Velikonoce u Kristova hrobu

Vydání: 2015/17 Akce K: hlídali nás jako zločince, 21.4.2015, Autor: Veronika Bezděková

Jeruzalémský Chrám Božího hrobu je vybudován v místech, kde se před 2 000 lety odehrávaly velikonoční události. Jaké je být tam knězem, popisuje P. ANDREW KINGSLY HAYFORD.
 
P. Andrew Kingsly Hayford se připravuje na slavení mše svaté v Chrámu Božího hrobu. Snímek autorka
 
Chrám Božího hrobu není pouze kostelem, ale současně domovem tří komunit – katolické, pravoslavné a arménské. Kolik členů má ta vaše františkánská a co pro vás znamená být její součástí?
 
Celkem nás tu žije deset, z toho sedm kněží a tři bratři. Sešli jsme se z celého světa – z Polska, Itálie, Malty, Koreje, Palestiny a Ghany. Osobně jsem přesvědčen, že je mým osudem sloužit na místě, kde Ježíš zemřel, byl pohřben a vzkříšen. Když jsem před osmnácti lety přijel do Svaté země, ve snu by mě nenapadalo, že skončím v nejdůležitějším chrámu na světě. Původně jsem přišel jen na tři měsíce, a už jsem tu zůstal.
 
Jaká je obvyklá doba setrvání v Chrámu Božího hrobu?
 
Sloužit v Chrámu Božího hrobu není jednoduché. Ne každý se umí vyrovnat s tlakem, který tato služba přináší. Vzhledem k dokumentu Status quo je dobré, zůstane-li tu kněz alespoň šest let. Mnoho kněží a bratrů však žádá změnu místa i po dvou letech.
 
Co je Status quo?
 
Neměnný dokument, který určuje práva, povinnosti a vymezuje vlastnictví římskokatolické, pravoslavné a arménské církve uvnitř chrámu. O chrám totiž mezi sebou církve po staletí bojovaly (menší práva má také církev koptská, syrská a etiopská), a tak byl v roce 1852 vydán edikt Status quo. Se vznikem státu Izrael byl konečně sepsán jako dokument, předtím byl pouze ve verbální formě, čehož bylo zneužito ostatními církvemi k nelegálnímu získávání majetku, který byl původně v našem vlastnictví.
 
Jak vypadá váš běžný pracovní den v chrámu?
 
Vstávám ve 3.30 ráno, ve 4 hodiny totiž otevíráme chrámové dveře. Musím připravit vše potřebné pro bohoslužby a procesí, která se zde denně konají. Jakožto první sakristián denně řeším problémy vyplývající z (ne)dodržování Statu quo. Je to obrovská odpovědnost, protože v případě, že se byť i jednou určité pravidlo nedodrží, automaticky na danou věc ztrácíme právo.
 
Jak probíhal Svatý týden a v čem jsou Velikonoce v Chrámu Božího hrobu jiné než v jiných kostelích?
 
Svatá země je sama o sobě výjimečná. Vše, co čteme v Bibli, ať už ve Starém či Novém zákoně, se stalo právě tady. Velikonoce v našem chrámu jsou opravdu krásné, protože právě na tomto místě vše začalo. Těžko lze k něčemu přirovnat pocit, kdy se v noci ze soboty na Velikonoční neděli v procesí procházíte kolem prázdného Kristova hrobu a zpíváte hymnus „Bože, chválíme Tebe“. 
 
Doporučil byste poutníkům návštěvu Jeruzaléma ve Svatém týdnu?
 
Záleží, zda se chtějí účastnit našich liturgických obřadů, nebo přijeli navštívit hrob. Bazilika totiž bývá přeplněná a dostat se dovnitř chce hodně trpělivosti, protože izraelská policie dodržuje velmi přísná bezpečnostní opatření, a tak se bohužel může stát, že se poutníci do chrámu na bohoslužby ani nedostanou, zvlášť když slavíme Velikonoce spolu s pravoslavnou a arménskou církví. Oslavy jsou však mimořádně krásné, především naše procesí se starodávnými hymny a varhanním doprovodem.
 
Nepůsobí rušivě, že současně probíhá několik bohoslužeb, modliteb a procesí?
 
Za ta léta jsme na to už zvyklí. Žijeme zde, jak se říká, pod jednou střechou, a proto se musíme chovat jako bratři a sestry. Samozřejmě někdy cítíme napětí – například na Boží hod velikonoční jsme slavili vzkříšení Páně, ale pro ostatní to byla Květná neděle, a tak probíhalo najednou hned několik bohoslužeb a procesí různých církví. To samozřejmě vyvolávalo negativní emoce, ale nemůžeme s tím nic dělat, vše je řízeno Statem quo.
 
Je pro vás služba v chrámu pořád výjimečná, nebo už je to rutina? Potřebujete vyhledávat klid a samotu, abyste náročný provoz vyvážil?
 
Večer, když je bazilika skoro prázdná (po předchozí domluvě je možné strávit noc v Chrámu Božího hrobu – pozn. red.), je dobré najít si alespoň pár minut pro soukromou modlitbu a ujasnit si, proč jsem vlastně tady. Každých pět týdnů máme možnost chrám na týden opustit, abychom načerpali síly, kterých je opravdu zapotřebí. Služba v chrámu je totiž náročná nejen fyzicky (máme hodně práce v noci i brzy ráno), ale i psychicky. Do chrámu k nám denně přicházejí tisíce lidí, z nichž někteří jsou skutečnými poutníky, co se chtějí v tichosti věnovat modlitbě. Naneštěstí však přichází také mnoho turistů, kteří nemají ponětí, kde se vlastně nacházejí, a podle toho se chovají. Jenže my musíme zachovat klid a být vlídní ke všem.
 
Které je vaše nejoblíbenější místo v chrámu?
 
Velmi rád chodím do Ježíšova prázdného hrobu, protože když do něj vstoupím, okamžitě cítím, že jsem na jedinečném místě. Miluji ten okamžik, kdy zavřeme dveře a najednou, po celém dni chaosu a hluku, slyšíte to ticho. Během dne je velmi těžké, nejen pro nás, ale i pro poutníky a návštěvníky, uvědomit si, že se nacházíte na svatém místě. Ale jakmile se za posledním návštěvníkem zavřou dveře, je to něco úplně jiného.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 25 19. – 25. června 2018

Chudoba hrozí pětině mladých lidí

Pětinu mladých lidí v Česku, což je asi 300 tisíc, ohrožuje chudoba. Vyplývá to z průzkumu, který pro Charitu ČR a Českou biskupskou konferenci zpracovala agentura Median.…

celý článek


Pane, nauč nás modlit se

Aktuální téma Katolického týdeníku se z různých úhlů věnuje modlitbě a jazyku. Skrze oboje bychom měli duchovně růst. Pro sebe i pro ty, které máme rádi a kterým sloužíme.

celý článek


Do Panamy k Jezulátku

Jaké to bude v Panamě? Setkání mládeže s papežem se tam sice uskuteční až příští rok, ale vedoucí Sekce pro mládež P. Kamil Strak začal minulý týden přípravy přímo…

celý článek


Italové si vždycky nějak pomohou

Diplomat a bývalý arcibiskup Trenta (Tridentu) LUIGI BRESSAN nedávno navštívil Prahu spolu se stovkou obyvatel severoitalského horského regionu v údolí Valle di Ledro. Přijeli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay