Většinu škol založili nadšenci

Vydání: 2004/3 Ekumenismus, 10.9.2004, Autor: Štěpán Plaček

O CÍRKEVNÍM ŠKOLSTVÍ S DANIELEM KUCHYŇKOU
Občas je slyšet námitka: "Já bych nedal dítě na církevní školu. Vždyť by nevědělo nic o skutečném světě..." Církevní školy chtějí pracovat tak, aby dítě nemělo problémy při vstupu do "skutečného" světa. V opačném případě by škola pracovala špatně. Myslím, že se to daří a že většina těch námitek je poněkud nepřípadná. Spíše se stává, že dítě, které přejde z jiného typu školy do školy církevní, je překvapené, že křesťané jsou mnohdy normální lidé a že absolvent biskupského gymnázia se nemusí stát biskupem.

Dostává se tedy žákům stejného vzdělání jako dětem na jiných školách?
Vzdělání na církevních školách by se od ostatních nemělo lišit, jde tu spíše o celkové ladění školy, křesťanskou dimenzi a doplňující informace. Církevní škola by měla být vzorovou školou pro ostatní ve vztazích k dětem, žákům, studentům. K nim by se mělo přistupovat individuálně a podle křesťanských zásad. Jde tedy hlavně o výchovný prvek. Křesťanský přístup je důležitý také v jednotlivých předmětech, včetně např. biologie nebo matematiky. Vzdělávání na církevních školách by mělo být komplexní. Žáci by měli mít přehled jak o křesťanském pohledu na svět, tak i o jiných názorech. Žákům by se nemělo ani zamlčovat, že existují nejrůznější negativní jevy jako pornografie, rasismus aj. Je rozhodně lepší, pokud mají nějaké informace předem. Pokud jsou jim tyto jevy zamlčeny, mohou při setkání s nimi zareagovat špatným způsobem.

Je o církevní školy zájem?
Zájem je jak o školy, které mohou konkurovat ve vzdělávání školám státním, tak i o ty "pomáhající", zaměřené na děti postižené či děti ze sociálně slabých rodin. Zájem o prvně zmiňované ústavy je dán i výsledky různých srovnávacích testů, které dokazují, že děti z církevních škol na tom nejsou vůbec špatně. Pro zajímavost uvedu, že na základní školu sester voršilek mají přihlášené do školy minimálně dvě nenarozené děti, jejichž rodiče se obávají, že by se je později už nepodařilo přihlásit.

Zmíněné voršilky údajně při zápisu do školy musí odmítat až polovinu dětí...
I víc. I na některých jiných církevních školách je běžné, že se na ně hlásí několikanásobek počtu dětí, který školy mohou přijmout. Samozřejmě jiná situace je například na některých místech v pohraničí, kde hraje svou roli také nízký počet věřících.

Proč není církevních škol více, když je o ně takový zájem?
Těch škol by samozřejmě mohlo být mnohem více. Otázkou za prvé je, nakolik na to církev má kapacity, jestli má skutečně tolik pedagogů. Dnes je někdy velký problém sehnat kvalitního učitele či ředitele. Nehlásí se vždy natolik kvalifikovaní a věřící lidé, aby mohli místo převzít. Je to způsobeno i důslednou proticírkevní politikou z období komunismu.

Myslíte, že by nedostatek pedagogů byl problémem i v městech, jako je Brno či Praha? Na těchto místech by to problém asi nebyl. Velká města jsou ale většinou alespoň nějak pokryta. Větší problémy jsou s těmi malými. V Praze to vypadá, že je církevních základních škol dost, ale většina z nich je nějak speciálně zaměřená. V zásadě je tu jedna či dvě základní školy na milionové město, což je opravdu málo. Potřeba tedy pokrytá není.Vedle nedostatku vhodných pedagogů je problémem i to, že ministerstvo školství nemá pro církevní školy moc pochopení. Podle demografické křivky vývoje po roce 1989 dětí, a tedy i žáků stále ubývá, a není potřeba tolika škol. Ministerstvo vidí, že se obecní a krajské školy musí pro malou návštěvnost rušit, slučovat apod. Církevní školy naopak rok od roku mají víc a víc žáků, každým rokem se podaří zapsat jednu či dvě do sítě škol. Přesto ministerstvo jejich vzniku velmi brání. Rozhodně to neprobíhá tak, že by vznikající církevní škola splnila požadavky (nutné pro její vznik), a ministerstvo by ji automaticky zařadilo do sítě škol.

Jaké jsou důvody ministerstva?
Především ekonomické - podle úvahy: "My máme státních škol dost, tak proč by vznikaly školy církevní? Ty nám seberou i ten zbytek žáků, kteří chodí do škol státních." Je to poněkud nepochopitelné. Kdyby všichni rodiče v republice měli zájem dát děti do církevních škol, tak státní školy zaniknou. Stejně tak by logicky v případě nezájmu zanikly školy církevní. Ale bránit jejich vzniku nějakými kvótami, to je velice špatná politika. Příkladem současného přístupu je gymnázium na Velehradě, které si přeje zapsat do sítě škol olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Už po tři roky je žádost ministerstvem pravidelně zamítána. Kromě toho na ministerstvu je též několik desítek žádostí o rozšíření škol již existujících. Obvykle ministerstvo rozhodne, že z ekonomických důvodů rozšíření školy nepovolí, ačkoli školy splňují všechny předpoklady.

V čem vidíte východisko?
Církevní školy mají mocného spojence - Boha. Protivníci jej značně podceňují. Je tu však riziko, že by tuto výhodu začaly podceňovat školy samy, což by mohlo vést i ke krachu. To zní možná nesmyslně, ale nejsem stoprocentně přesvědčen, že by celá církev podporovala církevní školství naplno a viděla v něm smysluplný nástroj evangelizace. Například spousta kněží s církevními školami nespolupracuje, stane se, že kněz se se školou rozhádá apod. Nejsem přesvědčen ani o plné podpoře církve ze strany jejího vedení. Z některých směrů je podpora veliká. Je vidět, že např. biskup Lobkowicz nebo biskup Duka se o církevní školství velmi zasluhují. Mrzí mě ale, když se jiní chovají k církevním školám nevšímavě, jakoby neexistovaly. Význam církevního školství se v církvi poněkud podceňuje.

Mohl by zvýšený zájem a aktivita překážky překonat?
Skoro všechny církevní školy vznikly zespoda. Vznikly tak, že nějaký nadšenec přišel za biskupem, nechal si podepsat zřizovací listinu, škola vznikla a potom si dobývala své místo na slunci. Školy, které vznikly proto, že si to přál biskup, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Je tedy hlavně na věřících rodičích, aby projevili zájem a úsilí o vznik dalších církevních škol, které by jejich děti mohly navštěvovat.

S dospívajícími mohou církevní školy pracovat komplexně. Díky tomu jsou účinným nástrojem evangelizace.

Snímek Jaroslav Hodík

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay