Vánoční ozdoby i s křesťanskými motivy

Vydání: 2010/51 Vánoce, 16.12.2010, Autor: Tomáš Kutil

České sklářství mělo dříve v zahraničí velmi dobré jméno, mnohde je tomu tak doposud. V roce 1933 tohoto fenoménu využil Václav Berger a začal v Podkrkonoší s ruční výrobou skleněných ozdob. Brzy zapojil celou rodinu a firma začala vzkvétat. Ozdoby putovaly do celého světa. Pak ale přišel únor 1948 a komunisté celou fabriku znárodnili. Příběh má přesto šťastný konec. V roce 1995 potomci původního majitele rodinnou tradici obnovili a znovu začali vyrábět české skleněné vánoční ozdoby, na řadě z nich jsou vidět i křesťanské motivy.

Nenápadný průmyslový areál ve Dvoře Králové nad Labem, ve kterém dříve sídlila textilka Tiba, ukrývá dnes celou řadu malých firem a firmiček. Jednou z nich je ta, pod jejíž hlavičkou potomci Václava Bergera znovu obnovili řemeslo svého dědečka a pradědečka. Že vstupuji do míst, kde vznikají ručně vyráběné skleněné ozdoby, prozradí už od prvního okamžiku nezaměnitelný zápach. Mísí se v něm pachy barev a ředidel s vůní kouře z plamene, díky němuž získávají jednotlivé ozdoby svůj tvar. „Pojďte, provedu vás výrobou, abyste viděl celý proces, jak ozdoby vznikají,“ říká Romana Juklová, která se stará o provoz firmy.

TALENT A CIT PRO SKLO

Po roce 2000 měla firma okolo 35 zaměstnanců, pak ale postupně přišel útlum, a dnes jednotlivé části výroby zajišťuje pouze 12 zaměstnanců, převážně žen. Dvě z nich sedí v první místnosti, tzv. foukárně, a pomocí plamene a svého dechu rozdělují dlouhé skleněné trubice na menší části a pak z nich vytvářejí požadované tvary. „Využívají k tomu buď keramické formy, nebo vyfukují volné tvary,“ upřesňuje Romana Juklová. Díky vysoké teplotě plamene je sklo po nahřátí krásně tvárné a vláčné a správné fouknutí v něm dokáže vytvořit téměř jakýkoli tvar. „Stát se foukačem přesto není nijak snadné, člověk musí mít talent a cit pro sklo. Také pro takového člověka téměř neexistují učební obory, proto je obtížné šikovné foukače najít,“ říká Romana Juklová. Vytvarované základy ozdob se nejdřív musí nechat zchladnout a poté putují do stříbřírny a smáčírny, kde jednotlivé kusy získávají svůj barevný podklad, případně i tenkou vrstvu stříbra. Pro další postup je pak nutné, aby barvy důkladně zaschly. „I přes naši maximální snahu proto nejsme schopni některým zakázkám vyhovět okamžitě, musíme dodržet výrobní lhůty,“ vysvětluje Juklová.

KAŽDÁ JE UNIKÁTNÍ

Po zaschnutí se rozpracované ozdoby přesouvají do prvního patra, kde je čeká finální dokončení. Ujímají se jich malířky, které pomocí nanášení barev a nejrůznějších posypů dotvářejí konečnou podobu ozdob. U některých si vystačí jen s barvami, jinde jsou potřeba i pírka, mašličky či hmoty, které pomáhají vytvářet rozličné plastické efekty. Pak už ozdoby čeká jen pečlivé zabalení do krabic a mohou se vydat na cestu – buď přímo k zákazníkům, anebo na nejrůznější trhy, případně musí chvíli počkat ve skladu. Paleta výrobků je opravdu široká. „Základ tvoří klasické koule, na odbyt jdou i špice, olivy, srdíčka a ptáčci, které doplňujeme různými figurkami a volnými tvary,“ vypočítává Romana Juklová. A opravdu. Ve skladu, který je před Vánoci poměrně probraný, jsou k vidění stovky druhů ozdob v mnoha barvách. Každá z nich však je díky ruční výrobě unikátem, žádné dvě ozdoby nejsou úplně stejné.

NÁVRAT K TRADICI

Mezi hotovými ozdobami je vidět například i Madona s Ježíškem či vánoční okurka, která v některých zemích nahrazuje naše zlaté prasátko a prý přináší štěstí. Jako novinku letos firma vyrobila i figurky sv. Mikuláše s čerty a anděly. Vedle nových forem pak ve foukárně leží i formy s typickým logem VB. „Takhle jsou označené původní formy, které navrhl Václav Berger,“ vysvětluje Romana Juklová. Některé ozdoby se proto za více než 70 let téměř nezměnily, jiné jsou úplné nové. Ozdoby putují i dnes do celého světa, rok od roku ale stoupá podíl tuzemského trhu. „Lidé se začínají vracet k tradičnímu českému sklu na úkor levné čínské sériové produkce,“ dodává Juklová. Zahraniční podíl je přesto nezanedbatelný – ozdoby z Dvora Králové se objevují v USA, Velké Británii, Rakousku, Německu, Holandsku, dokonce i v Japonsku. Zajímavé začínají být pro firmu i východní trhy, některé zásilky jdou proto také do Ruska či Bulharska. Výroba ozdob se postupně stává též turistickou atrakcí. „Poměrně často k nám chodí exkurze. Menší skupiny mohou přijít v podstatě kdykoli, větší je potřeba objednat,“ vysvětluje Romana Juklová. Při exkurzích si lidé mohou prohlédnout celou výrobu a vidí, jak se ze skleněné trubice stávají hotové ozdoby. Tuto podívanou brzy objevily i školy v regionu, a tak do rodinné firmy každou chvíli míří autobus plný zvědavých školáků.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay