V zajetí mýtů Mnichova a smíchu

Vydání: 2015/45 Medaili Za zásluhy dostal i biskup, 3.11.2015, Autor: Aleš Palán

Příloha: Perspektivy 45

Zásadní společenské téma podané přístupnou odlehčenou formou.  Takové očekávání provází nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Výsledek je – řekněme – skromnější.  A smutnější.
 
Francouzský papoušek jako nositel historické paměti Čechů. Snímek Falcon
 
Kromě devadesátiletého papouška, který opakuje šokující repliky francouzského premiéra Édouarda Daladiera, je hlavní „rekvizitou“ filmu kniha historika Jana Tesaře Mnichovský komplex. Co chvíli ji některá z postav drží v ruce nebo si v ní čte.
 
Tesař ve svém díle bourá mýtus Mnichovské zrady. Podle něj nešlo o morální selhání Západu a prodání Československa Hitlerovi. Jednalo se naopak o mistrnou diplomatickou hru Edvarda Beneše. Československý prezident dosáhl toho, že jeho země, ačkoli proti okupantovi vojensky nevystoupila, byla po válce chápána jako součást protinacistické koalice. Republika byla obnovena v předválečných hranicích a nestálo to (v porovnání s jinými) ani tolik lidských životů. Politikům ani svému národu ale Beneš dost nevěřil, a tak své aktivity zahalil právě Mnichovským komplexem: prodali nás, nemohli jsme se bránit, jsme obětí dějin… Tento mýtus přetrval dodnes.
 
Jan Tesař ve své knize tuto burcující tezi poctivě zdrojuje a podkládá dobovými souvislostmi. Požadovat takto komplexní přístup od filmařů by nebylo korektní. Zelenka však celou složitou problematiku zhustil do pár moralizujících vět. Postavy, které na plátně točí veselý příběh o papouškovi (Ztraceni v Mnichově jsou vlastně filmem o filmu), jsou Tesařovou pravdou náhle tak zasaženy, že chtějí změnit scénář a do komedie propašovat zásadní poselství. Nepodaří se jim to.
 
Bohužel se to nepovedlo ani Petru Zelenkovi. Zjevně se nedokázal rozhodnout, zda natočit komedii ze současnosti, nebo drama z naší nedávné minulosti. Jestli nepříjemné věci ošvejkovat, nebo se s nimi opravdu pokoušet vyrovnat. Zkusil od každého trochu a výsledkem je rozpačitost.
 
Režisér Zelenka je zároveň autorem scénáře, už ten ovšem kulhá. Základní Tesařovu tezi o mnichovském triumfu prezidenta Beneše odbývá v několika větách. Tohle má stačit k tomu, aby Češi začali přemýšlet jinak? Ve filmu se Zelenkovi doslova ztrácejí motivy: třeba nevěra manželky hlavního hrdiny vede zpočátku zcela logicky k jeho naprosté beznaději. Brzy se ovšem tato linie z filmu zcela vytratí. Jak si dotyčný se situací poradí, jak se to vyvine? Už to není důležité?
 
Jiné momenty by obstály v crazy komedii, ale ne ve filmu, který chce zároveň diváka upozornit na složité dobové souvislosti. Postava režiséra (ztvárněná Tomášem Bambuškem) například trvá na hlavním hereckém protagonistovi (Martinu Myšičkovi), i když zjistí, že je silně alergický na peří a s papouškem točit nemůže. V bláznivé komedii by se to stát mohlo, jenže má-li být film pohledem za kulisy a hledáním skutečných souvislostí, stojí to zcela na vodě.
 
Petr Zelenka (Knoflíkáři, Příběhy obyčejného šílenství) se odhodlal udělat nevelký film o velkých problémech. Za toto odhodlání mu patří dík. Zpopularizoval dílo Jana Tesaře a pokusil se vyvolat diskusi, která kupodivu nad Tesařovými kontroverzními vývody dříve nevznikla (o mnichovském vítězství Edvarda Beneše přitom začal Tesař poprvé psát už v roce 1989). Film by ale neměl být jen odkazem na něco jiného: na očekávanou diskusi či na knihu, byť zásadní a svým způsobem opomíjenou. Umělecké dílo by mělo být sdělením samo o sobě.
 
Pro ty, kdo se o historii hlouběji zajímají, budou Ztraceni v Mnichově objevováním Ameriky. Těm, kteří o alternativním výkladu vlastní minulosti slyší poprvé, zase nenabídnou dostatek motivů k přemýšlení. Možná by to chtělo vrátit se k často opomíjené pravdě: o vážných věcech je dobré mluvit vážně. Že se můžeme radostně „probavit“ k hlubokým existenciálním pravdám, je bohužel dalším široce tradovaným mýtem. Kdo ho kdy nabourá?
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Kultura, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay