Ty Jidáši nevěrný, cos to učinil?

Vydání: 2016/14 Papež vzpomněl na oběti útoků, 29.3.2016, Autor: Lukáš Peška

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

V některých obcích na Chrudimsku a Vysokomýtsku se nepřetržitě udržuje zvyk „vodění Jidáše“. Patří k Bílé sobotě a je zapsán v Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury.


O Bílé sobotě se mohli návštěvníci východních Čech setkat s tradicí vodění Jidáše v několika obcích na Chrudimsku a Vysokomýtsku, mimo jiné také ve Stradouni. Snímek Tomáš Kubelka

Úderem poledne se na Bílou sobotu začali u Staňkova statku ve Vraclavi scházet malí i velcí kluci z vesnice. Čekala je totiž společná náplň velikonočního odpoledne, a sice tradiční vodění Jidáše. Vlastní zvyk vodění Jidáše přímo navazuje na chození „hrkáčů“, kteří chodí po vsi od Zeleného čtvrtka, kdy zvony odletěly do Říma, až do Bílé soboty, kdy odpoledne začínají chlapci strojit „svého“ Jidáše. Mají důležitý úkol – obejít s klapačkami a řehtačkami celou ves a až na samý konec dovést prapodivnou postavu omotanou babykou a se špičatou čepicí na hlavě – Jidáše.

Zvyk vodění Jidáše se ve Vraclavi na Vysokomýtsku udržuje nepočítaně let. Jidášem se vždy stane ten nejstarší ze skupiny chlapců, kteří obstarávají po vesnici řehtání. V hierarchii kluků postoupil na vrchol a čeká ho zkouška dospělosti. Jaký má smysl vystavit se opovržení? Podle etnografů například snaha odčinit Jidášovu vinu, ale i prokázání schopnosti chlapce, který dosáhl patnácti let, být sám sebou.

„Obléci“ Jidáše není jednoduché. „Musíme ho od nohou až po krk omotat rolemi z babyky, což je zbytek lnu. Kombinace sazí a červené barvy pak dodá obličeji téměř ďábelský výraz, hlavu zakrývá vysoká špičatá čepice a fábory,“ uvedl Václav Šprojcar, který Jidáše strojí více než třicet let.

Nyní zbývá jen otevřít vrata statku a obchůzka může začít. Jidáš, který kráčí v čele průvodu a kterého prutem s trny „popohánějí“ párovníci, adepti na příštího Jidáše, má před sebou asi tříhodinovou namáhavou cestu. Lidé mu do bandasky pověšené na rukou vhazují drobné mince. Za Jidášem s párovníky pak kráčí ostatní chlapci. Roztáčejí kola řehtaček a vydávají tím pekelný zvuk. Řehtačky doslova překřikují říkanku odsuzující Jidášovu zradu a vybírají koledu – vajíčka, čokoládu, ovoce, ale i nějaký ten penízek.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Diecéze



Aktuální číslo 34 20. – 26. srpna 2019

Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku

Jeden z nejdůležitějších mariánských svátků liturgického roku – Nanebevzetí Panny Marie – prožili křesťané po celém světě.

celý článek


Orel stále roste a mládne

Celá orelská organizace prožije v sobotu 24. srpna na Svatém Hostýně spolu s moravským metropolitou a duchovním rádcem Orla Janem Graubnerem tradiční mariánskou pouť. Tentokrát…

celý článek


Milevsko: Živé místo i naleziště

V klášteře Milevsko působí tři premonstráti, jejichž život zdaleka netvoří jen modlitba. Spravují několik farností na rozsáhlém území jižních Čech, fungují jako…

celý článek


Jak udělat s dětmi herbář

Léto a prázdniny jsou ten správný čas pro zakládání herbářů. Slovo herbář je latinského původu (herba latinsky znamená bylina).

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay