26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Víra není ideologie

12. 7. 2005

|
Tisk
|

Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. (Ž 101,5)

Vydání: 2005/29 Křesťanské knihy včera a dnes, 12.7.2005, Autor: Radim Palouš

Příloha: Perspektivy

Věřící lidé, zvláště pak katolíci, jsou v poslední době v naší veřejnosti nejednou kritizováni. Myslím si, že se tak děje zčásti právem, zčásti neprávem. Oprávněná kritika se obrací k neřídkému jevu jakési lidsky nenáležité sebejistoty a suverenity, která zavání ideologičností a které chybí to, co by mělo být jedním z nejpodstatnějších znaků křesťana: pokora, otevřenost, chápající ohleduplnost vůči ať jinověrcům, ať nevěřícím.

Jako by se ztrácelo ono partnerství viníků a hříšníků, jako by někde v neartikulovaném a skrývajícím se podhoubí bytovala pýcha, nekritičnost vůči sobě samým, ona důležitá ochota podstoupit rizika spojená s vírou, nejexpresivněji vyjádřená křižovaným Ježíšem a jeho povzdechem „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“ (Mk 15,34). Víra není ideologie, totiž suverénní majetnictví „správného“ světového názoru, nýbrž je v první řadě a především velice těžkým a nakonec nikdy zcela splnitelným úkolem odpovídat se Pánu, tedy tomu, koho lze zklamat (a tato lidská nedostatečnost je na denním pořádku i u věřících), avšak koho nelze oklamat. Tedy: každý, věřící i nevěřící, je pouze člověkem, a je tudíž vystaven chybování a hřešení. Nelze však jednoznačně vyvozovat z poklesků katolíků či křesťanů vůči nárokům víry, kterou vyznávají, bludnost katolictví nebo křesťanství samotného. 

V neprávu jsou kritici právě tehdy, když mylně ztotožňují skutečnost nedokonalých křesťanů s křesťanstvím samotným, ba jakýkoli náboženský postoj s primitivní zaostalostí či s historicky překonanou ideologií, zatímco nevěra se jim jeví jako důsledná otevřenost pravdivým skutečnostem. Takový postoj, nemá-li být nečinnou lhostejností, se potom orientuje tu tak, tu onak. Avšak již samotné odhodlání pro pravdu je přece jedním ze základních kamenů pokorné orientace: nikoli já podle své libovůle, nýbrž cosi jiného má určovat to, co platí, a tedy i to, co bych měl činit. Zdalipak se již zde nevynořuje cosi „zbožného“, totiž lidská subordinace instanci, která je člověku nadřazena? Jestliže kritici tomuto porozumí, potom nelze pokorně věřícímu vytýkat ideologické bludařství.

„Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (J 15,16).
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou