U nás první odpouští ten, kdo dřív vychladl

Vydání: 2015/1 Jsou tady: tisíce příznivců Taizé, 30.12.2014, Autor: Jan Mazanec

Příloha: Doma

Hana a Petr Školoudovi vedou Centrum pro rodinu Ráj v Pavlovicích u Přerova, jsou manželé 25 let, mají šest dětí a dvě vnoučata. Přiznávají, že odpouštění se museli dlouho učit.
 
 
U odpuštění nezáleží na tom, kdo se více „provinil“, protože vinu mívá i ten, kdo se cítí být více ublížený. Snímek archiv manželů Školoudových
 
„V začátcích manželství jsme o konfliktech a ublíženích mluvit vůbec neuměli, neodpouštěli jsme si a nechávali ublížení v sobě zahnívat. Časem jsme se začali učit vyjadřovat si navzájem emoce, ale nebylo to kultivovaně a se vzájemnou úctou,“ shodují se dnes.
 
Rady a zkušenosti podle svých slov čerpali na přednáškách a kurzech, na Manželských setkáních a také z vlastních chyb nebo od svých dospívajících dětí.
 
Daří se vám při svých aktivitách a početné rodině odpouštět si takovým způsobem a za takovou dobu, že jste s tím spokojeni?
 
Hana: Snažíme se odpouštět si vzájemně co nejdřív. Člověk obvykle hned „při činu“ vnímá, že to přehnal, ale někomu trochu trvá, než opadne prvotní hněv nebo sebelítost, aby byl schopný poprosit o odpuštění či odpuštění přijmout. Ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo se v tu chvíli více „provinil“, většinou má na konfliktech a nedorozuměních vinu i ten, kdo se cítí ublíženější. Proto máme zásadu, že s odpouštěním začne ten, u koho dříve vychladly rozbouřené emoce, kdo má větší sílu udělat první krok. Nečekáme, až to přebolí samo, ale jdeme do toho začerstva.
 
Petr: Myslím si, že odpouštět se nám daří, jinak bychom spolu nemohli žít a mít radost ze vzájemného vztahu. Odpuštění je důležité pro každého, je to nezbytná součást života.
 
Máte zkušenost, že žena dříve dá najevo, že jí bylo ublíženo, a potřebuje odpustit, kdežto muž to v sobě drží a neumí si o odpuštění říct?
 
Hana: Může to tak být. Muži se obtížněji orientují ve vlastních emocích a ještě hůře v komplikovaném světě ženských citů. Proto někdy své problémy překryjí sledováním krizí ve světě – utíkají se ke zprávám v médiích. Pro ženu je bytostně velmi potřebné žít v pěkných vztazích a vylepšovat je, proto často může první signál k usmíření vzejít od ní. Ale jsou i výjimky. I u nás Petr mnohdy přijde první.
 
Petr: Já jsem v manželství ten, kdo má rychlé a silné emoce a chtěl by hned vše vyřešit, ale dříve jsem viděl chyby jen na ostatních – manželce, dětech. Naopak Hana je spíše introvertka a dříve byla úplně uzavřená. Její slabé signály, že jí bylo ublíženo a je z toho smutná a nešťastná, jsem vůbec nezachytil. Ale postupně jsme se oba snažili, dával jsem Haně více prostoru a ona se nebála otevřeně mluvit, jak se cítí a co prožívá. Museli jsme si nacházet více času a prostoru na povídání o sobě. A to si musíme hlídat pořád.
 
Kterými slovy druhému odpouštíte? Má smysl dodávat: „…ale také chci, abys věděl, že jsi mě zranil(a)“?
 
Hana: Vnímáme, že je třeba být k sobě upřímní. Když se chystáme odpustit, obvykle v sobě máme ještě plno emocí, které vřou, dokud je nevyslovíme. Vyslovit je bez upozornění by ale mohlo být další rozbuškou v konfliktu. Je dobré požádat partnera, aby mi naslouchal a nepřerušoval mě, dokud neřeknu všechno. Výrazem lásky a úcty je, když partner v té chvíli neuteče a jen poslouchá, co chci říct. Začínám vysvětlením svého pohledu na situaci a vyjádřením pocitů. Pokračuji tím, co bych si přála a co pro to sama udělám. Potom může partner říci totéž za sebe. Přitom se neobviňujeme a nekritizujeme, jen si povídáme, co v nás jednání druhého způsobilo. Máme tak příležitost podívat se na věc z obou stran a lépe pochopit svět toho druhého.
 
Petr: Já začínám třeba takto: „Haničko, potřebuju ti říct, co mi dnes hodně ublížilo.“ Nebo „Haničko, jsem naštvaný a smutný zároveň a potřebuju o tom s tebou mluvit.“ Nebo Hanu pozvu na procházku.
 
Je něco, co byste protějšku nikdy neodpustili nebo by odpouštění trvalo hodně dlouho?
 
Hana: Ne. Bůh nám přece odpouští i hodně drsné prohřešky.
 
Petr: Představit si to dokážu: těžké životní situace, které by hodně zkomplikovaly náš život. Ale stejně vím, že jiná cesta než odpuštění neexistuje, pokud bych chtěl svobodně a radostně žít dál.
 
Stalo se vám, že se při odpouštění situace ještě zhoršila? Nebo že jeden má pocit, že už je vše urovnáno, ale druhý zdaleka ne?
 
Hana: V životě se nám to stalo mnohokrát, ale v poslední době snad už málokdy.
 
Petr: Stává se to, když zůstaneme na povrchu věci a vidíme jen partnerův rozdílný názor, avšak nedaří se nám vnímat jeho pocity.
 
Hana: Někdy musíme přijmout, že partner je odlišný a má na něco trvale jiný názor než já. To může pak být zdrojem konfliktů a neustálé rozebírání situace ze všech stran může věc ještě zhoršovat a odpuštění spíše komplikovat. Je lepší uvědomit si kromě záporů naší rozdílnosti klady – tedy že je v mnohém fajn, když jsme rozdílní, svou různost přijmout a velkoryse odpustit, co nám na druhém „leze na nervy“. Ta snaha může pár let trvat…
 
Petr: …ale stojí to za to!
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 25. dubna – 1. května 2017

Tisíce lidí podpořily nenarozený život

Rodiny, řeholníci, politici i známí umělci podpořili letošní Pochod pro život, který v sobotu prošel Prahou.

celý článek


Polsko připomnělo kořeny Evropy

Poslání polských primasů, jejichž úřad trvá už 600 let, a odkaz svatého Vojtěcha – duchovního svorníku střední Evropy si o svátku tohoto mučedníka připomněli poutníci…

celý článek


Loni bylo kvůli víře zabito na 90 tisíc křesťanů

Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI) je nevládní lidskoprávní organizace založená v roce 1977 ve Švýcarsku, která už 25 let monitoruje pronásledování křesťanů…

celý článek


Zkuste práci pro nemocné

Mezi stovkou žen, přihlášených do soutěže Sestra roku, byla letos odbornou porotou mezi tři finalistky vybrána ANGELIKA OSOVSKÁ, vrchní sestra Charitní ošetřovatelské…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay