26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Vodáka-kněze viděli poprvé v životě

31. 8. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/35 Církev a kněží v politice, 31.8.2004

O tělocviku na bohoslovecké fakultě s Karlem Kozlem
V souvislosti s pražskou teologickou fakultou se toho v minulých letech napsalo mnoho. O jedné zajímavosti se však doposud nezmínil nikdo. Již pátým rokem je součástí studia bohoslovců předmět tělesná výchova, který tu vyučuje Karel Kozel.


Kdo vůbec přišel s nápadem mít na fakultě tělocvik?
Kluci tady vždycky sportovali sami a vlastně jenom chtěli, aby to bylo oficiální

Takže iniciativa přišla „zespoda“?
Ano. Tehdejší děkan Polc pak už podal jen návrh, který prošel vědeckou radou¨, a tím byla tělesná výchova zavedena.

Jaké byly reakce?
Pan kardinál byl jedním z podporovatelů celé věci, takže u něho byla reakce samozřejmě velmi pozitivní. Co se týče bohoslovců, někteří se na tělesnou výchovu dívali ze začátku s určitým despektem, ale potom ji měli velice rádi a dodnes vzpomínají na to, jak jsme se v tělocvičně vyřádili.

Jaké byly argumenty studentů, kteří si sport na fakultě nepřáli?
Spíš se chovali neutrálně, než že by nějak protestovali. I oni si postupně začali tělocvik pochvalovat a přicházeli na to, že je to vlastně dobrá věc. Takže jako nějakého strašáka to tady nikdo nebral.

Tělesná výchova je i přesto, že přispívá k tělesné i duševní kondici člověka, přijímána trochu jako druhořadá. Čím si to vysvětlujete?
Tělesná výchova se na školách nižších stupňů dělá nesprávným způsobem. Tělocvikář mezi žáky hodí míč, a tím to končí. Nebo se na žáky, kteří nejsou nadaní, dívá svrchu. I já jsem se zde setkal se studenty, kteří nechtěli chodit na tělocvik proto, že s ním měli špatné zkušenosti. Až teprve na fakultě přišli na to, že to může být zajímavé a že se mnohé naučí.

Na školách se často musí plnit normy, takže třeba plnoštíhlý kluk, který se snažil a ve volných chvílích sportoval, nedosáhl na normu a dostal trojku nebo čtyřku z tělocviku. Kantor vůbec nehodnotil práci, kterou on do toho vložil.

S trochou nadsázky bychom mohli říci, že než jste na fakultu přišel, tak ta svůj vztah ke sportu deklarovala spíše pověstným bazénem plným knih.
(smích) Ano, ale skutečnost je taková, že bazének byl zrušen spolu se saunou po pádu komunismu, kdy se budova vrátila fakultě. Knížky jsou v té místnosti stále, ale celá je přebudovaná na knihovnu.

Jak vypadá tělocvik na fakultě v praxi?
Minimálně jednou týdně se scházíme v tělocvičně, děláme gymnastiku a přizpůsobujeme ji i těm, kteří třeba nikdy nesportovali. I když tělocvična není velká, dají se v ní naučit základy fotbalu, basketbalu, florbalu, u volejbalu se kluci naučí „plácnout do míče“, máme žíněnky, lano na šplh, žebřiny. Všechno to slouží k psychickému i fyzickému uvolnění. Pravidelně s námi chodí cvičit i mnozí pedagogičtí a administrativní pracovníci. I to je jeden z důvodů, proč vedení fakulty tělesnou výchovu podporuje.

Jezdíte i ven, „do terénu“?
Ano. A jsou to akce, na které všichni nejvíce vzpomínáme. Od počátku jsme pořádali lyžařské, vodácké a cyklistické kurzy, kterých se účastnili téměř všichni seminaristé. U vodáckého kurzu to dokonce zpočátku vypadalo, že budeme muset lidi odmítat. Naše první společná akce bylo sjíždění Vltavy. Na to se nedá zapomenout.

Jak kurzy probíhají? Máte třeba budíček?
Ne, kdepak. Jen si řekneme, kdy asi tak vstaneme. Společně pak vaříme, obědváme, modlíme se, někdy máme program ve skupinkách. Míváme i teoretické průpravy, kdy hovoříme o správných technikách běhu na lyžích nebo sjezdování.

Většinou je na našich setkáních i nějaký absolvent, který je už knězem, takže děláme společné bohoslužby. Třeba na vodě, pod širým nebem.

Nejste pro okolí na těchto kurzech tak trochu atrakcí?
Někdy možná ano, ale v tom pozitivním slova smyslu. Okolí nás bere moc pěkně a když lidé poznají, že bohoslovci jsou úplně normální prima kluci, ohromně tím stoupnou v ceně.

Například na tábořišti Na Zátoni, na Vltavě, se naší mše zúčastnili táborníci, které jsme před tím nikdy neviděli. Lidé zírali, že kněz je obyčejný člověk, který prostě jen tak jede vodu. To viděli poprvé v životě.

V zimě děláme mše, kde se dá. Od kaple na Božím Daru máme klíče, kněz tam běžně nechodí, a místní se s námi rádi bohoslužby účastní.

To vše je nesmírně důležitý signál lidem, kteří jsou zvyklí jen na kněze jako na nepřístupnou autoritu nebo s církví obecně mají z minulosti negativní zkušenost.

Možná i pro bohoslovce samotné je zajímavé zjištění, že sport je cesta, kterou se dá dostat k lidem?
Rozhodně ano. Ať už je člověk kněz, nebo třeba učitel, musí mít přístup k lidem a tímto přirozeným způsobem se k nim může dostat.

Vodáci kromě „hulákání u ohňů“ a hraní na kytary také rádi navštěvují hospůdky...
To víte, že i my jsme si nějaké to pivko dali, to k tomu prostě patří. Jak se říká, je to taková společenská záležitost, a navíc sbližuje lidi.

Kladete velký důraz na vztahy?
Rozhodně ano, to je velice důležité. A právě naše fakulta zdůrazňuje, že ti, kdo chodí na tělocvik, mají lepší vzájemné společenské vztahy než ti, kteří nechodí. I proto je tělesná výchova hodnocena jako velmi úspěšný předmět.

Když se ale pak podíváme do farností, vypadá to, že pro některé z bohoslovců je tělocvik na fakultě poslední pohyb v jejich životě.
To je klidně možné a oni to sami přiznávají.

Dá se s tím něco dělat?
Těžko říct. Ale záleží asi na každém z nich. Například bývalý bohoslovec Jenda Böhm si koupil vlastní hokejovou výstroj a hraje hokej nebo Michal Němeček, ten místní farnost tak zaktivizoval, že jsem na to jenom zíral. Záleží na konkrétních podmínkách v jednotlivých farnostech. Někde jsou podmínky pro turistiku, někde pro vodáctví, jinde je tělocvična. A právě na fakultě se kluci naučí, jak a co dělat, aby to nebylo jednotvárné a nudné. Dnes už není doba, aby farář chodil mezi lidmi v hábitu, jenom přešel vesnici a každý ho zdravil a on by pokynul. Ta doba je pryč.

Politici někdy hrají mezi sebou fotbal, aby si získali voliče. Biskupové a kněží sice voličské hlasy nepotřebují, ale snaží se být lidem co nejblíž. S fotbalem by třeba mohli mít úspěch?
Představa je to pěkná, což o to. Pan biskup Radkovský by mohl hrát třeba na pravém křídle útočníka a do brány - no, tam by bylo kandidátů asi víc. Ale vážně - správnou životosprávu zdůrazňovaly mnišské regule už ve čtvrtém století a vytvářely podmínky, aby mniši mohli žít zdravě tělesně i duševně. A na to by neměl zapomínat nikdo z nás.

doc. PhDr. ing. Karel Kozel, CSc. se narodil 16. 7. 1927 v Praze. Vystudoval vysokou školu zemědělskou a fakultu tělesné výchovy. Působil na Zemědělské technické škole v Poděbradech a na katedře strojní fakulty ČVUT. Na teologické fakultě UK v Praze je od roku 1999.

Karel Kozel

... a lyžařské

Fakulta pořádá pravidelné kurzy vodácké ...
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou