"U pramene bývá voda nejčistší"

Vydání: 2008/27 Cyrilometodějské dvojčíslo , 1.7.2008

Už podeváté se letos Velehrad promění v dějiště setkání lidí dobré vůle. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje pak ožije jako „kolébka křesťanství“ ve středu Evropy. Každoročně sem zamíří desítky tisíc lidí. Co je sem láká? O tom jsme hovořili s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.

Jak byste zval na Velehrad?

Velehrad je symbol spojený se začátkem naší kultury, s pramenem víry. U pramene bývá voda nejčistší. Dojít si k dobrému prameni pro občerstvení stojí vždycky za to. Kdo by dnes nepotřeboval svou víru osvěžit? A jestli si někdo myslí, že víru nemá a nepotřebuje ji, pak ho zvu taky, protože bude mít možnost objevit něco nového, co dosud nezná.

Míváte možnost potkat zde množství osobností, zpěváků a umělců, ale i docela obyčejných lidí. V čem jsou pro vás tato setkání inspirativní?
Zvláště na koncert přijede mnoho mladých lidí a taky hodně mých známých – především z blízkého okolí.
Zvláštním povzbuzením bývají vozíčkáři, kteří jezdí zcela pravidelně a nám, kteří nemáme problém s pohybem, ale docela často si na něco stěžujeme, jsou krásným svědectvím trpělivosti, skromnosti a hou- ževnatosti. Máme se od nich co učit.

Jsou pro vás velehradské slavnosti spíše prací na „vinici Páně“, nebo poutí, kterou se snažíte užívat plnými doušky? Stihnete si zajít mezi poutníky třeba na párek?
Mezi lidi jdu vždy, ale přiznám se, že na párek to ještě nebylo. Slavnost prožívám naplno, i když ne bezstarostně. Musím sledovat scénář a v jisté časy být na správném místě, kde se ode mě něco čeká. Jako kněz jsem zvyklý na spojení práce a liturgického slavení.

Na pouti se u nás chodí většinou na mariánská poutní místa – výjimku tvoří Velehrad, kam lidé putují za Cyrilem a Metodějem, a Stará Boleslav, kam se vydávají kvůli sv. Václavu. Proč si „vydobyli“ přízeň?
Cyrila a Metoděje slavíme jako věrozvěsty, zakladatele písemnictví a kultury. Svatého Václava jako symbol české státnosti. V zemi, kde se často církev a víra odmítá, to zní paradoxně: náš národ slaví státní svátek hlasatelů evangelia a učitelů křesťanské víry. Svůj stát stavíme pod ochranu světce uznávaného za dědičného knížete. To je dobré znamení. Dokud umíme slavit, není to s námi tak špatné.
(jej, mach)


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay