12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Volali na mě: „Germán, germán!“

17. 3. 2015

|
Tisk
|

P. BENNO BENEŠ je rodákem z Oseka u Teplic. Vyrůstal v místním dvojjazyčném prostředí. Před deseti lety se do rodného kraje vrátil. Působí v salesiánské komunitě v Teplicích, kde se věnuje podpoře česko-německých vztahů. Za tyto aktivity nyní převzal Zlatou holubici míru, ocenění za zásluhy o porozumění mezi národy.

Vydání: 2015/12 První krajané dorazili do Česka, 17.3.2015, Autor: Jana Michálková

Příloha: Diecézní zpravodajství KT12 - Litoměřická diecéze

Pocházím z Oseku, oba moji rodiče mají své kořeny po předcích v litoměřické diecézi, a proto se považuji po meči a po přeslici za čistokrevného litoměřického diecezána. Dlouhá léta jsem strávil v Praze, a když mě můj nástupce provinciál Jan Komárek poslal v roce 2003 do Teplic, ožila moje diecézní příslušnost.
Člověk v sobě nosí, že se tu děly křivdy – za nacistů, ale také po druhé světové válce – a pokládá si otázku, jak je napravit. Sami jsme to prožili ve vlastním příbuzenstvu. Nejbližší známí, přátelé i moji spolužáci museli s ranečkem „přes kopečky“. Ta etnická čistka mi byla proti srsti. S tím, co se tady dělo, se detailněji seznamuji až nyní, posledních deset let, kdy jsem se do severočeského pohraničí vrátil – z příběhů mnoha lidí, kteří sem jezdí a s nimiž se dostávám do kontaktu.
Smíšené. Jsou tu lidé, jako třeba paní Brigita Janovská, kteří dělají všechno pro to, aby se naše vzájemné vztahy narovnávaly. Jenže současná generace, která zde žije, neumí německy. A když neumím jazyk, nemohu s člověkem, jenž přijde navázat vztah, mluvit, a tak ze setkání nic kloudného nevzejde. Do jaké míry to mladá generace považuje za problém, který je třeba řešit, nedokážu říct, protože si myslím, že k tomu má asi takový vztah jako třeba my k napoleonské bitvě z roku 1813.
Nevzdělanost. Lidé nevědí, jaká je pravda, a je těžké ji odhalit. Jak se dnes učí dějepis? Mluvím s učiteli a říkají, že nejsou zajedno, jak mají ty události žákům nebo studentům podat. Myslím, že v tom je podstata – nevzdělanost pramení z toho, že nechceme vykládat dějiny v pravdě. Němci jsou v této věci dál. Nedávno tu byl jeden německý profesor (a už jsem to slyšel od mnoha jiných lidí) a povzdechl si: „Víte, takovou zášť vůči nám nezažívám nikde v Evropě jako u vás.“ Jestli je to nadsazené, nevím, ale je to jeho výrok. A nemohu říct, že to není pravda, protože to znám z vlastní zkušenosti.
Můj tatínek vždycky říkal: „Jestli Čech, nebo Němec, to je pro kočku. Buď dobrým člověkem.“ A má-li se člověk hlásit k národnosti, měl by se podle mě hlásit k národu, na jehož území se narodil. Když se ptali jednoho spisovatele, jakým je vlastencem, řekl, že zemským. A to se mi líbí.
Ani pro nás, kteří jsme tady zůstali, to nebylo lehké. Takříkajíc přes noc se tu objevili noví lidé, ne všichni morálně kvalitní. Jediné, co nás drželo, bylo společenství církve. Když do litoměřické diecéze přišli salesiáni, konkrétně Štěpán Trochta, snad ani lepší řešení nemohlo nastat. Přišel totiž člověk, který prošel nacistickým peklem, pak bohužel ještě komunistickým. Byla to autorita, v tomto případě církevní, v níž měl člověk oporu a mohl si říct: Tady jsem dál doma, i když už to není ta-
kový domov jako dřív.
Když sudetští Němci říkají, „ztratili jsme domov“, odpovídám, „ale my jsme ho ztratili taky“. Barák nedělá domov, ten dělají lidské vztahy, a ty byly pryč.
Ano. Volali za mnou: „Germán, Germán!“ Mám to v živé paměti. A když jsem se stal knězem, volali zase: „Flanďák, flanďák!“ Užil jsem si tu dost. Přesto se na nikoho nezlobím a mám ten kraj rád. 
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou