Ukrajinci drží pospolu

Vydání: 2014/48 Kardinál Meisner popřál katedrále, 25.11.2014, Autor: Alena Scheinostová

Konec ukrajinské krize se i po roce zdá být v nedohlednu. Řešení se odkládá také pro statisíce ukrajinských uprchlíků.
 
Za budoucnost Ukrajiny se minulou sobotu modlili pravoslavní duchovní a věřící u památníku obětí hladomoru. V popředí patriarcha Filaret. Snímek Igor Golovniov/ZUMA Wire
 
„Nemáme sami moc, ale přesto mezi sebou sbíráme oblečení, jídlo i peníze pro lidi, kteří k nám uprchli z východu,“ říká Nelya Varga z Mukačeva. Boje v Doněcké a Luhanské oblasti, neutuchající navzdory jednáním i deklarovanému příměří, nutí lidi opouštět domovy. Někteří hledají útočiště v Rusku, jiní směřují do vnitrozemí Ukrajiny. „Na více místech se otevřely i ruskojazyčné školy pro jejich děti, neboť lidé z východu naší země ukrajinsky nehovoří,“ zmiňuje Varga.
 
Soudržnosti Ukrajinců si všímají též mezinárodní pozorovatelé včetně pracovníků Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), kteří působí v nejpostiženějších regionech. Pomoc svým východním spoluobčanům poskytují lidé i přesto, že většina z nich hovoří neoblíbenou ruštinou. Příchozí se zase po vstřícném přijetí záhy zbavují propagandou vštípených obav ze západních „neobanderovců a nacionalistů“. Také díky tomu množství vnitřních uprchlíků ještě nepředstavuje pro zemi větší humanitární ani politický problém, čemuž napomáhají mj. aktivity Ukrajinců žijících v jiných státech Evropy a jejich podporovatelů. Z Česka vozí do Ukrajiny materiální i finanční pomoc například sdružení Ukrajinsko Evropská Perspektiva, ale také řada Ukrajinců, kteří v ČR pracují.
 
Přesto se situace uprchlíků s nadcházející zimou bude komplikovat. V nejhůře zasažených oblastech dosud žije zhruba dva a čtvrt milionu lidí, z nichž mnozí v ruinách rozbombardovaných domů a s minimálními prostředky. Osmdesátiletá Marija ze Slavjansku – jednoho z nejhůř postižených měst – přespává s manželem v kuchyni, která zůstala jedinou celistvou místností v jejich domě. Na opravy nemá a penze jí nechodí už několik měsíců. Podobně je na tom celá řada jejích sousedů, kteří se odvážili vrátit do svých obydlí, přestože se kolem několikrát denně ozývají detonace a střelba. Tady jsou ovšem doma – jak v jejich příbězích, které monitoruje a zaznamenává UNHCR, opakovaně zaznívá.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay