26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Víra v Bangladéši je neuvěřitelně živá

13. 2. 2006

|
Tisk
|

Když se řekne Bangladéš, pro řadu lidí je to téměř synonymum pro chudobu. A možná i pro spousty dětí na ulicích, vysokou míru negramotnosti a velmi špatnou úroveň školství. To jsou však informace pouze dílčí.

Vydání: 2006/7 Jsou muži ženám oporou?, 13.2.2006, Autor: Kateřina Beščecová

Česká delegace v čele s arcibiskupem Graubnerem a P. Jiřím Šlégrem navštívila Bangladéš

„Chtěli jsme, aby naše návštěva nevyzněla, jako že my jsme ti bohatí, kteří jim posíláme peníze, a oni ti chudí, kteří by nám měli děkovat. Chceme, abychom ze spolupráce měli vzájemnou radost a obohacení, a přejeme si, aby se děti za sebe navzájem modlily, u nás i v Bangladéši,“ říká P. Šlégr. A tak na všech místech, která navštívili (sirotčince, domovy pro děti a mládež a další místa), si předali „dekrety přátelství“ a na jejich základě budou dál spolupracovat.

Na otázku, co ho během cesty nejvíc obohatilo, P. Šlégr odpovídá: „Velmi na mě zapůsobila radost, opravdovost, důvěra v Boha i v tak těžkých podmínkách, v jakých žijí. Například jsme přijeli do velmi chudé vesnice, ani cesta tam pořádně nevedla, a lidé nás přijali jako velmi vzácné hosty. Posadili nás na židle mezi stromy, sundali boty i ponožky, umyli nám nohy a přitom zpívali a tancovali. Pokaždé, když jsme se loučili a chtěli jít dál, obklopili nás a chtěli dostat požehnání. S tím jsem se u nás nesetkal, že by mě lidé nepustili, dokud jim nepožehnám. Přál bych si, abychom i my uměli žít s Bohem tak naplno, a i když je u nás věřících málo, abychom se dokázali spojit tak, jako to umí v Bangladéši. Oni nám vždycky říkali, že nám nemají co dát, ale co nám dají, je jejich víra a láska. Toto obohacení bych chtěl předat dál - aby se to dotklo každého člověka v naší zemi, a hlavně těch, kteří Bangladéši pomáhají. Ale to hlavní je nezapomenout, že i odtud přichází pomoc k nám. Sice méně viditelným způsobem, ale o to hlubším.“

* * *

Arcibiskup Jan Graubner o návštěvě Bangladéše:

Celá církev v Bangladéši působí jako mladá a živá. Mají hodně dětí. Jejich zbožnost je působivá. Všichni jsou tam chudí, což je vidět i na biskupstvích, ale dovedou společně krásně slavit a vyzařovat radost. Bylo vidět, že umějí slavit a slaví rádi, že je tam daleko méně individualismu, že jim nestačí společná bohoslužba. Zaujala mě láska k dětem a schopnost i malých venkovských farností připravit společný program. Ke každé farnosti patří nejen kostel a fara, ale i škola a hřiště či louka s venkovním pódiem a sál, ošetřovna i sirotčinec nebo internát, což vytváří normálnější prostředí pro život církevního společenství. Křesťané v Bangladéši tvoří poměrně malé společenství v muslimském moři, ale svými dějinami ukazují, že mají základní směr správný, když odolávají a neubývá jich. Kladou důraz na vzdělání v církevních školách (které jsou lepší než státní, a proto na nich studují i muslimové) a na společenství. Snaží se bydlet v katolických obcích. Kdo bydlí v diaspoře, posílá děti do katolických internátů, aby se upevnily ve víře v církevním společenství vrstevníků a v muslimském prostředí se neztratily. Na jednu farnost připadá vždy více církevních škol. Mají dokonce katolickou univerzitu.

 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou