Umění, čas, věčnost...

Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008

Příloha: Perspektivy

Zahlédl jsem, nevím už v kterém televizním pořadu, jako (prý) zajímavou reportáž z nějaké jihokorejské galerie, která se pyšnila tím, že počítačovou animací na velkých obrazovkách „rozhýbala“ některá klasická arcidíla světového malířství. Dojem měl být senzační, ale byl – jedním slovem – hrozný: veškerá magičnost z obrazů prchla, tajemství jako by tam žádné nikdy nebylo, uhrančivost děl se proměnila v několik vteřin toporných pohybů (apoštolové si jdou v pohodě sednout k Poslední večeři, Mona Lisa mele pantem ostošest atd.); člověk měl dojem jakési zploštělosti, vysátosti a odčarovanosti, ba až zlomyslné degradace: kterýkoli profesně zdatný kreslíř komiksů by to „udělal líp“! Dalo by se říct, že tento hudlařský pokus o „oživení“ veškerý život artefaktům vzal.
Ukázalo se opět, že smysl umění opravdu není v jeho plakátové aktualizaci, v pokusech o jeho stržení do (jiného) času, v trapném „nastavování“ jeho zvěčnělé vteřiny, v marném a zbytečném pokusu o jeho „zatraktivnění“. Velké umění žádnou z těchto „služeb“ nepotřebuje.
Velké umění je totiž dobou podmíněná subjektivní tvůrčí parafráze či „komentář“ skutečnosti, a to se děje v závislosti na míře talentu autora a jeho svobody – proto nesnese cizorodé látky nebo časové a jakékoli jiné aplikace. Tyto samozřejmosti ale nejsou cílem této poznámky.
Ten by měl být v zahlédnutí paralely mezi principem umění a smyslem ubíhajícího času, respektive mezi tvorbou v čase a aktuálním prožíváním téhož času. Jestliže kumštýř usiluje „vytrhnout“ z plynutí času takříkajíc jeden jeho okamžik, pak chce jakoby aeternizací časového – samozřejmě intuitivně – dát punc „věčnosti“ tomu, co samo o sobě v příštím okamžiku už patří minulosti. Totéž ale můžu udělat já – z jiného ovšem hodnotového hlediska – s každým okamžikem, jímž právě procházím; můžu se pokusit z těch nejnudnějších banalit existence vytvořit sochu, píseň – nebo aspoň vtip, pokud možno dobrý (smysl pro humor není maličkost!).
Sochař – hnán ambicemi a svým talentem, vytvoří z dávno zapomenutého řeckého děvčete Afrodité kyrénskou; já – oproštěn od takových zátěží a puzen láskou Kristovou – můžu třeba z banality setkání s unavenou prodavačkou vytvořit obláček lidského pohlazení a povzbuzení. Můžu – jako náhodný kolemjdoucí – vypointovat do humoru situační hádku manželské dvojice, která si, řekněme z čistě „technických důvodů“, leze na nervy (několikrát jsem to zažil). Můžu se pokusit (vždycky to nejde) nevtíravým úsměvem nadlehčit atmosféru tam, kde se na sebe lidi jenom „ksichtí“ nebo dělají, že se nevidí (čekárny všeho druhu). A nejtěžší to bývá občas mezi nejbližšími. Atd., atd...
Takto podobně jako antický sochař „tešu sochy“ z okamžiků, které by jinak jen tak uplynuly a ztratily se v propadlišti času.

  

Fascinace umění způsobuje, že – i když konkrétní díla dobře, ba notoricky známe – přece se vždy znovu rádi poddáváme jejich kouzlu (a to i když zobrazují drama nebo tragédii nebo nejsou „hezká“). Podobně může být dobře lidem v okruhu našich takto přetvořených okamžiků – i když třeba nejsme nijak zvlášť sympatičtí. A navíc – můžeme si být jisti, že galerie takto vytvořených neviditelných „artefaktů“ bude mít to nejpozornější (také neviditelné) publikum. To, které těmto dílkům nebude přidávat ubohých pár vteřin „virtuálního bytí“, ale celou věčnost.
Blažej Juřena Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay