Věřím, že najdu svůj styl

Vydání: 2014/27 Poutnická hůl věrozvěstů, 1.7.2014, Autor: Jan Paulas

Vedle Jiřího Pavlici či Václava Neckáře vystoupí letos na Velehradě v rámci Večera lidí dobré vůle zpěvačka a objev nedávné pěvecké soutěže Hlas ELIŠKA MRÁZOVÁ z Ostravy vystupující pod jménem Elis.

Eliška Mrázová alias Elis vystoupí letos na Velehradě. Snímek archivElišky Mrázové

Máte osobní vztah k Velehradu nebo co vás sem přivádí? A co zde budete zpívat?

Velehrad jsem poprvé navštívila v sedmnácti letech. Od té doby, když se mě někdo ptá na nejsilnější zážitek nebo místo, říkám právě Velehrad. Tolik věřících na jednom místě společně s prostředím vytvoří nádhernou atmosféru. Dostala jsem příležitost zazpívat si na scéně pro mladé s kapelou, kde budu mít své písničky, a poté večer na velké scéně společnou píseň s Markétou Konvičkovou a Ewou Farnou.

Viditelně jste na sebe upozornila v pěvecké soutěži Hlas Československa, jejímž jste se stala objevem. Co vám tato zkušenost dala?

Hlas mi dal mnohé – úžasné zážitky, nové kontakty, poznala jsem nové muzikanty a získala skvělé přátele. Je toho dost. Po lidské stránce jsem trochu i dospěla a přiučila se mnohému.

S vaším jménem je spojen nejen energický projev, výborný hlas, ale i ukulele. Proč právě tento nástroj?

Ukulele mě začalo fascinovat minulý rok. Viděla jsem video s tímto nástrojem a natolik mě oslnilo, že ještě ten den jsem si ho šla koupit. Má nádherný zvuk, vyzařuje z něho pohoda, a když ho lidé vidí, tak se jim chce smát. Hlavně je úžasně přenosné a můžu ho vzít kamkoliv.

Začala jste prý skládat už ve dvanácti letech…

Tehdy jsem se rozhodla napsat písničku své nejlepší kamarádce jako dárek. A tak mě to chytlo, že jsem začala psát další a další ze života – a už mě to nepustilo. Od září nastupuji na Ježkovu konzervatoř, obor skladba, a moc se na to těším.

Nakolik vám pomáhá, že pocházíte z umělecké rodiny?

Každý den můžu děkovat, že jsem se narodila do tak skvělého zázemí. Není nad to, když vás celá rodina odmalička podporuje v tom, co děláte, a věří ve vás. Vždycky jsem žila hudbou a za to, co umím, vděčím svým rodičům.

Na svém nedávném debutovém albu Shubidu už máte vlastní skladby, které si včetně anglických textů píšete sama. O čem jsou?

CD Shubidu je celé autorské, až na jednu skladbu, kterou mi daroval americký baskytarista a zpěvák Fernando Saunders. Písničky jsou hlavně ze života. Takový deníček událostí. Někdy si vyberu závažnější téma a pokouším se ho zpracovat do písničky. Například píseň Poslední psaní je o dívce, která píše své mamince z koncentračního tábora.

Proč netextujete česky? Je to těžší?

Textuji i v češtině. Jako malá jsem psala básničky česky, ale když přišlo na písničky, nějak automaticky jsem se přeorientovala do angličtiny. V češtině mám právě Poslední psaní a teď se to pomalu snažím dělat půl na půl. Angličtina je zpěvnější a rytmičtější, zato v češtině se krásně vyprávějí příběhy.

Pohybujete se v různých hudebních žánrech, jako jsou samba, retro pop nebo swing. Je to součást vašeho hudebního hledání, či záměr?

Jistým způsobem je to hledání, jelikož jsem v období, kdy hledám sama sebe a vnitřně se měním. Na druhé straně je to i můj záměr skladatelky nezůstat u jednoho stylu a psát pestřeji. Věřím, že po letech najdu svůj výraz, který sice bude slátaninou více stylů, ale budu to já.

Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Články

Diskuse

DĚDICTVÍ OTCŮ ZACHOVEJ NÁM PANE Nyvlt 1.7.2014 18:15

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay