Věrný přítel, nebo otrokář?

Vydání: 2018/43 Pestrá Misijní neděle, 23.10.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Cítíte občas teplo, které vydává váš mobil? Kdo se domnívá, že pochází z příliš zahřátého procesoru, plete se. Chytré zařízení nás jen taktně upozorňuje, že slouží podobně jako oheň – umí být jak dobrým služebníkem, tak zlým pánem.


Pro mnoho lidí je mobil náhradou za živé, lidské vztahy. Ilustrace Jan Hrubý

Řada potřebných a praktických aplikací je dobrým důvodem, proč opakovaně vstupovat na třaskavé pole digitálního světa – ať už jsou to například průvodci Biblí, misálem, kancionálem či breviářem. „S Bohem není nic ztraceno, ale bez něj je ztraceno vše“ – zní zase jeden z mnoha tweetů papeže Františka, dostupný i v českém jazyce.

„Sociální sítě mají schopnost napomáhat vztahům a posilovat dobro ve společnosti, ale také mohou vést k další polarizaci a rozdělení mezi lidmi a skupinami,“ vysvětlil v roce 2016 František svůj postoj ve svém poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků. „Přístup do digitálních sítí zahrnuje zodpovědnost za druhého, jehož nevidíme, ale jenž je skutečný a má svou důstojnost, kterou je třeba respektovat,“ dodal Svatý otec.

Velký díl takové zodpovědnosti leží zejména na rodičích, kteří sami musejí procházet internetem tak, aby svým potomkům usnadnili jejich první kroky – či spíše kliky. Nebo jak zvládnout cílené a praktické používání chytrého telefonu, aby nechytře nespálil veškerý volný čas. A jsou to právě sociální sítě, které bývají první nebezpečnou pavučinou, v níž nezkušený uživatel uvízne.

Přítel na jedno kliknutí?

Naši přirozenou potřebu pobývat ve společenství jiných lidí a zažívat pocit přijetí a účasti nenahradí žádný přístroj – to ví i ten nejvíc oddaný uživatel sociálních sítí. Jenže stisknout tlačítko Off není vůbec jednoduché. Pomáhá ale uvědomit si prostá fakta, jak nás komunikace skrz mobilní přístroj ovlivní.

„V případě dospělých, zralých lidí, kteří už mají sociální dovednosti v určité míře rozvinuté, vede nadměrné užívání sociálních sítí k sociální izolaci. Chybí reálná fyzická přítomnost a blízkost opravdového přítele. Prožívají osamělost, postupně se jim také ztrácí reálný svět,“ varuje psycholožka Marta Luzarová. V případě dětí je tomu podle ní trochu jinak. Časté používání sociálních sítí na úkor přirozených společenských vztahů vede k tomu, že se jejich sociální dovednosti dostatečně nerozvinou. Nenaučí se navazovat komunikaci a vztahy v jejich přirozeném prostředí. Nepoznají, co znamená opravdový přítel. Chybí jejich společné prožitky. Nenaučí se také řešit komunikační konflikty – pokud se jeden druhému znelíbí, jedním kliknutím se „odpojí“, anebo si dotyčného „vyhodí z přátel“.

„Vztah i komunikace online je zkrátka povrchnější, založena na několika málo informacích. Člověk nemá možnost vnímat neverbální sdělení, která verbální komunikaci naživo doprovázejí. Podle odborníků získáváme až 75 % reálných informací právě z neverbálního projevu komunikačního partnera. Zde ale chybí oční kontakt, realita tak bývá hodně zkreslena, monitor snese všechno. Nerozvíjí se empatie,“ vysvětluje psycholožka Luzarová.

Zásadní je vliv maminky, tatínka a koníčků

Mobil ale není jen komunikačním prostředkem a vstupenkou do brány virtuálního světa. Jeho vlastnictví také dotyčného povyšuje do sorty těch, kteří „vlastní“. Mnoho lidí běžně používá také tablety, smartphony a jiné vymoženosti překotně se vyvíjející techniky, dítě se proto nechce lišit a bojí se posměšků spolužáků. Přeje si být jako ostatní i proto, že události na „Instáči“, „Fejsu“ či „Jůtůbu“ jsou leckdy důležitými tématy mezi vrstevníky. Jak si pak má rodič poradit se strachem, že jeho dítě nebude „in“?

„V této otázce je několik zcela zásadních prvků. Tím prvním a nejdůležitějším je hodnotová orientace prostředí,“ vysvětluje psychoterapeut Jakub Hučín. Podle něj je stěžejní žebříček hodnot jak v rodině, tak v důležitých zájmových činnostech, které jsou pro mladého člověka důležité. Pokud nejsou hodnoty rodiny pro dospívajícího člověka dost nosné nebo není náplň jeho volného času dost zajímavá (případně pokud žádné koníčky nemá), bude si hledat své hodnoty a náplň života pravděpodobně na sociálních sítích ve virtuálním prostoru. Tam se bude pro něj odehrávat to důležité.

„Dospívající člověk je poměrně dost křehký, ač se to často nezdá,“ připomíná Jakub Hučín, „dospívání mu přináší spoustu osobních nejistot, a čím méně si bude jistý sám sebou v reálném světě a reálných vztazích, tím víc bude závislý na ujištění a potvrzení právě z virtuálního prostoru sociálních sítí. A naopak – pokud bude okolím dostatečně podporovaný, a tím pádem bude mít v sobě zdravou sebejistotu, nebude se tolik potřebovat opírat o virtuální prostor.“

Jak tedy ale pracovat s obavou mladých, že odložením mobilu o něco přicházejí? Přítomnost takové obavy podle psychoterapeuta Hučína dokazuje, že pro takového člověka není reálný svět dostatečným zdrojem zajímavých impulzů, nenabízí mu uspokojivě silný reálný prožitek – třeba i proto, že se dotyčný reálného světa a vztahů bojí. A proto ho musí hledat ve virtuálním prostoru.

Je tedy nutné neustále si uvědomovat, že mobily jsou nástrojem zprostředkované komunikace, a tak nikdy nemůžou nabídnout skutečné setkání a vztahy. Ty jsou mnohdy komplikovanější a je těžší je navázat a udržovat než vztahy ve virtuálním prostoru. Jejich výhodou je ale právě ten skutečný prožitek.

Das Gerät – přístroj pryč od stolu!

Rodiče peskují své děti za nadměrné užívání přístrojů často ve chvílích, kdy se oni sami nedokážou mobilu vzdát. Je přitom jasné, že takový příklad je určující. „S rostoucím věkem našich tří synů a zároveň s jejich trvalým a neutuchajícím zájmem o informační a komunikační technologie jsme byli nuceni zavést pravidlo ‚žádné gerety u stolu‘,“ popisuje zkušenost ze svojí rodiny Jiří Macháně, redaktor KT. „Líbil se nám zvuk německého ‚das Gerät‘ pro přístroj a domluvili jsme se, že ‚geretem‘ pro tyto účely míníme jakékoliv elektronické zařízení – od rádia přes mp3 přehrávač až po mobilní telefon, tablet či notebook. Zkrátka shromáždí-li se rodina u stolu, nikdo nemá ve svých rukou žádný přístroj. V případě naléhavé nutnosti se samozřejmě můžeme na chvíli vzdálit, ale ne opakovaně. A týká se to všech, kdo sedí u stolu, tedy i návštěv. Nejrůznější podstolní i nadstolní pokusy nezkušených návštěvníků šudlat něco na telefonu trestají naši mladí pánové nekoordinovaným pokřikem ‚Žádné gerety u stolu!‘. Je nám tak docela fajn a shledávám, že je to dobré i pro příchozí. A mě to baví. Zvláště když si hoši vychutnali několikero kněží, učitelku, a taky nadřízeného jednoho z rodičů,“ uzavírá otec tří kluků.

Čas je jen jeden

Zklidnění, větší soustředěnost, vstřícnost a trpělivost k druhým – to jsou zpravidla zkušenosti těch, kteří výrazně omezili každodenní používání mobilu a zavedli jen cílené a krátkodobé návštěvy internetu. „Po smrti své ženy jsem pochopil, jakou cenu má čas věnovaný druhému člověku. Čas, který se už nedá vrátit. Uvědomil jsem si, že náš čas je opravdu jenom jeden a velmi záleží na tom, čemu ho věnuju. A ne věci nebo díla, ale živé vztahy jsou naší největší hodnotou. A my jim přitom věnujeme tak zoufale málo času,“ říká architekt Jindřich Synek, který se rozhodl pro velmi omezené využívání moderní techniky.

K podobnému zastavení nabádá i papež František. Ve své třetí apoštolské exhortaci Gaudete et exsultate (Radujte se a jásejte) zdůrazňuje, že i neustálé inovace technologických prostředků nenechávají žádný prostor k tomu, aby bylo možno slyšet Boží hlas. Všechno se podle něj velmi rychle zaplňuje slovy, povrchní zábavou a hlukem. Nevládne pak radost, nýbrž nespokojenost těch, kteří nevědí, proč žijí. Proč si tedy nepřiznat, že potřebujeme tento horečnatý běh zastavit? Dříve nebo později stejně musíme pohledět do tváře pravdy o sobě, abychom do ní vpustili Pána.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay