V tomhle chceš jít do kostela?

Vydání: 2016/9 Papež se vrátil z jámy lvové, 23.2.2016, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Jak vedeme svoje děti, aby se uměly vhodně oblékat? Bez trochy tolerance to nepůjde.


Někdy lze dítěti vyjít vstříc, do kostela či společnosti se však vyplatí trvat na svém. Pokud sami máme vkus.Ilustrační snímek Shutterstock

Aby nebyla zima. Aby nebylo horko. Abychom nedráždili, ale aby nám to slušelo. Když jsme malí, oblékají nás rodiče. A tak jako zapínat knoflíky nás učí vybírat, kombinovat i vycítit, proč do kostela nepůjdeme v šortkách a na hřiště v krajkových šatech. „Svým dětem jsem připravovala oblečení na druhý den tak do dvanácti let. Měla jsem svoji představu, co se mi na nich líbí, a dokud se nezačaly bránit, tak se podle mě oblékaly,“ ohlíží se Lenka, maminka pěti dnes už dospělých dětí. „Snažila jsem se je ovlivnit v tom, co se kam hodí: do divadla, do lesa. Co ohrožuje jejich zdraví – třeba holá břicha. A co je úplně nevhodné – jako vyzývavé oblečení. Že si čepice a šály za rohem strhnou a nacpou do batohu, mi bylo samozřejmě jasné.“

Vkus, zdravotní ohledy a vhodnost by měly být základním pravidlem. Které dítě se ovšem kdy nebouřilo proti „kousavému svetru“ nebo „úplně nemožné čepici“? „Milovala jsem, když moje malinká dcera běhala po zahradě v šatečkách. Jenže když jí byly asi čtyři, sama pochopila, že v šatech se špatně leze na stromy, a od té doby zarytě nosila jen kalhoty,“ zavzpomínala pro KT zpěvačka a moderátorka Karolína Kamberská. Její zklamání se však za několik let obrátilo: „Když jsem o deset let později začala potkávat její spolužačky v síťovaných punčochách a růžových minisukních, byla jsem za dceřin styl velmi vděčná,“ usmívá se Karolína.

Do kostela v džínách, ale hezkých

Zvláště dcery začnou mít podle maminek nejpozději v dospívání vlastní vyhraněné představy. „Dětem do oblečení nemluvím, protože je to marné,“ komentuje Henrieta, která vychovává hned šest potomků. „Holky mají svoji hlavu, je nebezpečné jim cokoliv koupit bez nich. Klukům je oblečení spíš fuk, ale nepohrdnou fešnou košilí: cítí se pak dospělejší.“ V Dominičině velké rodině zase platí, že „schválené“ oblečení je to, co je ve skříni – prostor ovlivnit výběr je pak při společných nákupech s dětmi. „Ne všechno, co se líbí dětem, se líbí také mně. Snažím se ale akceptovat jejich vkus a víc než já na to jejich remcají ony na můj šatník,“ poznamenává Dominika. Děti vede spíše k rozlišování, co je slušné a co vhodné – do školy, do společnosti, do kostela. „I tak jim musím občas v neděli při snídani připomenout, co je za den, kam jdeme a aby se převlékly z mikiny a odrbaných ‚imidžových‘ džínů,“ přiznává Dominika s úsměvem. Jak se však zpívá v oblíbené písni, Kristus Pán občas chodí do kostela i v džínách a s vlasy do copánku. Oblečení řekne mnoho, na vzhledu záleží. Přesto však to nejdůležitější leží uvnitř, a tak i nad tím, že ten druhý má zrovna „ránu“, jde sem tam přivřít oko.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 47 19. – 25. listopadu 2019

Svobodu musíme denně opatrovat

Slavnostní bohoslužba ve svatovítské katedrále v sobotu završila národní pouť a byla též vrcholem církevních oslav a poděkováním za 30 let svobody. Mši celebroval kardinál…

celý článek


Jsme svědky pravdy?

Právě v těchto dnech před třiceti lety prožívali lidé v Československu období velké naděje. Mottem této bouřlivé etapy moderní historie se stala věta, které se dnes…

celý článek


Dramata Jana Pavla II.

Historickou roli papeže Jana Pavla II. v návratu svobody do našeho regionu přiblížil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během národní pouti při mši svaté pomocný biskup pražský.

celý článek


Češi na audienci u papeže

Tisíce českých poutníků si na závěr římské části národní pouti při středeční audienci vyslechly povzbuzení papeže Františka, některé děti se navíc svezly papamobilem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay