Uprchli ze země, kterou ovládl strach

Vydání: 2010/38 Pronásledování křesťanů, 14.9.2010, Autor: Václav Štaud

S pětičlennou barmskou rodinou Bawhungových jsme se setkali po nedělní bohoslužbě v kostele Českobratrské církve evangelické v Boskovicích. Jsou to původně baptisté, ale mezi evangelíky, kteří se jich ochotně ujali, se cítí dobře. Boskovický sbor je nejbližší jejich bydlišti – obci Černá Hora, kde běženci nalezli nový domov. I když slovům ještě moc nerozumí, křesťanské společenství jim dodává sílu a radost.

Otec Min Theta Bawhung stejně jako paní Zung Zung se během téměř dvouletého českého pobytu ještě nedokázali naučit česky. Na jejich synech ale už docházka do české školy začíná být znát. „Český jazyk je pro nás velmi náročný,“ říká nejstarší, sedmnáctiletý Kyawtunai. „Uprchli jsme nejdříve do Malajsie, kde jsme žili šest let. Tam měl tatínek dobrou práci, vyráběl okna a během jediného roku se naučil i dobře mluvit. Tady mu to nejde a je z toho nešťastný. Uvědomuje si, že s takovou nebude nikdy moci dělat nic jiného než zametat ulice,“ uvádí mladý Barmánec. Ale i jeho vyjadřování je stále lámané. Snad u každého třetího slova musíme pracně ověřovat jeho pravý význam.

STRACH – SMRT – BOJÍM

Rodina Bawhungových pochází z etnické menšiny Činů žijících na západě padesátimilionové Barmy. Právě podobné skupiny obyvatel jsou tamní vojenskou juntou nejvíce utiskovány, někdy se hovoří i o genocidě. Když položíme otázku po hlavním důvodu jejich útěku z rodné země, je z reakce těchto lidí těžké pochopit, co se tehdy vlastně stalo. Celá skupina spustí překotné dramatické vysvětlování. Doslova se překřikují a v očích paní Zung Zung začne při vzpomínce problikávat děs. Rozumět je pouze několika opakujícím se českým výrazům. Jsou to „strach – smrt – pryč“ a hlavně pak slovo „bojím“. Mladý Kyawtunai pracně vysvětluje, jak je v jeho rodné zemi obyvatelstvo vyháněno ze svých domovů. Vojáci už zničili tisíce vesnic, protože vláda potřebovala místa pro vojenské nebo hospodářské stavby. Občané včetně dětí jsou nuceni k otrocké práci, v jejich vesnicích si vojáci berou jídlo a další prostředky bez náhrady. Zvlášť ohroženou skupinou jsou ženy – jejich znásilňování se vojsku stalo beztrestnou zábavou. Mezinárodní organizace monitorující dodržování lidských práv v Barmě pravidelně dokumentují také mučení, mizení nepohodlných lidí a jejich mimosoudní popravy.

BĚŽENCŮ JSOU UŽ MILIONY

Kyawtunai vysvětluje, že vojenská vláda se staví nepřátelsky i ke všem náboženstvím. Nejen buddhističtí věřící a mniši z četných klášterů, které pro totalitní vojenský režim znamenají živá centra odporu, ale i křesťané jsou v posledních letech barmské juntě nepohodlní. Podle rodiny Bawhungových žilo dříve v jejich rodném městě Matupi mnoho lidí, kteří bez problémů vyznávali Krista, a zdejší jediný křesťanský chrám býval plný. „Do kostela tam chodilo o hodně víc lidí než tady v Boskovicích,“ uvádí chlapec a vzpomíná na hodného baptistického pastora z jejich etnika Čin. To už je ale dlouho a dnešní stav neznají. Mladý Kyawtunai může jen opakovat, co se po internetu v těchto dnech dozvěděl od barmského kamaráda z dětství: Armáda v jejich kraji právě bezohledně zničila úplně všechny kříže – nejen ve městě, ale i ty, které byly postaveny na okolních kopcích. Barmských uprchlíků, podobných rodině Bawhungových, je už několik milionů, zejména v Thajsku a Malajsii. Pro tamní vlády to začalo znamenat neřešitelný humanitární problém. Obrátily se proto o pomoc na mezinárodní společenství a také Česká republika se ujala několika potřebných rodin. Bawhungovi po získání azylu žijí už rok v rekonstruovaném obecním domě s pěkným výhledem na centrum Černé Hory, kde jsou oba rodiče zaměstnanci obecního úřadu – uklízejí obec. Otec Min Theta přitom nepřestává toužit po návratu do své asijské vlasti, která – jak říká – je nejkrásnější na celém světě. Musí se tam ovšem nejdříve změnit surový režim. Mladý Kyawtunai ale s Barmou už moc nepočítá: „Rád bych se vyučil automechanikem a zůstal ve vaší zemi. Nikdo mi tady neubližuje, lidé jsou na nás hodní a pomáhají, jak mohou. Už mám i českého kamaráda!“

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay