V Rýmařově mu neřekli jinak než "pane doktore"

Vydání: 2011/38 František Vaňák, 14.9.2011, Autor: Zita Chalupová

Když jsme s bratrem začali někdy počátkem 70. let chodit do náboženství, byli jsme ve škole mezi ostatními dětmi tak trochu za exoty. „Co tam děláte? O čem si tam povídáte? Proč tam chodíte?“ To byly běžné otázky.

Občas jsme spolužáky trochu dráždili malinkatými hliníkovými soškami světců nebo barevnými svatými obrázky – všem se totiž hrozně líbily. Dostávali jsme je vždy po hodině náboženství, které probíhalo ve škole pod kostelem. Pan doktor (nikdo v Rýmařově mu pro jeho doktorát teologie jinak neřekl), tedy rýmařovský farář P. František Vaňák, to bral jako odměnu za to, že se někdo snaží, hlásí a pamatuje si, co povídal. Občas nás vzal taky na faru, do velikého – pro mě dost tajemného – domu za kostelem. Vždycky tam bylo přítmí, kdesi u stropu se ztrácelo schodiště, pod kterým hořelo věčné světlo. A někde tam stála dóza s tvrdými bonbony, které nám rozdával. Pak jsme se chystali na první svatou zpověď a přijímání. Radili jsme se s panem doktorem o svých hříších – psali jsme si je na papírek a ptali se, zda to tak může být. Mně s hříchy pomáhala babička – sepsala mi je červeně na papír. Po zpovědi jsem se ptala: „Já jsem ty svoje hříchy půjčila Aleně, nevadí?“ A babička odpověděla: „Nevadí, všecky děcka mají stejné hříchy.“ Přijímání dopadlo dobře a na faře nás potom čekala hostina, čaj, vánočka a cukroví. Lidé z Rýmařova nedali na pana doktora dopustit. A nejen farníci, všichni – obyčejnými lidmi, kteří nechodili do kostela, počínaje a papaláši z Národního výboru konče. Doma si dospělí občas šeptali, abychom to my děti neslyšely, jak pan doktor pokřtil děti toho či onoho doktora, učitele…, u nichž se přísně kontrolovalo, jestli nechodí do kostela. Byl vůbec velice laskavý: moje maminka i babička obdivovaly, že nikdy nikoho z kostela nevykázal. A stávalo se, že tam přišli třeba nějací výrostci, kteří pokřikovali, běhali. Ale pan doktor nikdy nic neřekl. Kostelník už tak shovívavý nebyl a často ty, kteří vyrušovali, napomínal a zdůrazňoval jim, kde právě jsou a jak by se měli chovat.

DVĚ SETKÁNÍ PO LETECH

Pak jsem z Rýmařova odešla a pan doktor se ztratil z mého života. Když jsem se v září roku 1989 odstěhovala do Olomouce, potěšilo mě, že se „náš“ pan doktor stal na konci roku olomouckým arcibiskupem. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale vyrazila jsem do Arcibiskupského paláce. Přijal mě vlídně jako vždycky. Sestřičky mi přinesly kávu a cukroví a pan doktor se ptal, jak se mám, co dělám, a vyprávěl, jak se má a co dělá on. Bohužel už mu nezbývalo mnoho času… Před pár lety jsem se s Františkem Vaňákem opět setkala. Moje kamarádka totiž domluvila v Olomouci schůzku s biskupem Pavlem Posádem, se kterým se dobře zná, a pozvala mě taky. Řeč přišla na to, odkud jsem. A biskup Posád radostně zvolal: „Rýmařov! Tam jsem jezdíval v dětství na prázdniny k tetě a strýci. Teta byla vedoucí v prodejně nábytku naproti kostelu. Pro nás děti byla prodejna ráj. A v neděli vždycky do kostela. Jako malému klukovi mi hrozně vrtalo hlavou, jak je možné, že všude mají pana faráře, jen v Rýmařově pana doktora!“ A právě v opravdovosti této reakce jsem pana doktora zase potkala. Osobně to však už není možné. František Vaňák je na věčnosti – 14. září to bude dvacet let, co tam odešel.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 9 25. února – 2. března 2020

Křížová cesta Josefa Toufara

Sedmdesát let od smrti komunisty umučeného kněze P. Josefa Toufara připomíná jeho památku tento týden celá řada akcí.

celý článek


Evropský turnaj ve futsalu se českým kněžím vydařil

Minulý týden Česká republika poprvé pořádala evropský šampionát kněží ve futsalu. Český tým před domácím publikem vybojoval zatím nejlepší umístění v historii.

celý článek


Co jiní potřebují, tím my mrháme

Nadchází čas přípravy na Velikonoce, kdy v sobě oživujeme střídmost a pěstujeme odříkání. Ve světě, který nás vede k tomu, abychom spotřebovávali mnohem více, než…

celý článek


Dobrá kniha: Zlatý hattrick Ladislava Heryána

Dobrou knihou roku 2019 v literární anketě KT se stal titul „Sami na této zemi?“ z pera P. Ladislava Heryána.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay