Veďme dialog stojící na faktech

Vydání: 2015/48 V Americe se debatovalo o teologii Tomáše Halíka, 24.11.2015, Autor: Alena Scheinostová

V minulých dnech navštívil Prahu viceprezident Křesťanské mezinárodní solidarity JOHN EIBNER, historik a lidskoprávní aktivista původem z USA. Hovořili jsme nejen o situaci na Blízkém východě.
 
Křesťanská identita Evropy začala upadat dávno před migrační vlnou, tvrdí historik John Eibner.Snímek Štěpán Havlíček
 
Proč se právě křesťané tak často stávají oběťmi pronásledování?
 
Na Blízkém východě proto, že tam vládne radikální protikřesťanská ideologie ve formě džihádismu, masivně podporovaného zvenčí, která má volné pole působnosti a vinou kolapsu tamního politického řádu může pronásledovat, má moc provádět náboženské čistky. Pronásledování křesťanů je však celosvětový fenomén a samozřejmě ho nemají na svědomí jen džihádisté. Někdy křesťany stíhají radikálně nacionalistické skupiny. Perzekvoval je už nacionální socialismus, jakkoli křesťané nebyli jeho jedinou obětí. Křesťany a další skupiny pronásledoval a pronásleduje i komunismus. Nicméně na mezinárodní scéně, a především na Blízkém východě, zaujal dnes džihádismus přední místo.
 
Záminkou pro šikanu je náboženská odlišnost. Ale jaký je skutečný důvod, že si ten druhý vyhlédne právě vás? Že patříte k menšině?
 
Politika pronásledování bývá komplexní, roli tu hraje mnoho věcí. Nicméně džihádismus je v podstatě totalitní ideologie, která neposkytuje prostor a svobodu druhým.
 
Žádným „druhým“? Tedy nejen křesťanům?
 
Muslimové se stávají oběťmi džihádismu častěji než křesťané – protože muslimů, kteří se džihádistům nepřizpůsobí, je tam víc. Wahhábismus, tedy odnož islámu praktikovaná v Saúdské Arábii, kterou převzal a přizpůsobil si Islámský stát a jiné džihádistické skupiny, vidí v ostatních muslimech falešné muslimy, a tedy také „nevěřící“. Takže pakliže se postavíte na odpor a nepodvolíte se jejich normám, vystavujete se velkému riziku násilného pronásledování.
 
Proč se v poslední době islám tak prudce radikalizuje?
 
Je to dlouhý proces a má různé příčiny. Radikální islám získal na síle. Nejdříve ho během 1. světové války posílili Britové a použili jako nástroj proti svým nepřátelům. Když se pak z USA stala globální velmoc, zaujaly vůči němu stejnou politiku – uzavřely s ním spojenectví, chtějí ho používat proti svým nepřátelům a jeho prostřednictvím zajistit, že se islámský svět nikdy nespojí proti našim západním zájmům. Ale to je dvojsečná zbraň. Toto spojenectví hrálo významnou roli za studené války při oslabování SSSR, takže by se dalo tvrdit, že přispělo k osvobození zemí Varšavské smlouvy. Zároveň má ale velmi negativní dopad na křesťany a další nemuslimské menšiny na Blízkém východě.
 
Jak má Evropa podle vás přistupovat ke zdejším muslimům? Není v jejich případě poskytnutí náboženské svobody v rozporu se sebezáchovou, jak u nás ve veřejné diskusi zaznívá?
 
Všichni lidé mají nárok na základní lidská práva vyjmenovaná ve Všeobecné deklaraci a v dalších mezinárodních úmluvách. Nikdy nebudu prosazovat, aby se tato práva komukoli upírala.
 
Pochopitelně dnes existují obavy o budoucnost Evropy, o to, co může znamenat a jaké problémy přinese masová migrace muslimů. Základní lidská práva se ale musejí dodržovat, křesťané se mají chovat k druhým jako křesťané. A bude-li křesťanství silné, nebude pro něj tato migrační vlna představovat žádnou hrozbu. Pokud budou křesťané silní ve své víře, pokud Evropa ukotví svou identitu v křesťanství, není se čeho vážně obávat.
 
Ve skutečnosti však křesťanství a křesťanská identita Evropy začaly upadat už dlouho před touto migrační vlnou. Ta není příčinou oslabování křesťanské identity, ale kvůli oslabení křesťanské identity je Evropa snáze ovlivnitelná jinými ideologiemi, které nerespektují lidská práva.
 
Je podle vás možný dialog mezi muslimy a křesťany, k němuž vybízí papež František i další křesťanští vůdci?
 
Mluvit je rozhodně lepší než nemluvit. Člověk by neměl přestat s druhými hovořit, měl by být otevřený, ale přitom nepředpokládat, že se tím vše vyřeší. Při dialogu bychom měli hájit, v co věříme, a tak dospět ke skutečnému dialogu, skutečné výměně názorů, debatě. Pojďme rozvinout dialog, jehož součástí bude nenásilná, civilizovaná debata založená na faktech.
 
Jak křesťanům na Blízkém východě skutečně pomoci?
 
Nejlepší je mít politiku, díky níž lidé v dané oblasti – křesťané i muslimové, protože i muslimové utíkají – budou moci nadále žít. Takže bychom měli nabízet humanitární pomoc těm, kdo se nechtějí přesunout do Evropy, do jiných zemí. Ale zároveň by se veřejná diskuse v Evropě měla mnohem víc soustředit na skutečné řešení problémů na Blízkém východě, než vést hnidopišské debaty, kolik uprchlíků kdo přijme a zda to budou křesťané, nebo muslimové (ačkoli i tím je na místě se zabývat).
 
Polovina Syřanů, 11 milionů z 22, dnes žije mimo domov, z toho sedm milionů jinde v Sýrii, za liniemi syrské armády. Ať už mají rádi prezidenta Asada, nebo ne, tato vládní struktura jim poskytuje určitou ochranu, děti můžou chodit do školy atd. Takže v Evropě se musíme zaměřit nejen na migranty, ale také na to, aby lidé, kteří jsou ještě v Sýrii, nezjistili, že jejich ochrana je zničena a že jsou vydáni na milost a nemilost džihádistům. Jestli to nedokážeme, můžeme v Evropě očekávat další miliony a miliony uprchlíků. To pochopitelně způsobí Evropě problémy, ale nejhorší na tom bude tragédie těch lidí.
 
Co si myslíte o roli Ruska v syrském konfliktu?
 
Rusko je dlouhodobý partner syrské vlády, má v té oblasti silné zájmy a udělá vše, aby Damašek podpořilo. Opozici zase podporují Američané. Nastává-li tím jakási „rovnováha sil“ a ani jedna strana nyní nemůže vyhrát, možná vznikne šance na mír – až bude cena války příliš vysoká. Nemám pochyb o tom, že stávající vlna rozhovorů a návrat k jednacímu stolu jsou důležité. Američané a jejich evropští spojenci říkají: „Stále chceme, aby Asad odešel, ale nemusí odejít hned.“ Trochu ustoupili. Tato změna je nad pochybnost důsledkem toho, že se Rusko do dění v Sýrii přímo zapojilo.
 
Někteří křesťanští vůdci na Blízkém východě říkají, že je Evropa a USA zradily, že se o ně nezajímají a že je teď zachrání Putin. Je to pravda?
 
Nevím, jestli je Putin opravdu zachrání. Ale vím, že křesťané na Blízkém východě nemají vůbec žádnou důvěru v americkou politiku a v přísliby demokracie.
 
Nevěří ani Evropanům?
 
Evropané nehrají vůdčí roli, jen následují Američany. To až kvůli problémům s migrací se teď trochu probouzejí, a tak také vyvinuli tlak na USA, aby se pohnulo s mírovými rozhovory. Tato migrační vlna by totiž mohla zničit celý projekt sjednocené Evropy – má na to potenciál. Měli bychom se tedy snažit přimět naše lídry, aby nepodporovali politiku, kdy bráníme své strategické a ekonomické zájmy, ale lidi – všechny lidi: sunnity, šíity, křesťany, drúzy… – nám nestojí za to chránit: jejich ochrana je příliš drahá. Ropným rafineriím v Iráku se dostává skvělé ochrany, americká vojenská zařízení jsou dobře chráněna. Ovšem vůle poskytnout ochranu široké veřejnosti nám chybí.
 
Stále mluvíme o politice. Ale kde je v tom všem evangelium?
 
Evangelium se v politice ztrácívá. Ale věřím, že právě evangelium může motivovat křesťanské vůdce v Evropě a Severní Americe, aby našli cestu, jak ukončit toto masové zabíjení a ničení. Bude to něco stát. Ale musíme být připravení tu cenu zaplatit, abychom vytvořili podmínky, kdy by lidé měli zajištěna základní práva a existenci a mohli žít v míru a důstojnosti.
 
 
 
JOHN EIBNER je historik, významný americký křesťanský aktivista za lidská práva a publicista. V současnosti je viceprezidentem Křesťanské mezinárodní solidarity (CSI) a manažerem jejího blízkovýchodního projektu. Působí také v Americké skupině proti otroctví a je členem Institutu pro historický výzkum na londýnské univerzitě. Na sklonku 80. let 20. století se Eibner zaměřil na otázku dodržování náboženské svobody v zemích východního bloku, poté pracoval v rámci mise CSI na podporu Arménů v Náhorním Karabachu. Působil v Súdánu, kde přispěl k odhalení genocidy na zdejším křesťanském obyvatelstvu a podílel se na záchraně otroků. V posledních letech vede kampaň s názvem „Zachraňte irácké křesťany“ a osobně podporuje tuto perzekvovanou menšinu. Narodil se a vyrostl v New Yorku, většinu života však prožil ve Velké Británii, nyní žije s manželkou a dvěma dcerami ve Švýcarsku.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay