nichž nejstarší táhlo na osmdesátku, aby se na otázky křesťanského manželství podívaly očima tchánů, tchyní, dědečků a babiček.

DOKUD SE MI BUDEŠ LÍBIT?

Struktura tradičních MS, kdy se střídají přednášky zaměřené na jednotlivé oblasti manželského soužití a účastnické diskuze v úzkých kroužcích, zůstává na MSS zachována. „Jenom jsme všechno zařídili tak trochu komorněji,“ přibližuje Marie Klimešová. Nesrovnatelně nižší je počet účastníků a namísto týdne trvá setkání jen necelé čtyři dny. A témata přednášek zohledňují vyšší věk i pozměněný zájem posluchačů – letos tak například P. Jiří Pilz pohovořil o psychologii stárnutí a manželé Vopařilovi se dotkli úskalí mezigeneračních vztahů. Většina párů se podobného setkání letos účastnila poprvé, problém hovořit před druhými o vlastních zkušenostech však naštěstí nenastal. „Moje žena je taková otevřená a hned při naší zahajovací přednášce na sebe vyvalila úplně všechno,“ vysvětluje s úsměvem Pavel Klimeš. „Díky tomu se pak otevřeli i ti ostatní.“ Páry tak měly možnost svěřit se se svými úspěchy i nezdary ve výchově či s radostmi a těžkostmi v širší rodině. „Nejčastěji ovšem vyplouvaly na povrch otázky sexuality,“ prozrazuje Marie Klimešová, kterou během setkání několik účastnic vyhledalo k soukromému rozhovoru právě o této oblasti. „Ona totiž vůbec není pravda, že lidí nad padesát se to už netýká. Ostatně manželský slib říká ‚odevzdávám se ti a přijímám tě‘, ale nestojí tam ‚jen do padesáti‘ ani ‚jen dokud se mi budeš líbit‘.“ Podobně naléhavá a velmi bolestná se ukázala zkušenost s rozvodem dítěte, na niž se chystá zaměřit příští ročník setkání, a rovněž komunikace mezi manžely samotnými. „Po odchodu dětí a nástupu do důchodu se totiž ocitáte zase jen sami dva a musíte se spolu znovu učit žít,“ říká Marie Klimešová.

MLUVIT SPOLU

Josef a Marie Peří, kteří do Jánských Lázní přijeli až z Jemnice, si společný důchod užívají a MSS je jen jednou z akcí, které spolu letos podnikají. „Zrovna jsme se ale dohodli, že napřesrok – budeme-li zdraví – pojedeme znova,“ svěřuje se pan Josef s nadšením. „Moc se nám líbí, jak tu všichni odhodili tituly, tykají si a chovají se, jako bychom si byli rovni.“ A hned dodává, že si skutečně všichni rovni jsou – přinejmenším pokud jde o potíže, s nimiž se starší manželé musejí potýkat. „U těch problémů se nakonec všichni sejdeme,“ shrnuje pan Josef. Pavel Klimeš k tomu podotýká: „Když byla naše generace mladá, pan farář byl rád, že se mu berou dva lidé, které zná, a moc do toho nevrtal, knížky nebyly, o spoustě věcí se nemluvilo. A tak je pro nás velkým přínosem, že se můžeme takhle setkávat a probírat spolu, co se nás týká.“ A jak dodává Marie Klimešová, starší lidé nevědí, jestli tu zítra ještě budou, ale stejně tak spolu mohou prožít ještě dvacet let. „A my jsme si skrze Manželská setkání připravili krásné stáří,“ uzavírá s tím, že se příští rok těší do Krkonoš znovu.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay