Tři bratři: zpívá, co má ústa

Vydání: 2014/34 Papež přijel. Korea na kolenou, 19.8.2014, Autor: Lukáš Jirsa

Nový film Jana Svěráka Tři bratři je poctivou českou pohádkou. Přináší podívanou pro děti, při níž se nebudou nudit ani jejich rodiče.
 

Úspěch zaručen. Zdeněk Svěrák na plátně, a navíc jako scenárista. Takový je nový film Jana Svěráka Tři bratři. Snímek Bioscop

Od prvních okamžiků filmu Tři bratři se ocitáme v typicky českém pohádkovém prostředí. Tři bratři žijí na statku a dělají trochu starosti svým stárnoucím rodičům: Pepa (Vojtěch Dyk) je zbrklý, Tomáš (Tomáš Klus) roztržitý a Matěj (Zdeněk Piškula) nerozhodný. Aby pan otec (Oldřich Kaiser) mohl některému z nich s klidným svědomím předat hospodářství, posílá je do světa na zkušenou. Mají se zbavit svých špatných vlastností a pokud možno si najít nevěsty.

Každý z bratří své dobrodružství prožije v jedné ze tří známých pohádek: v Šípkové růžence, v Karkulce či ve Dvanácti měsíčcích.
 
ŘEKNI TO PÍSNÍ
 
Scénář Zdeňka Svěráka vychází ze čtyř dětských minioper, k nimž napsal hudbu jeho dlouholetý spolupracovník Jaroslav Uhlíř a které jsou s úspěchem hrány Dětskou operou Praha. Ze čtyř zpívaných pohádek se ale do filmu dostaly pouze tři. Budulínek musel zůstat stranou, protože jak řekl Jan Svěrák, „do série pohádek o dívkách v ohrožení nezapadl“.
 
Příběhem tří bratří provází diváky na filmovém plátně ilustrátor pohádkové knihy. Této role se ujal sám Zdeněk Svěrák, který i přes svůj časově skromný výstup patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. A protože jde původně o miniopery, ve filmu se z velké části zpívá. Zpívají nejen herci, ale i roztomilá lesní zvířátka. Zkrátka co má ústa nebo zobák, pěje hezky dětsky (tedy v jednoduchých rýmech a šprýmech) a jako o život.
 
Autoři stvořili pohádkový svět, kde zlo je sice špatné, ale ne ďábelské, jak už to v českých pohádkách bývá. Spíš je výsledkem špatných lidských (případně vlčích či ježibabích) vlastností, které jsou ovšem po zásluze potrestány.
 
Tandem otec a syn Svěrákovi při své šesté filmové spolupráci opět dokázal, že patří k domácí tvůrčí špičce. Svůj film vyšperkovali mnoha krásnými obrazy, opatřili řadou scenáristických i režijních nápadů, naplnili pěknými dětskými písničkami a atraktivitu mu zvýšili plejádou oblíbených herců. S kamerou kouzlí Vladimír Smutný, vše sestříhal další klasik filmového řemesla Alois Fišárek. Vzniklo dílo na velmi vysoké úrovni. Děti budou z kina odcházet spokojené, rodiče též, úspěch je zaručen.
 
A přesto se Tři bratři patrně nezařadí do pokladnice těch nejlepších českých (a československých) filmových pohádek. Snad je to tím, že snaha dát tři pohádky do jednoho filmu, jehož délka nepřesahuje hodinu a půl, je značně limitující. Jednotlivé pohádky jsou stručné, vlastně až příliš rychle odvyprávěné a stejně na tom je – a musí být – spojovací příběh tří dozrávajících synů. Děj nemůže ani na chvíli spočinout, protože bychom nestihli proběhnout tři dané pohádky v nelítostném časovém limitu.
 
Dalším omezujícím faktorem je, jako v mnoha dalších českých filmech, herectví, které jakoby naplňovalo právě a pouze „pohádkové“ nároky. Filmová pohádka by však automaticky neměla snižovat laťku hereckých výkonů na „pohádkově naivní“. Takový přístup je někdy zcela na místě (minikreace Miroslava Táborského v roli dvorního felčara), jindy ovšem na škodu – třeba v případě královského páru 
Zuzany Norisové a Davida Matáska.
 
Ještě že nad tím vším bdí vševědoucí a patřičně diváky poučující vypravěč v podání Zdeňka Svěráka, který nejen v tom pohádkovém světě oplývá sobě vlastním vtipem i hlubokou moudrostí.
 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay