Vydání: 2007/39 Evangelizace dům od domu, 25.9.2007, Autor: Antonín Randa

Co mají společného Mach, Šebestová, Martin Holík a Leoš Ryška? Nevíte? Zkuste nápovědu: a) Psa Jonatána, b) Paní Kadrnožkovou, c) Utržené sluchátko. Správná odpověď? Samozřejmě „c“!

Pánové, šéfujete dvěma významným křesťanským médiím, řekněte, jak to s Proglasem a Tv Noe bylo? Neozvalo se vám náhodou jednou z utrženého sluchátka: „Ale prosím – chcete mít své rádio a televizi? Tady je máte...“ Holík: Samozřejmě. Utržené sluchátko patří k základní technologické výbavě obou našich médií. (smích)
Ryška: Kromě toho je ale náš tandem o vzájemném povzbuzování.
Potřebujeme odvahu, protože bez ní by to vůbec nešlo. Svěřit vše do vyšší režie a věřit, že se Pán Bůh postará.

Už se toho o vás mnohé napsalo – je něco, co o vás posluchači a diváci ještě neví?
Ryška: Na Martinovi jsem vždycky obdivoval, že tam, kde vzniká nějaká technická novinka, tak u ní chce být. Všechno ho zajímá, všechno ví, radí mi, co si mám koupit – někdy si vedle něj připadám jako hlupák.
Holík: (směje se) Já v těchto pocitech Leošovi nebráním... Na oplátku na něho musím prozradit, že si občas rád vyhodí z kopýtka. S děckama se chodí povyrazit třeba na kuželky nebo na bowling. Ale co mu opravdu závidím je to, že v neděli chodí navštěvovat své rodiče, kde se dobře nají a potom spí a spí a spí.
Ryška: To musím, abych vůbec přežil... Ale jinak s Martinem odpočíváme na dovolené. Letos jsme například vyrazili na čtyři dny s koly na Šumavu. Možná nás i někdo ze čtenářů Katolického týdeníku viděl – dva postarší mladíky s přilbami, kteří tlačí kolo do kopce nebo jezdí kolem pramenů Vltavy na nejlehčí převod. Tak to jsme byli my.

Proglas i Noe dávají velký důraz na dobré zprávy. Není to však jen opačný extrém k negativnímu obrazu světa, který nám servírují běžná média? Nenabízíte také jen zkreslenou realitu – jen naopak?
Holík: Nemyslím si. Chceme jen vytvářet alternativu k tomu, co je. Vezměme například setkání mládeže v Táboře. Neznám televizi, která by přenášela nějaký festival celý týden v přímém přenosu. My jsme to udělali.

To zní sice hezky, ale co si o takových křesťanských médiích pomyslí katolík, který vidí, že v církvi není zdaleka všechno v pořádku, ale žádnou kritiku v nich neuslyší ani neuvidí?
Holík: Byl bych v těchto věcech opatrný, protože není pravda, že dobře sestavená zpráva musí obsahovat vedle pochvaly nebo konstatování vždy i kritiku. Stojí nápadník o upozornění táty své nastávající, že jeho dcera je sice fajn, ale jako školačka ukradla v samoobsluze čokoládu a nikdo kromě rodičů to dodnes neví? Málokdy víme přesně, co říkat a co ne.
Ryška: Já bych použil konkrétní příklad: pořad 2000 let křesťanství, který byl vyroben v Německu, v protestantském prostředí. V některých dílech vystupuje i nynější papež a jeho obsah garantovala Německá biskupská konference. Přesto tento seriál není objektivní a spíš pranýřuje hříchy katolické církve. Měli jsme velké dilema, zda ho nechat, nebo stáhnout. Nakonec jsme ho po složitých diskusích ponechali. Řekli jsme si: ano, ty věci se staly, pojďme se o nich bavit a udělejme kulatý stůl o tom, co v seriálu nezaznělo a zaznít mělo, vysvětlujme, odpouštějme si, nezametejme věci pod koberec. Život církve je však tak pestrý, že si nemůžeme dělat ambice zachytit ho v nějaké celistvosti.

Co považujete za největší přednosti a handicapy vašich médií?
Holík: U Proglasu je předností zavedený způsob práce a živý kolektiv. A největším nebezpečím je zavedený způsob práce a živý kolektiv. (smích)
Ryška: Učíme se za pochodu. Pro pracovníky je to velká zátěž a stále mě překvapuje, že jejich nadšení neutuchá. Je nás málo, takže když se vrhneme do přípravy nějakého pořadu, nestíháme pak jiné věci, jako třeba dobrou propagaci, marketing, manažerskou činnost.

Máte ve vašich redakcích „mediální hvězdy“?
Holík: U nás máme Radka Habáně, bodrého to chlapíka. Obecně populární jsou naše maminky – moderátorky. Dělají pořady pro ženy na mateřské a posluchačky k nim mají hodně blízko. A samozřejmě naše společná hvězda s Tv Noe je Katka Jakubcová – Rýznarová. Kromě toho, že je moc hezká, je zároveň i chytrá, zbožná a šikovná.
Ryška: Katka uvádí Misijní magazín a myslím, že někteří lidé se na pořad dívají hlavně kvůli ní. Určitě bych ale zmínil ještě Jaroslava Kratku. Nevím, jestli lidé vědí, že není katolík, ale reverend slezské církve. Jeho pořady, do nichž si zve hosty, jsou nesmírně oblíbené.

A populární osobnosti mimo vaše redakce?
Holík: U nás je hodně žádaný P. Pavel Havlát z Brna-Vranova.
Ryška: Těžko jmenovat někoho konkrétního, vysíláním jich prošlo za ten rok a půl mnoho. Tuto sobotu například natáčíme pořad s Jiřím Grygarem, což je člověk, který určitě patří mezi naše populární osobnosti.

Jaký pořad mají posluchači a diváci nejradši?
Holík: Nejposlouchanějším pořadem je přenos bohoslužby (76 %), který je následován Čtením na pokračování (59 %). Velmi poslouchané jsou rozhovory a magazíny (48 %) a také zpravodajství a publicistika (42 %). Odpovědi na anketní otázky „chci míň“ a „chci víc“ se vzácně vyrovnávají. Výjimku tvoří nezájem o jazz a výrazně vyšší zájem o vzdělávací pořady.
Ryška: U nás jsou lidé hodně vděční za přímé přenosy bohoslužeb, apoštolské návštěvy Svatého otce, audience nebo Anděla Páně. Z pořadů jsou oblíbené cykly Otakára Schmidta Léta letí k andělům, dále pak Misijní magazín nebo Pro vita mundi.

Máte i vy nějaký oblíbený pořad?
Holík: Na Proglasu určitě zprávy. Takové jinde neuslyším. Nechybí v nich informace ze světa, ze života věřících lidí, obsahují jak věci velké, tak i detaily, zachycují také regionální události. Mám rád i specializované hudební pořady.
Ryška: Tak to jsme na tom s Martinem stejně. Když jedu autem, mám rádio pořád zapnuté. Sedmou hodinu si vždycky hlídám, abych proglasácké zprávy nezmeškal. Dá-li Pán Bůh, tak na Tv Noe budeme mít jednou také obrazové zpravodajství. Jinak na Tv Noe sleduji hlavně pořady, které jsem stříhal. Z profesních důvodů hledám chyby, věci, které jsem mohl udělat líp. Mám rád pořad Hlubinami vesmíru – vůbec jsem nečekal, že se nám ho podaří takto vyfešákovat. Co mě však nejvíc zajímá a u čeho dokážu sedět, i když mám práci, to jsou filmy, které v sobě mají příběh. Třeba nedávno film o lidech, kteří prošli kriminálem. Stříhal jsem ho a režíroval. Seděli jsme u toho a plakali. Vůbec jsme se nemohli hnout. Tak to bylo silné. Příběh člověka – to je to nejsilnější, co mě vždycky dostane.

V médiích nebývá nouze i o horké chvilky. Jak je tomu u vás?
Holík: Tak to je pořád. Vypadává signál, elektřina, kolikrát stačí bouřka – je sobota v noci a vše se musí co nejdřív opravit. Už jen zjistit, kde a kterému z technických partnerů se co stalo, dá fušku. To je fakt horečka sobotní noci.
Ryška: Nedávno na setkání mládeže v Táboře nám začal dokonce hořet kabel v přímém přenosu! Připojovali jsme se přes několik operátorů, a když se vše doladilo a už jsme se radovali, že je to v pořádku, najednou „prásk!“ – a monitory zhasly. Stejně zhasly i kamery, kromě jedné, která byla na akumulátor. Tou jsme pak museli osm minut pomalinku kroužit po lidech, aby divák nic nepoznal. Je to adrenalin, ale mám to rád.
Holík: O adrenalinu mi nemluv. V poledne oznámila naše paní šéfredaktorka: „Na závěr udělí požehnání farní vikář od sv. Augustina.“ Několik vteřin byla dlouhá pauza a pak jsem pochopil, že ten vikář jsem vlastně já. Ještě jsem jí to nestačil oplatit.

Horké chvilky pojímáte docela s humorem...
Holík: Ono to ani jinak nejde. Minule jsem šel po chodbě, když najednou někdo z redakce křičí, že nemá člověka do vysílání na Listárnu, která začíná za dvě minuty. Byl jsem zrovna na ráně, a tak jsem vyfasoval složku s dopisy, které jsem vůbec nečetl, a začal dělat patnáctiminutový pořad. Během šestnáctivteřinové znělky jsem si přečetl aspoň první dopis.

Dělají legrácky i vaši redaktoři?
Holík: Kdysi nám jedna posluchačka přinesla krásné plyšové jezevčíky metr a půl dlouhé s vyplazenými červenými jazyky. Sekretářku nenapadlo nic lepšího, než je dát do studia za sklo naproti moderátorovi. Právě začala živá modlitba, když jsme spatřili jinou ze sekretářek, jak začíná rudnout a mlčí. Po chvíli jsme zjistili proč. Ti jezevčíci postupně ujížděli po skle dolů a svými jazýčky ho hladili. Tenkrát se domodlili asi dva lidi z dva- ceti.

V tomto čísle KT čeká čtenáře novinka, kterou jste připravili společně s redakcí Katolického týdeníku. O co se jedná?
Holík: Pro všechny zájemce jsme připravili rozsáhlejší přehled pořadů Proglasu a Tv Noe. Také písmo je větší a hlavně budeme moci čtenáře upozornit na zajímavé pořady a představit je. Myslím si, že to je přesně to, co lidem doposud chybělo.

Vedou se diskuse, zda se Tv Noe podaří udržet na mediální scéně. Jaká je situace?
Holík: Bude záležet na divácích. Jsme závislí na darech, grantech, sponzoringu i na případných darech čtenářů Katolického týdeníku.
Ryška: Nesmíme také zapomenout, že musíme být dobrými služebníky toho Nejvyššího režiséra. V tom je naše jistota, že kdo se upřímně snaží sloužit Pánu Bohu, o toho se On vždycky postará. To je naše mnohaletá zkušenost. Takže jde i o to, abychom byli dobrým služebníky

---

P. Martin Holík se narodil 20. 5. 1960 v Brně, po studiích na Fakultě elektrotechnické VUT byl do roku 1990 zaměstnán v brněnském Elektromontu. Kněžské svěcení přijal v roce 1987, působil ve farnostech Brno-Žebětín a Kohoutovice, v současnosti je kaplanem ve farnosti sv. Augustina v Brně. Od roku 1995 je jednatelem Radia Proglas, od roku 2005 jednatelem Telepace.

---

P. Leoš Ryška SDB – se narodil 9. 7. 1963 ve Frýdku-Místku, je absolventem UK Praha, v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Vystudoval Vyšší odbornou filmovou školu ve Zlíně. Je producent, kameraman, režisér, jednatel Telepace a ředitel Tv Noe. Je pravidelným porotcem na festivalu dětského filmu v Ostrově nad Ohří. Spravuje farnost v Ostravě-Heřmanicích.

---