V kostele jako v parku?

Vydání: 2017/12 Odešel za nejkrásnějším Králem, 21.3.2017, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Perspektivy 12

Mám velmi rád nedělní liturgii, zdá se mi důstojnou oslavou Boha a jeho moci. Mrzí mě ale, když vidím, že se lidé u nás v kostele chovají jako někde v parku, někdy si povídají, krmí děti atd. Nepřipravují se tak o duchovní prožitek, nebo dokonce neurážejí svým nezájmem Boha?


Jestli dovolíte, odpovím žánrovým obrázkem. Otec Bohumil měl v noci těžké sny. Včera po večerní za ním přišly tři farnice, Zdrávaskrálovna, Hvězda Mořská a Pomocnice Ustavičná. Co „přišly“, doslova se na něho vrhly a celé rozzuřené tvrdily, že do jeho kostela už chodit nebudou, protože to tam po nedělní hrubé mši vypadá jako na zelném trhu: lidi se baví, vykládají si, co se stalo doma a co v práci, někteří dokonce uzavírají obchody nebo sázky.

Pomocnice dokonce viděla kohosi žvýkat a Hvězda zase jednoho kluka hrát na mobilu při mši nějakou střílečku. Zdrávaskrálovna nakonec prohlásila, že to takhle už dál nepůjde – buď budou muset vyměnit faráře, nebo kostel. Otec Bohumil chtěl uštěpačně navrhnout, že by ty tři grácie mohly vyměnit všechny lidi, co k nám chodí, nebo chodit do kostela na nějakou tichou večerní bohoslužbu samy. Pak si to ale rozmyslel, protože všechny tři mají silný hlas ve farní radě a taky v radě ekonomické. Slíbil jim nápravu, dal jim požehnání, doma na faře sundal propocenou kleriku a kolárek, navlékl si tepláky a s chutí se pustil do snídaně, kterou mu s láskou připravila farní kuchařka. Ale moc mu nechutnalo. Ty ženské ho trápily a navíc mu jeho jediný kostelník Korporál volal, že příští neděli nepřijde, protože ho rozbolely nohy z toho ustavičného pobíhání a uklízení žvýkaček na kůru a pod dětskými lavicemi.

Další neděli napsal otec Bohumil do ohlášek, že v kostele bude přede mší, při mši a po mši ticho jak v hrobě, jinak odmítne celebrovat a budou si muset hledat jiného kněze. Formulaci té ohlášky dlouho piloval, ale pak ji naživo trochu zmírnil ve smyslu, aby tolik nehlučeli, že tam jsou lidé, kteří se taky modlí, a vůbec… Bylo mu to hloupé, protože ty kluky, kteří lepí pod lavice žvýkačky, do kostela přivedl nedávno z ulice a teď s nimi občas hraje za kostelem fotbal. Nově do kostela zavítaly také dvě rodiny s dětmi, které potkal nedávno před sámoškou, a dali se do řeči, jestli jsou děti pokřtěné a proč by bylo dobře, aby byly. Ujaly se jich další dvě rodiny (víc rodin s dětmi do Bohumilova kostela nechodí a asi ani chodit nebude), ti lidé se začali trochu navštěvovat a založili spolčo, které je zatím křehoučké a brzy se může rozpadnout.

Bohumil ví, že ve velkých kostelech ve městě mají často k dispozici koutek pro maminky s malými dětmi, kde jsou hračky, přebalovací pultík a někdy je tam pro ně i au-pairka. A taky dobře ví, že by se farníci po mši spolu bavit neměli a měli by všichni zakleknout a ještě aspoň čtvrt hodiny konat díkůčinění. Tohle jsou ale moderní lidé, kteří jsou rádi, že v jeho kostele najdou pár spřízněných duší a mohou navzájem prohodit pár slov. Po tom všem dlouhém přemítání se Bohumil rozhodl, že konečně vyklidí farní sál a že každou neděli po mši pozve lidi na farní kávu. A přizve tam taky Zdrávaskrálovnu a ostatní a možná jim i zahraje na harmoniku, která už léta leží zaprášená v koutě.

Autor je salesián, působí v Brně-Žabovřeskách.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Odpovědny



Aktuální číslo 13 28. března – 3. dubna 2017

Svou duši poroučím Bohu

Kardinálové z několika zemí světa, čeští a moravští biskupové i více než tři tisíce věřících z celé země se v sobotu přišli do svatovítské katedrály rozloučit…

celý článek


Eucharistická úcta napříč staletími

Na prahu Velikonoc zve Arcidiecézní muzeum v Olomouci k zamyšlení nad Kristovou obětí zpřítomněnou v eucharistii. Pod názvem „V oplatce jsi všecek tajně“ vystavuje působivý…

celý článek


Antonín Mandl, člověk dialogu

Vzpomínka na P. Antonína Mandla (27. března 1917 – 15. března 1972) u příležitosti 100 let od jeho narození chce být zároveň i připomínkou jeho přátel a spoluvězňů,…

celý článek


Pojďme si povědět něco pěkného

Mladým partnerům na začátku vztahu chybí slova. Tolik si toho chtějí říci! Překotně povídají, skáčou si do řeči, nemohou se dočkat, až skončí jeden a začne druhý.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay