Velký prorok na přelomu dvou epoch

Vydání: 2007/25 Kněží na startovní čáře, 19.6.2007

Mohli byste se někdy hlouběji zabývat postavou Jana Křtitele? V jakém příbuzenském vztahu byl s Pánem Ježíšem?

Všechna evangelia uvádějí začátek Ježíšovy veřejné činnosti do souvislosti s působením Jana Křtitele na břehu Jordánu. Kdo byl tento muž? Ježíš jej označil za „víc než proroka“ (Mt 11,9) a řekl o něm: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v královstvím nebeském je větší nežli on,“ (Mt 11,11). Z Ježíšových slov, z líčení evangelistů i ze zprávy Josepha Flavia nabýváme dojmu, že Jan nebyl jen jedním z mnohých tehdejších reformátorů, nýbrž jedinečnou postavou počátku 1. století n. l. Bez svého spojení s Ježíšem by však zůstal historickou postavou, která by se posléze ztratila ve víru dějin jako mnohé další důležité osobnosti. Dodnes zůstává Jan Křtitel na „výsluní“ historie především pro svou roli v Ježíšově příběhu.

Vyvolenec boží
Podle evangelia Lukášova se Jan Křtitel narodil jako jedna z významných starozákonních postav, jako vyvolenec Boží, který měl sehrát v dějinách spásy, tedy Božího jednání s vyvoleným národem, významnou roli. Narodil se jako jediný syn staré neplodné ženě, která už biologicky vzato nemohla mít děti (podobně jako Izák Sáře, Samson ženě Manoachově nebo Samuel Hanně). O tom svědčí nejen vyprávění o jeho zaslíbení a narození, ale i o setkání Alžběty s Marií, kdy se dítě v lůně radostně pohnulo na znamení radosti z blízkosti Vykupitele. Přesné místo jeho narození evangelia nezmiňují, tradičně bývá spojováno s městem Ain Karim nedaleko Jeruzaléma.

PŘEDCHůDCE VE VŠEM VŠUDY
V úvodu svého evangelia Lukáš výrazně paralelizuje postavy Jana a Ježíše, aby vyjádřil velikost obou a zároveň odlišnost jejich úkolů, jak o tom svědčí výpravné části úvodních kapitol i oba hymny. Jan je ve všem všudy předchůdce, připravovatel cesty spásy, nikoliv její nositel. Podle Lukášova evangelia byl Jan Ježíšovým příbuzným, což však historicky nelze ověřit a vzhledem k povaze Lukášových vyprávění o Ježíšově dětství jde spíše o literární prostředek než přísně vzato o historickou skutečnost. Přesto Ježíš a Jan k sobě měli opravdu blízko, Ježíš se pohyboval v okruhu Janových učedníků a nechal se od něho pokřtít, na jeho činnost hlásání pak také sám navázal. Na tom se shodují všichni evangelisté. Jan byl prorokem konce jedné epochy, v tom se nemýlil, Ježíš otevřel epochu novou, definitivní. Ježíšovu poslání pomohla Janova slova otevírat prostor v srdcích lidí.

UMLČENÝ PROROK
V Novém zákoně najdeme kromě evangelií ještě několik dalších zmínek o Janově činnosti a křtu ve Skutcích. Další historický pramen k jeho osobě představují Židovské starožitnosti Josepha Flavia (XVIII, 5.2). Za Janem přicházely zástupy a on lidi učil, jak obstát na Božím soudu, který byl podle jeho očekávání na spadnutí. Obstát lze jen tehdy, když člověk uzná svou hříšnost, rozhodne se změnit svůj život a na znamení toho se dá pokřtít. V líčení evangelií i Josepha Flavia Jan vystupuje jako prorok, o čemž svědčil také jeho oblek a asketický způsob života. Jan žil pro Boha a jeho spravedlnost, což se mu stalo – jak už to bývá v dějinách – osudným. Jako politicky nepohodlný byl násilně umlčen. I v tom byl Ježíšovým předchůdcem. Úlohu Jana Křtitele v dějinách spásy pak obzvlášť výrazným způsobem vyjadřuje Lukášovo evangelium v chvalozpěvu, který vkládá evangelista do úst Janovu otci Zachariášovi, a evangelium Janovo už ve svém Prologu, hymnu na Logos. Jan není světlem světa, nýbrž svědkem tohoto světla, prorokem, který připravuje cestu Bohu v Ježíši Kristu.

I MY PŘIPRAVUJME LIDSKÁ SRDCE
Působil na poušti a u Jordánu (Jan 3,23 udává místo Janovy činnosti Ainon nedaleko Salim). Obě zeměpisná označení mají výraznou symbolickou hodnotu, která je spojena s dějinami spásy vyvoleného národa. Jan byl asketa volající k pokání, „nejedl a nepil“ (Mt 11,18), Ježíš přinášel zaslíbení a vyhledával společenství s lidmi (jedl, pil a stoloval s hříšníky a celníky), přesto oba dopadli z lidského hlediska stejně: veřejná moc se jich zbavila, nechala je popravit. Jenže tím jejich význam de facto ještě podtrhla.
Pro nás je Jan postavou vzorovou – stejně jako on jsme i my povoláni k tomu, abychom byli svědectvím o pravém světle, které vychází z Boha, o jeho pravdě a spravedlnosti. I my máme být prorokem Nejvyššího, který připravuje cestu, aby do lidských srdcí mohl vejít skutečný a pravý král.
Mireia Ryšková, vyučující biblických věd na KTF UK


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay