Vydání: 2009/37 Sebepřijetí, 10.9.2009, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Papež v Česku nebude mluvit německy. Tato zpráva rozvířila koncem července pokojné očekávání zářijové papežské návštěvy. Benedikt XVI. se kvůli historickým souvislostem rozhodl na radu organizátorů své návštěvy nehovořit v České republice svým rodným jazykem. Místo němčiny tak z jeho úst uslyšíme angličtinu či italštinu. Diskuse, kterou zpráva o vynechání němčiny vyvolala, odhalila se vší názorností hned několik věcí: že sama osoba Svatého otce vzbouzí nejrůznější emoce i v těch, kteří prohlašují, že se jich „papež netýká“, či že pojmy, jako tolerance či respekt mají v české společnosti své rezervy. A v neposlední řadě i to, nakolik bolestivé jsou ještě po desetiletích jizvy způsobené událostmi kolem druhé světové války.

Církev je světová

Zda je „normálnímu človíčkovi v republice úplně jedno, jakou řečí bude papež mluvit“, jak se tvrdí v jedné z internetových diskusí, není zcela jisté: je totiž pravda, že značná část věřících náleží ke starší generaci, pro kterou němčina může oživovat i nepříjemné či kontroverzní vzpomínky. Tím spíš, že se jedno z papežových veřejných vystoupení odehraje ve Staré Boleslavi, srdci českého národního sebeurčení, během Národní svatováclavské pouti. A mladí zase už německy často nerozumí. Do Česka se však nechystají jen Češi a Moravané, ale i příslušníci jiných národů, německy mluvící nevyjímaje. Mohl zde tedy Svatý otec přeci jen promluvit i „Goethovým jazykem“, jak němčinu charakterizuje jeden z komentářů na serveru idnes.cz? „Upřímně řečeno, celý ten spor mi přijde na hlavu,“ komentuje dokonalou češtinou Oliver Engelhardt, postgraduální student slavistiky na FF UK původem z Mnichova. „Jazyk za nic nemůže. Němčina nereprezentuje žádnou říši, německou ani rakouskou.“ Uznává však, že starší generace může mít s němčinou problém, který lze těžko potlačit věcnými argumenty. „Papež ale nepřijíždí jako Němec,“ zdůrazňuje Oliver. „Přijíždí jako hlavní představitel celé církve a římskokatolická církev je církev světová.“ Obdobný náhled má i sedmasedmdesátiletý důchodce Adolf Lawrowicz, rodák z Opavy nyní žijící v bavorském Würzburgu, který stejně jako matka Olivera Engelhardta v dětství prožil poválečný odsun. „Oživovat takovýmhle způsobem neshody mezi Čechy a Němci může být nebezpečné,“ mračí se a varovně zdvihá prst. „Není v pořádku vnímat němčinu jako nebezpečný jazyk. Je to jednoduše papežova rodná řeč.“

Být vidět

„Karavany“ poutníků z Německa, jak je Adolf Lawrowicz žertem označuje, prý ovšem za Svatým otcem do Česka přijedou tak jako tak. „Je to náš krajan, lidé jsou na něj velmi pyšní,“ podotýká. „Ovšem my s manželkou už jsme starší lidé, abychom někam jezdili. Ostatně bude to v televizi.“ Oliver Engelhardt hodnotí papežovu návštěvu ještě z jiné stránky. Zabývat se původem Benedikta XVI. je podle něj nesmyslné, u papeže jde především o jeho status zástupce celé církve a navenek též symbolu křesťanství obecně. Proto návštěvě Svatého otce v Česku připisuje ještě jeden význam: „Česká společnost je velmi sekularizovaná, být křesťanem je tu výjimkou,“ upozorňuje. „A papežovou návštěvou se křesťanství zviditelní.“ V tomto smyslu je podle Olivera příjezd Benedikta XVI. důležitý nejen pro katolíky, potažmo příslušníky jiných křesťanských církví, ale v důsledku pro celou společnost.