Vánoční abeceda: od andělů přes Kelty až k Xmas

Vydání: 2006/51 Vánoční dvojčíslo, 19.12.2006, Autor: Karolína Peroutková

Archanděl Gabriel oznámil podle svědectví Nového zákona Panně Marii  početí Syna z Ducha Svatého. Díky svému poslání bývá v křesťanské ikonografii zobrazován s lilií nebo se zlatým žezlem zakončeným stylizovaným květem lilie. O Vánocích se často vznáší nad jesličkami jako jeden z andělů. Doprovází ho slova Ave Maria nebo Ave gratia plena Dominus tecum (Buď zdráva, milosti plná, Pán s tebou), připomínající zvěstování Panně Marii. Drží v rukou starodávný svitek s velkým písmenem G. Není to počáteční písmeno Gabrielova jména, které znamená Bůh je silný (také hrdina a muž Boží), nýbrž zkratka latinského slova Gloria (v překladu sláva).

Betlém (v hebrejštině bét lechem znamená Dům chleba) je lidový výraz pro vánoční jesličky, připomínající rodnou vesničku malého Ježíška. K jejich české tradici přispěli v 16. století hlavně jezuité. Jejich příchod započal dlouhou a bohatou tradici betlémů, kdy si je pro jejich nádheru a rozmanitost oblíbila i široká veřejnost. V době josefínských osvícenských reforem byly betlémy z chrámů vykázány jako „církve nedůstojné dětské hračky“. Jesličky ale našly útočiště v domovech prostých lidí, kteří se jich odmítli přes přísný zákaz vzdát. Začali si je také sami zhotovovat, a vznikla tak dlouhá a bohatá tradice tzv. „lidových jesliček“.

Cukroví o Vánocích vzešlo nejspíše z původního pohanského zvyku připravovat o zimním slunovratu obřadní pečivo. Měsíčky a kolečka slazené medem symbolizovaly bohyni Měsíc (lunu) a boha Slunce. Dodržoval se sudý počet stolovníků a nikdy nechyběla miska pro náhodného návštěvníka. Pil se čaj z mladých borovicových ratolestí (zdroj vitaminu C). Dnešní doba tak skromná není: leckterá žena se ráda pochlubí úctyhodným množstvím vánočního cukroví, které sice pokulhává se svojí významovou symbolikou, ale zato je možné vybrat si z mnoha různých druhů. U křesťanských hospodyněk navíc nesmějí chybět jidáše, betlémské hvězdičky, vánočky, milostě, minoritský perník nebo biskupský chlebíček.

Dárky nepatří mezi starobylé obyčeje. Součástí Vánoc se staly až v 19. století. V dřívějších dobách dostávalo dárky pouze služebnictvo v podobě ošacení, jídla a malých finančních částek. Dárky se dávaly také žebrákům a tulákům, kteří přicházeli do bohatších domácností přát k narození Ježíše Krista. Těžko si dnes můžeme představit Vánoce bez dárků. Plakaly by děti i majitelé obchodních řetězců. Ale i když každoročně kupujeme hory dárků, je otázkou, jestli jsme alespoň jednou dostali to, co jsme si doopravdy přáli. Nebo jestli víme, jaký dárek by byl pro nás nejmilejší. Na složité otázky jednoduchá odpověď – je dobré darovat, nebo být obdarován osvědčeným pyžamem.

Epifaneia (zjevení) či Theofaneia (Boží zjevení) jsou výrazy, jimiž se v řečtině označuje slavnost Zjevení Páně, která ve východních i západních církvích připadá na den 6. ledna. Ve východní liturgii se Epifaneia zároveň slaví jako původní svátek Ježíšova narození a je nejdůležitějším vánočním svátkem.

František, jako tradiční vánoční vůně, obsahuje i kadidlo (Gumi Olibanum), které se přidává do rozemletého dřevěného uhlí. V purpuře bychom zase našli vůni vonných bylin, např. levandule, skořice a hřebíčku. Provoněné svátky znali už i Keltové, kteří na ohni pálili voňavé jehličí.

Gwiazdka (Hvězdička, zřejmě první hvězda na obloze) je jedna z mýtických postav, která v Polsku rozděluje štědrovečerní nadílku. Kromě Hvězdičky navštěvuje polské děti také např. Gwiazdor (Stařec s holí). V Německu to je Christkind, tj. obdoba českého Ježíška, v USA vozí dárky Santa Claus. Létá vzduchem na saních, které jsou tažené kouzelnými soby. Francii nosí dárky Papa Noël, Španělsku Tři králové (Los Reyes Magos). V Rusku se nenaděluje na Štědrý den, ale na Nový rok a dárky přináší i děda Mráz. Finské děti, které navštěvuje Joulupukki, postava oděná do oslí kůže, jsou jediné, jež doopravdy vidí postavu, která naděluje. Tato tradice připomíná českého Mikuláše.

Hvězda vánoční je tradiční ozdobná květina, jejíž správný botanický název je Pryšec nádherný (Euphorbia pulcherrima) . Pochází z Mexika. Prý si ji zamilovala královna Aztéků. Když ale zjistila, že byla v lásce podvedena, puklo jí srdce a kapky krve zabarvily její oblíbený květ do rudé barvy.

Chlév – přesvědčení o narození Ježíška v chlévě se od 13. století utvrzovalo hlavně zásluhou františkánského žebravého řádu, který šířil Evropou zvyk stavět o svátku Narození Páně dřevěné jesle, tzv. „jesličky“. Dalším uváděným místem Ježíškova narození je jeskyně, pastýři totiž často nocovali pod širým nebem.

Idah saidan wa sanah jadidah je přání k Vánocům v arabštině. Francouzsky: joyeux noël, italsky: buon natale, španělsky: feliz navidada, rusky: s rozhdestwom kristovym a v méně známých jazycích: eskymácky: jutdlime pivdluarit kiortame pivdluaritlo, v esperantu: gajan kristnaskon.

Jesličky vzešly do povědomí lidí díky události, která se stala roku 1223. Italský šlechtic Giovanni di Velita pozval o Vánocích sv. Františka z Assisi na své panství. A budoucí světec se právě ten den poprvé rozhodl zobrazit malého Ježíška na seně v jesličkách v nuzném chlévě, v jeskyni na vrcholu skalnatého kopce u vesničky Greccio.

Kouzelná otázka je jedna z bohatých vánočních lidových pověr. Na Boží hod musí dotyčný vstát brzy a stoupnout v pyžamu před svůj dům. Pak musí počkat, až kolem projde první osoba opačného pohlaví a zeptat se jí na křestní jméno a povolání. Pokud kolemjdoucí odpoví, dozví se jméno a povolání svého budoucího partnera, projde-li kolem mlčky, musí si na sňatek ještě počkat. Když se do hodiny neobjeví vhodný kandidát, zůstane na ocet. Proto rada – bydlíte-li na samotě, raději to nezkoušejte. Rozšířené jsou také pověry o úrodě, pověry o budoucnosti (lití olova, lodičky z ořechových skořápek), vánoční sny o jmelí, zlaté prasátko aj.

Ludus je označení středověké duchovní hry. Zvláště vánoční a velikonoční  představení byla kdysi velmi oblíbeným projevem lidové zbožnosti. Pokud se dnes rozhodneme uspořádat divadelní představení s tematikou vánočního příběhu, neděláme nic nového a výjimečného. Nebo vlastně ano – navazujeme na bohatou tradici našich předků.

Myrha byla jedním z darů, které přinesli tři mudrci Ježíškovi. Získává se ze sušené pryskyřice keře Balsamodendron myrrha, který roste v dnešní Etiopii. Keř dorůstá výšky až tří metrů, má trnité větve, z nichž prýští pryskyřičná látka. Ta má po zaschnutí kořennou, mírně trpkou chuť.

Neviňátka betlémská nebo také Mláďátka, děti pobité na Herodův příkaz (Mt 2,16), si křesťané připomínají o svátku Mláďátek, který je jedním z tradičních svátků vánočního oktávu. U nás byl tento svátek spojen s řadou lidových pranostik, např. matka nesměla vztáhnout ruku na své dítě.

Ozdoby – zářící koule se symbolikou Vánoc, které od listopadu poblikávají  v každém městě, nejsou ničím novým. Už pohanské národy zapalovaly ohně na oslavu zimního slunovratu. Je tedy možné, že i s barevnými vietnamskými žárovičkami, kreativně navlečenými na smrčku před každým druhým domem, se ve vývoji obracíme zpět.

Půlnoční mši vánoční v katedrále sv. Víta na Pražském hradě každoročně zaplní věřící do posledního místa. Možná proto, že podle jedné staré pražské legendy se tu v kapli sv. Václava účastní mše sám český kníže svatý Václav. Je tu v dobré společnosti – doprovází ho svatý Vojtěch.

Quirinius, správce Sýrie, konal na sklonku vlády Heroda Velikého majetkový soupis, který dle evangelisty Lukáše (Lk 2,1–5) souvisí s Ježíšovým narozením v Betlémě. „Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém.“

Růže z Jericha je legenda vyprávějící o středověkých rytířích. Ti měli nalézt poblíž starozákonního města Jericha růži, která vyrostla z oddenku růže zdobící kdysi rajskou zahradu. Panna Maria prý na tomto keři sušila plenky malého Ježíška při útěku do Egypta. Rytíři rostlinu vykopali a přivezli do Evropy. Růže z Jericha prý dodnes roste v jedné alsaské vesnici nedaleko městečka Maria- steinu. Pozná se snadno – růžový keř má jen jedno poupě, které nikdy neodkvétá. Po celý rok je zavřené, a teprve o Štědrém dnu rozkvétá. Z květu prý vychází taková záře, že na něm může spočinout jen pohled spravedlivého člověka s dobrou duší a otevřeným srdcem.

Světlo z Betléma se poprvé dostalo za hranice Svaté země v roce 1986. S nápadem přišlo studio rozhlasové a televizní stanice ORF v Linci. O dva roky později se světlo začalo šířit i do dalších zemí a počet těch, kterým na štědrovečerním stole svítí, každoročně stoupá. Od roku 1989 se přidala i Česká republika a další postkomunistické země. Stalo se tradicí, že oblíbené „světlo míru“ zapálí vždy rakouské dítě, které se vyznamenalo v sociální oblasti. To pak oheň předá v doprovodu delegace z Rakouska přímo ve Vatikánu Svatému otci. Těsně před Štědrým dnem pak malé svítící plamínky rozvezou dobrovolníci, skauti a skautky z celé Evropy, do všech svých farností, kostelů i domácností.

Tři králové, jako mudrci klanějící se a přinášející dárky (zlato, kadidlo a myrhu) právě narozenému Ježíškovi, jsou zmíněni v Matoušově evangeliu (Mt 2,1–11). Do Jeruzaléma prý přišli ze dvora perského panovníka. Podle legendy byl prý Baltazar považován za knížete z rodu Sasanidů a znalce knih svatého Zarathustry. Kašpar znal umění výpočtu tajemných drah hvězdných těles. Melichar byl povolán, aby sebral a nově zapsal svatou knihu Zarathustry, vyrytou zlatým písmem na hovězí kůži, která se ztratila za války s Řeky. Všichni tři věřili, že na konci lidských časů se objeví vytoužený Mesiáš. Příslibem a zprávou o jeho narození měla být nová hvězda zářící na obloze nad jeho rodištěm.

U ctívání slunce je jedním z nejstarších náboženských kultů. Zimní slunovrat (nastává zhruba 21. prosince, kdy slunce vstupuje do své nejhlubší jižní deklinace a na severní polokouli nastává nejdelší a nejhlubší noc) je předchůdcem dnešních vánočních svátků. Od nepaměti se konaly pohanské rituály udobřující božstva chladu (např. velké a bujaré oslavy boha Saturna, tzv. saturnálie, konané s oblibou ve starověkém Římě). O slunci jsou zmínky i ve Starém zákoně, je popisován východ a západ slunce, jeho žár i vliv na dozrávání úrody. Slunce však nebylo božstvem, ale jednou z věcí, které Bůh stvořil. Křesťanství tak proměnilo slavnost zimního slunovratu ve svátky klidu a míru.

Vánoční stromečky z Čech asi nejvíc proslavil smrk z Beskyd, který se o Vánocích v roce 1999 vydal do Vatikánu. (V roce 1982 inicioval Jan Pavel II. zvyk stavět na svatopetrském náměstí vánoční strom, přivezený ze zemí Evropy.) Zvyk krášlit o Vánocích stromeček nemá v Česku dlouhou tradici. Poprvé jej představil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Karel Liebich. Nový zvyk ozdobených vánočních stromků se však začal prosazovat jen pozvolna. Nejprve v bohatých měšťanských rodinách, do venkovských stavení pronikaly stromečky pomalu, až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

William Mynors je jméno mořeplavce, který proplul 25. prosince 1643 kolem zatím nepojmenovaného ostrova a nazval jej „vánočním“. Vánoční ostrov (Christmas Island, Territory of Christmas Island) je zámořským územím Austrálie bez vlastní vlády (od roku 1984 je součástí Australského severního teritoria). Počet obyvatel je 973, hlavní město má název, Flying Fish Cove. Symbolem této země je červený krab. Ostrov, který se nachází v Indickém oceánu, proslavily tzv. burácející díry – na pobřeží ostrova vyhloubily vlny průchody, jimiž se proráží voda a vytváří přírodní gejzíry. Okolo ostrova jsou také nádherné rozsáhlé korálové útesy, které jsou domovem pro miliony ryb.

XMas je zažitý slangový výraz pro Vánoce užívaný mezi mládeží. V současnosti je „in“ – kvůli častému vkládání anglických slov do běžné hovorové češtiny: „Blížej se Xmas a s tím roste i touha každýho rebela vyřádit se na akcích, než se ho budou parentz snažit přivázat v houmu k vánočnímu stromku“.

Yzop, je jako rostlina s očistnými účinky zmiňován i v Bibli. Patří mezi prastaré léčivé byliny a v minulosti byl doporučována jako prostředek, který posiluje zrak, odnímá bolesti žaludku, dává člověku pěknou barvu a čistí mozek. Jeho domovem je Středozemí a střední Asie.

Zlaté prasátko, zjevující se za odměnu všem, kdo se nenechají o Štědrém dnu    zlákat pochoutkami a dodržují půst po celý den až do východu první večerní hvězdy, patří mezi nejtajemnější vánoční bytosti – podařilo se vůbec někomu jej někdy spatřit? Protože půst o Štědrém dnu se dříve nebral na lehkou váhu, pomáhaly prasátku hlídat nedočkavé děti i méně laskavé vánoční bytosti. Dohlížel na ně např. „svatý šprech“, který by prý neváhal nezbedovi provrtat bříško, aby se přesvědčil na vlastní oči, že je skutečně prázdné.

Podle knihy Malá encyklopedie Vánoc, Valburga Vavřinová, Libri 2001 a www.wikipedia.


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay