Vydání: 2005/9 Osamělost ve společenství, 22.2.2005, Autor: Jiří Macháně

Oslavy svátku patrona mládeže a šťastného sňatku

„Život bez lásky je smutný a vyprázdněný. Láska je jako rosa a déšť padající na rozpukanou zemi,“ řekl při bohoslužbě na Vyšehradě P. Herman. Nesouhlasí s tím, že je valentýnský svátek pouze komerční záležitostí. „Nebojme se koupit květinu tomu, koho máme rádi, nebojme se darovat srdce tomu, komu dáváme i srdce živé,“ poznamenal.

Také do kaple sv. Antonína na vrchol kopce poblíž Rounku na Jihlavsku putují na sv. Valentýna zamilovaní. I tam na svátek patrona všech, kteří se mají rádi, vystavují oltářní kámen s ostatky tohoto světce. Do ticha okolního lesa se pak nese hlas zvonu, jenž je umístěn na boku kapličky a na nějž chodí zamilovaní zvonit.

Svatý Valentýn byl popraven roku 269, tedy v době, kdy byli křesťané v římské říši pronásledováni. Tento biskup podle legendy podporoval mladé dvojice, které chtěly založit rodinu, a vyzýval prý i mladé muže, aby nechodili do války, ale raději prožívali krásu svého vztahu se ženou. Památka tohoto světce se podle P. Daniela Hermana stále výrazněji „vtiskuje do tváře naší země“.

Svátek zamilovaných, spojený se zvykem obdarovávat milovanou bytost dárky a přáními, přišel do Česka v devadesátých letech z anglosaských zemí.

Nejen v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kde byl k vidění i relikviář s ostatky sv. Valentýna, si lidé připomínali svátek tohoto světce.