Vydání: 2008/22 Umíme zabezpečit církevní památky?, 27.5.2008, Autor: Václav Štaud

Kardinál Giovanni Coppa prožil značnou část života jako diplomat na cestách. Připomíná to i mnoho vkusných památek v jeho bytě vysoko nad sakristií svatopetrské baziliky. Asi nejvíc obrazů se vztahuje k československé a později české misi apoštolského nuncia. Přestože jej Svatý otec v loňském roce za mimořádné zásluhy uvedl do sboru kardinálů, zůstal bývalý pan nuncius stejně laskavým a veselým člověkem s roztomilou češtinou, jak jsme jej léta znali. Rozhovor nám věnoval pod velkým portrétem svatých Cyrila a Metoděje.

Vzpomínáte na Čechy?
Jak by ne? Omlouvám se, že stále používám stejného příměru, ale je to tak: opravdu jsem u vás nechal polovinu svého srdce. Těch 11 let bylo nejkrásnějším obdobím mého života. Obdivoval jsem sílu kněží, biskupů, řeholnic, řeholníků i prostých věřících, kteří v těžkých dobách přinášeli svědectví evangeliu, svědectví víry a lásky k Pánu Ježíši a jeho Matce Marii. Právem jsem jim mohl říkat: „Jste pro mne příkladem.“ Cítil jsem, že je třeba využívat každé možnosti k setkání s lidmi, snažil se každý týden vyjíždět na cesty po Čechách i Moravě.

Jsou u nás nějaká místa, na něž myslíte zvlášť rád?
Určitě to bývají všechny vaše katedrály a slavná poutní místa. Ale i mnohá malá farnost mi dokázala připravit jedinečný zážitek. Rád si listuji v knize, kde mám po dnech zaznamenána všechna navštívená místa. Ať ji otevřu kdekoliv, vypadne na mne hrst krásných vzpomínek. Podívejme se například: Telč – ano, to je moc krásné město! Hluboké Mašůvky, mariánské místo kousek od Znojma. A tady Domažlice, svatý Vavřineček! Jak byli ti lidé na Chodsku vždy nadšení a upřímní! A tady Tišnov – tam je přece klášter Porta coeli! Jak se daří sestřičkám cisterciačkám?

Zdá se, že se v mapě české církve stále výborně orientujete. Vytvořené kontakty musí být asi pevné...
Je to tak. Dostávám stovky dopisů, stále za mnou přijíždějí biskupové i kněží, o setkání žádá i mnoho laiků. Věnuji tomu velké množství času, ale věřte, že každé dobré slovo z České republiky mě vždy pohladí.

Dnešní téma ovšem míří na jediné poutní místo – Křtiny. Jak ty se zapsaly do vaší paměti?
Také na tento nádherný chrám Panny Marie i dojemný obraz víry tisíců poutníků vzpomínám rád. Už při své první návštěvě ve Křtinách, bylo to 7. června 1992, jsem byl překvapen mimořádným počtem věřících všech stavů, především však mladých lidí, kteří se museli hodně tísnit, aby se do prostorné chrámové lodi vůbec vešli. Tato podívaná mě dojímala do hloubi duše při každé z dalších jedenácti návštěv.

Prožíval jste ve Křtinách něco specifického?
Snad víc než jinde jsem tam vnímal stovky pozorných očí i rukou, stále připravených k potlesku. Vždy mi to přineslo chvíle radosti a dojetí. O to důkladněji jsem se snažil všechna ta srdce připravit na setkání s Duchem Svatým, jehož seslání jsme ve Křtinách vždy společně slavili.

Chtěl byste křtinským poutníkům něco vzkázat?
Aby nepřestali prohlubovat úctu a lásku k Matce našeho Vykupitele, protože ona je patronkou našich duší na často strmých cestách života. Modlím se, aby na její přímluvu rostla v České republice nová kněžská a řeholní povolání, aby u vás Božímu lidu nikdy nechyběli dobří a horliví pastýři. Všem žehnám a vzpomínám s velkou sympatií a láskou!

Však se brzy s Vaší Eminencí budeme všichni moci setkat osobně v České republice!
Ano, s potěšením jsem přijal pozvání České biskupské konference k účasti na letošních cyrilometodějských oslavách. Rád se s vámi všemi opět setkám 5. července na posvátném Velehradě a v Mikulčicích, těším se i na milovanou pražskou katedrálu, Svatou Horu a mnoho dalších míst, kam jsem tak rád až do roku 2001 přijížděl. A byl bych šťastný, kdybych se mohl zastavit i u trůnu Panny Marie Křtinské.