V katolické církvi může své místo najít každý

Vydání: 2007/3 Co poslouchají mladí křesťané, 16.1.2007, Autor: Milan Badal

Při příležitosti týdne modliteb za jednotu křesťanů bych se rád zeptal: Proč je tolik křesťanských církví? Podle čeho si mají nevěřící vybírat „tu pravou“?

Počet a různorodost církví i jejich vzájemné, často ne příliš dobré vztahy jsou velkou bolestí křesťanství. Církve většinou vznikaly jakýmsi dělením a odštěpováním, když skupina lidí začala klást na určitá témata větší důraz. Právě proto mají církve pochopitelně mnoho společného, ale navenek se jejich nauka jeví jako rozdílná.
Zatímco my, katolíci, máme sedm svátostí, řada evangelických církví má svátosti jen dvě. Jinak chápeme např. nauku o eucharistii a další důležité věci. To oddělování nových a nových společenství nebylo vždy jen pro zdůraznění nějaké myšlenky – nové církve mnohdy vznikaly jako kritický ohlas na nešvary v církvi původní. Snaha najít společného jmenovatele a sjednotit církve v tom nejdůležitějším, to je snaha po ekumenismu. Podařilo se již najít společnou řeč při vzájemném uznávání křtu jako platné svátosti, jedná se o možnostech sdílení některých dalších svátostí.

KDO MÁ „NEJŠIRŠÍ SORTIMENT“
Pro neznalého člověka může počet církví budit otázku, která z nich je ta pravá. Také si může říci – pokud církev chápe jen jako organizaci (ale tak to přece není!) – že církve jsou vlastně srovnatelné s obchody: každý má různou velikost, různé specializace a různé názvy. Nakonec ale s překvapením zjistí, že mají společného majitele.
Pokud bychom zůstali u tohoto povrchního srovnání, mohli bychom říci, že katolická církev má možná nejširší sortiment – pro mladé i staré, pro muže i ženy, pro lidi z venkova i z města, pro chytré i jednoduché. Pochopitelně záleží na manažerech (biskupech), jak církev prosperuje, a na prodavačích (kněžích), jak je zboží zabalené, jestli už nemá prošlou záruku apod. Ve skutečnosti ale církev není jen organizací – má i svou duchovní složku. My věříme, že církev je jakýmsi tělem, jehož hlavou je samotný Kristus. Takže i když jsou jednotlivé části těla někdy nemocné či špatně pracují, hlava je pořád dobrá a dokáže všechno zachránit. Věříme, že i vzhledem k počtu svátostí nabízíme opravdu katolickou, tedy všeobecnou péči, že u nás své místo může nalézt každý.

Prosme o pomoc ducha svatého
Vzhledem k velkému počtu duchovních škol, hnutí či řádů mohou všichni podle své povahy najít vlastní specializaci. Při tom ale to nejdůležitější je společné a to zůstává. Neříkáme tedy o jiných církvích, že jsou nějaké špatné, ale že katolická církev by vlastně mohla klidně zahrnout všechny ostatní, ani by se vnějškově nemusely oddělovat. Historický vývoj však vztahy někdy už natolik vyhrotil, že musíme více než v sílu lidí doufat v sílu Ducha Svatého, který může církve sjednotit.
Nemyslím, že by člověk tedy měl pobíhat od jedné církve ke druhé a hledat v široké nabídce. Věřím, že Bůh to zařizuje tak, abychom trefili tam, kam máme a kam patříme.
P. Milan N. Badal, publicista


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay