26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Velehrad jako jedna z barikád proti komerčnímu světu

2. 7. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/27 Velehradské dvojčíslo, 2.7.2007, Autor: Kateřina Šťastná

Když se řekne „Koncert lidí dobré vůle“, mnohým z nás se určitě vybaví jeho netradiční moderátorská dvojice: populární moderátorka Lucie Výborná a břevnovský opat P. Prokop Siostrzonek. Jsou veselí, zábavní a dokáží během celého koncertu udržet pozornost diváků. Zeptali jsme se jich na zkušenosti a postřehy ze společné práce.



P. Prokop Siostrzonek
Kolikátý váš společný Velehrad už to je?
Letos třetí.

Proč si myslíte, že režie vybrala zrovna vás dva?
Já jsem se dostal k moderování Velehradu náhodou. Když se konal první Koncert lidí dobré vůle v roce 2000, byl jsem osloven, abych ho moderoval s Jiřím Valou. Organizátoři měli představu, že bude koncert moderovat mediálně známý profesionál a zástupce církve tam bude jen pro doplnění. Vzpomínám si, že jsme tenkrát s panem Valou připravovali dialogy prakticky pár minut před koncertem. Byla to maximální improvizace. Tím jsem považoval svou účast na Velehradě za ukončenou. Navíc jsem předpokládal, že tento koncert se konal jen u příležitosti jubilejního roku 2000. Další rok jsem byl překvapen, když jsem se dověděl, že se koncert koná opět. Dvojnásob jsem byl pak překvapen, když jsem byl vyzván, abych moderoval už jen sám. Když se situace opakovala i v letech 2002 a 2003, dal jsem si podmínku, že v roce 2004 bych rád měl partnera. Navrhl jsem, že by to měla být žena, aby přece jen pohled na moderátory byl příznivější. A tak jsem roku 2004 prožil Velehrad s Martinou Kocianovou. Následující rok měl být poprvé z velehradského koncertu zprostředkován přímý přenos a jako partnerka mi byla přisouzena Lucka Výborná.

Jak se vám s Lucií Výbornou moderuje?
S Výbornou vždy výborně, protože je to profesionálka v každém směru. Mnohému jsem se od ní naučil. To ona ani neví. Kolikrát si říkám, kdybychom měli tak schopné a pracovité lidi jako je Lucka i na našich biskupských úřadech, vykonalo by se toho v církvi mnohem více!

Jak vlastně vaše společná práce vzniká?
Text začne vznikat ve chvíli, kdy je hotov základní model scénáře: kdy je jasné, jaké projekty máme představit, kdo z hudebníků a zpěváků bude vystupovat a v jakém pořadí. Na tuto základní kostru každý z nás navrhuje slovní propojení. Nejdůležitější je však poslední den před koncertem, kdy jsme s Luckou už na Velehradě a snažíme se v klidu vše projít, dopilovat a hlavně psychicky se připravovat na nečekané změny.

Při tak dlouhém přenosu je důležité udržet pozornost diváků – máte na to nějaký recept?
Hodně nám pomáhá dramaturg a scenárista Radan Dolejš. Je to zkušený muž, který ví, jak správně „namixovat“ interprety, kteří byli pozváni, aby večer měl spád. O to snazší je pak navržené schéma doplnit vlastními slovy, nápady. Vůbec musím říci, že jsme s Luckou a Radanem vytvořili velmi sehranou přátelskou trojku, která se schází i mimo přípravu Velehradu. Moc mě těší, když mi oba zdůrazňují, že jezdí do břevnovského kláštera nabíjet baterky!

Vzpomenete si, kdy byla vaše moderátorská kolegyně nejvtipnější?
Oba společné Koncerty lidí dobré vůle, které máme zatím s Luckou za sebou, přinesly už v průběhu přípravy několik společných vtipných situací, poznámek, které nás pak provázely až do závěrečné minuty koncertu. Tyto „hlášky“ nám vždy pomáhaly zvedat náladu ve chvílích, kdy se v něčem nedařilo. Nechtějte „hlášky“ konkretizovat – jsou vtipné jen pro nás, kteří jsme u přípravy konkrétního ročníku od počátku. Jen my jim rozumíme. A nebojte: není v nich nic lechtivého!

Vzpomenete si na váš největší trapas při živém vysílání?
Žádný nebyl. Jen v zákulisí nás honí Radan a režisér Vojta Fatka, abychom „nepřetékali“ s časem, ale to už patří ke kouzlu přímých přenosů. Musím podotknout, že zmíněný režisér skvěle zapadl do naší party. Celá příprava přenosu je s ním velice pokojná.

Kdy vás Lucie nejvíc při moderování podržela?
Spíše bych řekl, že mě povzbudila, abych u Dnů lidí dobré vůle i nadále zůstal, když při prvním společném televizním přenosu řekla, že konečně dělá v televizi smysluplnou práci, která ji naplňuje. Po pravdě řečeno – po tolika letech jsem si myslel, že přišel čas na změnu moderátora, ale Lucka s Radanem mě přesvědčili svým přístupem, nasazením a nadšením, že jsem nakonec zůstal.

Co na vaší moderátorské kolegyni nejvíc oceňujete?
Cením si na Lucce, že při svém pracovním nasazení nepřestává být starostlivou mámou. Myslím, že letos bude mít Vanesku na Velehradě dokonce s sebou. A pak si vážím toho, jak se nadchla pro všechny představované projekty. Jak je ochotna pro ně v médiích udělat co nejvíce. Tím je pro mě „anonymní křesťankou“ i bez křtu, jak to kdysi nazval Karel Rahner.



Lucie Výborná
Co pro vás velehradský koncert znamená ?

Být na Velehradě je pro mě velký svátek a z profesního hlediska jej považuji za jeden z vrcholů své televizní práce. Důvodů je mnoho: poměrně vysoká částka pro potřebné „charity, které svět nevidí“. Tak často říkám charitativním projektům, na něž vybíráme. Před přímým přenosem jezdím do ústavů a natáčíme tam portréty, je to pro mě vždycky velká škola, která je hlavně o lidech a jejich dobré vůli. Mnohokrát už jsem viděla, jak moc ta vůle musí být silná, protože bez ní by některé dobré úmysly zůstaly jen uzamčeny v srdci nebo na papíře. Také je pro mě Velehrad vzácností díky tomu, že mám skvělého moderátorského partnera a výjimečné lidi, kteří každoročně dění na Velehradě připravují. A také je to fakt, že koncert je v přímém přenosu – ty dělám v televizi ze všeho nejraději.

Hovoříte o „charitě“ – na co se bude vybírat letos?
Budou to opět tři ústavy, i když tento termín vlastně není správný. Dva z nich jsou domovy – a to domovy v pravém slova smyslu. Jeden z nich iniciovala sestra Akvinela, jedná se o Domov Svaté rodiny v pražské Liboci. Je úctyhodné, co sestra a její spolupracovníci dokázali vybudovat pro mentálně postižené ze staré, polorozpadlé školy.
Druhý domov je zatím bohužel jediným zařízením svého druhu u nás – je to Domov Sv. Josefa v Žirči, který poskytuje komplexní péči – včetně lůžkové – lidem s roztroušenou sklerózou. Je hrozné vědět, že v Česku na podobné zařízení čeká asi 10 tisíc lidí. Poslední projekt, na který se budeme snažit získat finance, je „Zdravotní klaun“. Zrovna včera jsme s Garry Edwardsem natáčeli jeho návštěvu v motolské nemocnici u dětí – a není nic krásnějšího, než vidět mrňouse, kteří se se vstupem klauna a klaunky změní jako mávnutím kouzelného proutku. Smích opravdu léčí, ale klaunů je v našich nemocnicích pořád málo.

Jak se vám s P. Siostrzonkem moderuje?
Báječně. Je to člověk, který vás vždycky dokáže něčím obohatit, překvapit a v neposlední řadě i rozesmát.

Při tak dlouhém přenosu je důležité udržet pozornost diváků – máte na to nějaký recept?
Na žádný recept si netroufám. Myslím, že je důležité mluvit ze srdce a jednoduše. Atmosféra Velehradu je neopakovatelná a každý, kdo tam alespoň jednou byl, mi musí dát za pravdu. Tolik lásky a pozitivní energie sálá asi z málokterého publika.
Myslím, že kdybychom říkali něco, co není v nás, nebo opakovali jen nějaké naučené fráze, lidé by to okamžitě poznali.
A jak je to s pozorností diváků? Nevím, jak to kdo má, ale mě udržuje v neuvěřitelném napětí suma, kterou nasbíráme. Každoročně si říkáme: kéž by to bylo alespoň půl milionu! A každoročně (zatím) s každou tisícikorunou, která nás blíží k magické hranici jednoho milionu, zažíváme neuvěřitelné stavy radosti.
Velehrad je pro mě jednou z posledních barikád proti současnému komerčnímu světu.

Vzpomenete si na váš největší trapas při živém vysílání?
Vzpomenu, ale netýkal se Velehradu. Bylo to během Snídaně s Novou, kterou jsem sedm let moderovala s Pavlem Svobodou. Těžké chvíle nám připravil Oldřich Kaiser, když několik minut po začátku rozhovoru prohlásil, že jsme ho pozvali na snídani, a že on si tedy rád dá. A také, že má při snídani rád ticho. Na to začal s gustem pojídat chleby na stole a už nepromluvil.

Vraťme se ale k Velehradu: vzpomenete si, kdy vás P. Siostrzonek nejvíc při moderování podržel?
Je to spíš o skvělém pocitu, že vedle stojí osobnost s velkou autoritou, schopnostmi a rétorickými kvalitami. Vím, že by mě nikdy nenechal na holičkách.

Čím vás během těch několika let moderování nejvíc obohatil, inspiroval?
Pravděpodobně svým smyslem pro humor a také schopností ukazovat některé události, které mohou vypadat v daný okamžik naléhavě, v širším kontextu. Procházky okolím Velehradu a soustředění nad texty den před přímým přenosem jsou také nesmírně zvláštní. Je to profesionální a přitom velmi osobní, není to jen „projížděčka“ textu před nějakým představením.



Koncert lidí dobré vůle bude 4. 7. vysílat ČT 2 ve 20 hod. Následujícího dne, tj. 5. 7., přinese nejprve v 10.10 hod. krátký pořad o Velehradu a poté v 10.30 záznam hlavní bohoslužby. Ta bude v přímém přenosu k dispozici i posluchačům ČRo 2.
Proglas v ten den zařazuje do programu přímý přenos z katolické bohoslužby východního obřadu (takzvané řeckokatolické bohoslužby), která bude v bazilice na Velehradě slavena v 15 hod.

Na letošním Koncertu lidí dobré vůle budou veřejnosti představeny tři charitativní projekty: Domov svatého Josefa z Žirče, Domov Svaté rodiny z Prahy či občanské sdružení Zdravotní klaun. Na tyto projekty mohou zájemci přispívat prostřednictvím DMS. Stačí zaslat textovou zprávu ve tvaru DMS VELEHRAD na číslo 87777. Konečný výtěžek sbírky bude oznámen na konci koncertu. Vybraná částka bude rovným dílem rozdělena mezi tyto tři vybrané neziskové organizace.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou