Víra ve věčnost jako berlička?

Vydání: 2004/1 Kdyby nebylo věčnosti, 10.9.2004, Autor: Václav Vacek

Vybavuji si modlitbu jedné muslimské poustevnice: "Bože, sloužím- li ti pro naději, že dojdu do ráje, zakaž mi tam vstoupit, sloužím-li ti ze strachu před peklem, uvrhni mě do plamenů jeho ohně, ale sloužím-li ti pro tebe sama, neodmítni mě, abych směla patřit na tvou tvář."

Znám a obdivuji lidi ušlechtilé, kteří s ničím po smrti nepočítají. Budují manželství a dobře vychovávají děti. Jsou solidární, mají sociální cítění, citlivé svědomí a úctu k životnímu prostředí. Zvolili si naprosto nezištně věrnost životu. Na strom, kámen, zvíře je spolehnutí až do konce; to jen člověk dostal svobodu rozhodování. Někdy si dokonce říkám: "Zrušme věčnost, a ukáže se čistá nezištnost a ušlechtilost." Na druhou stranu vděčně přijímám naději, že existuje někdo, kdo všechnu ušlechtilost ocení. Těžko bych nesl osud těch mnohých strašně ponížených, těch, kterým se život nevydařil tak, jak toužili. Netěšilo by mě bohatství, současně odepřené jiným. Nadnáší mě naděje, že se Bůh nevzdá svých plánů a dovede nás do ráje. Těším se, jak mnoho lidí rozkvete na věčnosti do netušené krásy, když tady byli znevýhodněni nebo prohráli svůj život - třeba lotr po pravici. Někteří tvrdí, že víra ve věčnost je berlička. Proč ne. Já se neodříkám žádné posily a radosti, kterou mi dává Bůh. Jsem-li bohatší o naději, že všechno má smysl, pak mohu tím spíše věnovat svou energii službě životu.

VÍTAJÍCÍ BŮH
Pokud jsem někde vítán, je mi dobře. Poznávám-li navíc, že jsem vítán Bohem, mám o důvod k radosti ze života víc než ten, kdo žije s pocitem, že je tu jen náhodou. Je-li Bůh tak veliký, že mu žádný člověk není malý, hned mi život jinak voní. Mnoho lidí dnes například neuspořádá svým blízkým pohřeb. Bojí se myslet na velikou ztrátu. Neodvažují se pozvat přátele na pohřeb, aby jim nepřivodili další smutnou chvíli. Už ani neumějí plakat s druhými. Nevím, kolik v sobě nevěřící v posmrtný život nosí naděje. Nevím, jak se dokážou bez této naděje vyrovnat se smrtí drahého člověka. Někteří se snaží smrt jakoby nevidět, ale je to řešení? Mně víra dodává odvahu překonat strach ze smrti a jejích "nepříjemných otázek".

CO S ŽIVOTNÍ PROHROU?
Moc se mi zamlouvá, že se nás Bůh pořád (na zemi i na nebi) ptá: "Jakpak se ti líbí život?" A někdo třeba řekne: "Jo, bylo to pěkný, ale jednou jsem se namazal a zabil jsem v autě děcko. Od té doby mně všechno zhořklo." A Bůh odpovídá: "Je pravda, že jsi zabil, ale ještě jsem tu já. A já jsem se toho případu ujal. Děcko dostalo možnost dorůst jinde. A možnost růstu máš i ty." "Jé, to bych tedy rád přispěl nějak k životu, třeba bych sázel 200 let lesní stromky, nebo mně nech třeba zametat nebeský dvůr..." "Tak pojď žít. Těš se ze života a snaž se být užitečný!" Známe případy, kdy nad zločincem stojí bezradně soudce, vyšetřovatel, psycholog, psychiatr, pedagog a kněz. A shodnou se na tom, že provinilec je natolik poškozen druhými (třeba z mládí) a natolik zabředl do zla, že nemáme možnosti a sílu jej získat pro dobro. Ovšem i v tomto případě lze doufat, že až ten člověk uvidí krásu Boží tváře, začne litovat, že prohrál život. A v té chvíli už je otevřen lásce Boží, která dokáže víc než ta naše. Je-li tedy vše výše uvedené pravda, pak naše touha po životě, porozumění a blízkosti není marným a mučivým přáním, nýbrž pobídkou. Život pak má smysl, nemusím tápat. A svůj podíl zla ve světě vědomě chci snižovat na co nejmenší míru.

Neutíkat snivě do budoucnosti a zároveň vnímat přítomnost věčnosti jako nedozírnou hlubinu probíhajícího okamžiku.

Snímek Dalibor Blažek

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay