Úděl Tibeťanů nemůže být křesťanům lhostejný

Vydání: 2010/42 Ohrožený Tibet, 14.10.2010, Autor: Aleš Palán

O problematiku lidských práv se zajímá dlouhodobě, což potvrdil i svým postojem vůči komunistickému režimu před rokem 1989. Situaci v Číně poznal osobně před několika lety, když se tam přijel setkat s místními disidenty. Pomocný pražský biskup VÁCLAV MALÝ.

Proč si Češi, potažmo čeští křesťané, mají připomínat situaci v Tibetu a problematiku dodržování lidských práv obecně?

Lidská práva jsou nedělitelná. Idea lidských práv byla pojmenována poměrně nedávno, ale Ježíš tak přece jasně žil, nedělil lidi na věřící a nevěřící, šel mezi ně a zvěstoval jim radostnou zvěst o Božím království. Zároveň jim nechával svobodu rozhodnutí. To může být inspirací pro nás, kteří jsme pokřtěni v jeho jménu. Nemůže nám být lhostejný úděl těch, s nimiž obýváme jednu planetu. Měli bychom podporovat důstojnost každého člověka, stavět se za to, aby byla respektována jeho práva a on mohl rozvíjet své schopnosti. Ježíš pomohl ženě, která nepatřila do vyvoleného národa; i když jeho působení přirozeně směrovalo k vyvolenému národu, překračovalo tyto meze. To má platit i pro nás, křesťany. Hlásíme se k všeobecné církvi, k univerzálnímu Božímu lidu, který prostupuje napříč všemi kulturami a společenskými systémy. Proto ani úděl Tibeťanů nám nemůže být lhostejný.

Jak to projevit?

Měli bychom alespoň sepnout ruce a pamatovat na ně ve svých modlitbách. Nebo můžeme podporovat různé občanské iniciativy, které se jim snaží konkrétně pomoci. Každý podle svých možností. Rozhodně ale nemůžeme říci: „Tibet je někde daleko, nás to nezajímá.“

Nakupoval jsem nedávno v domácích potřebách a sledoval starší dámu, která si chtěla koupit ledničku. Její základní požadavek zněl, aby nebyla vyrobená v Číně. Po dlouhém marném hledání odešla z obchodu s nepořízenou. To je vyjádření empatie se situací v Číně v praxi.

Čína zahrnuje světový trh výrobky, kde jednoduše ukradne patent, a protože je tam laciná pracovní síla, exportuje je s úspěchem do celého světa. Na druhé straně je dobře, že v Číně lidé nacházejí zaměstnání. Projev nesouhlasu s nedodržováním lidských práv v Číně sám pro sebe nezužuji na kupování, či nekupování čínských výrobků. Spíše se snažím čas od času přidat k nějaké petici a jasně projevit svůj nesouhlas. To pokládám za důležitější.

Jaký byl váš dojem z návštěvy Číny? Bylo těžké nenechat se zmást hospodářským úspěchem, který je v městských centrech patrný?

Nechal jsem se předem poměrně důkladně informovat. Jel jsem do Číny proto, abych se setkal s významnými obhájci lidských práv a s křesťany. Hospodářský úspěch v centrech měst mě ošálit nemůže – a to ani v Evropě – je to jen vnější tvář režimu. Byl jsem na předměstí Pekingu, kde jsem viděl desetitisíce chudých venkovanů, kteří putují do měst za prací a čas od času jsou odtud vyháněni pryč – třeba zrovna během olympijských her. V Číně žijí desítky milionů lidí na hranici chudoby.

Jaká je situace křesťanů v Číně, jsou pronásledováni?

Křesťanů v Číně přibývá, oficiální statistiky neexistují, ale žije tam minimálně okolo 12 až 15 milionů římských katolíků a zhruba 25 milionů protestantů; jiné údaje hovoří až o 100 milionech čínských křesťanů. To je ovšem třeba vidět v kontextu 1,4 miliardy zdejších obyvatel. Zúčastnil jsem se v Číně několika setkání tzv. domácí církve, kde se čte Bible a probíhá modlitba v charizmatickém duchu. Křesťanství jako takové je studováno i v rámci čínské Akademie věd, je vnímáno jako hodnotový systém, a jelikož Číňané jsou učenliví, dobře vědí, že musí trošku více pochopit okolní svět, který z křesťanských principů vychází. Komunisté, kteří vládnou v Číně, už nejsou marxisté, je to mocenská páka, jejímž zájmem je udržet Čínu pohromadě a mít kontrolu nad ekonomikou. Bojí se tedy křesťanů proto, že by se mohli kontrole vymknout. Po domácnostech se v Číně schází zhruba osm milionů křesťanů v rámci tzv. podzemní, já raději říkám bytové církve. A pak je tu legální Asociace katolické církve, která oficiálně stojí za politikou Číny a ne- uznává jurisdikci Vatikánu. To ale neznamená, že všichni její členové jsou kolaboranti. Nedávno bylo několik biskupů Asociace vysvěceno se souhlasem Vatikánu, takže zde dochází k určité shodě. Asociace se formálně zřekla papežské autority, ale její biskupové se za papeže veřejně modlí a většina z nich je dodatečně schválena Vatikánem. Křesťanští aktivisté – biskupové, kněží i laici – jsou přitom stále zavíráni a drženi ve vězení nebo na místech, kde o nich nikdo neví. Perzekucím jsou vystaveni i věřící některých jiných náboženství. I když se stav oproti minulosti zlepšil, nelze říci, že by byla v Číně plně respektována náboženská svoboda.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay