Ve Slavkovicích vybudovali centrum úcty k Božímu milosrdenství

Vydání: 2008/13 Jsem starý, nemůžu najít práci, 25.3.2008

Když jsem byl v únoru jubilejního roku 2000 ustanoven administrátorem tří farností na Vysočině, v těsném sousedství Nového Města na Moravě, silně jsem vnímal, jak jsou tyto farnosti nejednotné. Jak zde stále žije například nenávist mezi těmi, kteří se zapletli s minulým režimem, a těmi, kteří jím byli mnohdy velice silně postiženi. Zároveň jsem vnímal zoufalou potřebu doby – propadající se do praktického ateismu a konzumismu – vidět církev Kristovu jednotnou, postavenou na Ježíšově lásce, milosrdenství a odpuštění, které se nedívá „co za to“.
Celý rok jsme vkládali prosbu za sjednocení do týdenních adorací. Výsledkem byl nápad postavit kapli a všechny slabosti, bolesti a rozbité vztahy odevzdat Božímu milosrdenství. O tom, že to bude ve Slavkovicích, rozhodla zajímavá okolnost. Po první mši svaté slavené v místní škole jsem vybídl věřící, aby se scházeli k modlitbám třeba po domech, když nemají kapli. Sám jsem na tento návrh zapomněl. Když jsem pak byl pozvaný na poslední májovou pobožnost, která se konala v obýváku rodinného domu, s dojetím jsem napočítal čtyřicet věřících, z toho téměř polovinu dětí. Pro takové společenství má cenu něco budovat!
Idea postupně zrála. Základní kámen byl posvěcen brněnským biskupem Vojtěchem ve farním kostele v Jámách dne 14. července 2002. O vypracování návrhu jsem požádal výtvarníka Ludvíka Kolka, nositele Řádu sv. Cyrila a Metoděje, autora mnoha sakrálních děl. Již na podzim roku 2002 vznikl a byl vystaven první model. Veřejná diskuse slavkovických občanů nad ním vyzněla pozitivně, stejně jako anketa uspořádaná při volbách do zastupitelstva obce. Sám jsem se ale musel vypořádat s řadou pochybností. Nebude to Slavkovické odvádět od společného života ve farnosti? Kde vezmeme potřebné peníze na stavbu i vybavení? Jsme schopni zajistit provoz? A podaří se získat souhlas všech dotčených institucí? Rozhodla jediná bezesná noc před Velikonocemi roku 2003. Výsledek nekonečných úvah mi přinesl hluboký pokoj. Postavíme nejen kapli, ale první poutní kostel Božího milosrdenství a sv. Faustyny u nás! Již následující den přišlo výmluvné potvrzení správnosti této myšlenky. Lístek obsahoval prostý vzkaz: „Jdeme na první pouť k Božímu milosrdenství do Slavkovic.“ Podepsán P. Jan Peňáz, děkan ve Velkém Meziříčí.
Povzbuzující byla i radost otce biskupa nad naším záměrem. Ve spolupráci se stavebním odborem biskupství se pak dařilo překonávat všechny závažné administrativní povinnosti a problémy, získat pozemek a dobře vybrat provádějící firmy.

Bůh se postaral
Pozoruhodné je, že s úhradou nebyly problémy. Celou stavbu jsme financovali výhradně z darů věřících. Nemohu zde vyjmenovat všechny dárce, kterým patří můj upřímný dík. Děkuji i stavebním firmám a mnoha obětavým pomocníkům. A samozřejmě lidem, kteří stavbu podpořili svými modlitbami. Jedna babička, která zasvětila život Bohu a modlitbě za kněze a kněžská povolání, mně jednou řekla: „Modlila jsem se, aby vám Pán Bůh pro tuto stavbu poslal člověka, který by vám pomohl.“ A opravdu. Začátkem července roku 2005 se objevil jistý muž. Nechal si dopodrobna vypovědět o celé stavbě a záměrech, které s poutním kostelem máme. Na závěr rozhovoru mne chytil za ruku a řekl: „Již na to máte!“ Domluvili jsme se, že veřejná sbírka poběží dál a on doplatí, co bude scházet. Tak vše mohlo probíhat plynule, bez jakéhokoli přerušení, až do ukončení stavby. Poznali jsme, jak je Pán nesmírně pozorný k prosbám jemu oddaných duší.
Poutní tradice začala o neděli Božího milosrdenství v roce 2003, ještě před započetím stavby. Od té doby počet účastníků rok od roku neustále stoupá. Při minulé – již páté – pouti k Božímu milosrdenství přišlo okolo třinácti set poutníků z celé naší vlasti i ze zahraničí. Na podzim roku 2007 se ještě uskutečnila první pouť k výročí smrti sv. Faustyny. Také ta se u nás stane tradicí.
Nedaleko Slavkovic prochází světové rozvodí. Dva jsou také paprsky vycházející z Ježíšova Srdce, které ze Slavkovic symbolicky obepínají celý svět. A nás všechny učí jednu prostou, ale nesmírně účinnou modlitbu: „Ježíši, důvěřuji ti!“
P. Pavel Habrovec, administrátor v Radešínské Svratce a Jámách


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay