To moje děti jsou hrdinové

Vydání: 2015/39 Papež zlepšuje vztah Kuby a USA, 22.9.2015, Autor: Martin Pražský

Příloha: Doma

Když jsem vstupoval do manželství, byl jsem odhodlaný prožívat rodičovství naplno. Netušil jsem však, že mi to bude dopřáno víc než vrchovatě.


Někdo nám tu chybí. S Boží pomocí a pochopením okolí to ale zvládneme.Ilustrační snímek Aleš Masner

Účast u porodu pro mne byla samozřejmostí. Díky ní o tom můžu svým dvěma dětem vyprávět, kdykoliv si přejí. Mladší syn rád opakuje, že jsem si ho „vypěstoval ze semínka“, protože jsem většinu péče o něj převzal během prvního měsíce jeho života. Považuji to za obdarování, jaké zažije jen málo mužů. Podobně vzpomínám na dobu, kdy jsem doma krmil a přebaloval všechny tři – oba malé potomky a těžce nemocnou ženu. Zažívali jsme velkou solidaritu, pomoc mnoha lidí a silnou Boží blízkost.

O to náročnější je postupný návrat do běžného života. Zvlášť když člověk musí řešit každodenní starosti, zatímco okolí zajímá, zda jste si „už někoho našel“ a svoji situaci „nějak vyřešil“. Překvapilo mě, jak necitlivě mohou někteří projevovat dobře míněný zájem. Je velký dar, když se lidem s malými dětmi podaří brzy opět najít partnera a založit novou rodinu. Mně se to nepodařilo a někdy si to vyčítám. Můj čas i energii však úplně pohltila nejen péče o dva synky, ale brzy i další nemoci a úmrtí v rodině. Příbuzní zemřelé manželky bydlí na druhém konci republiky a služby placené chůvy, která nám v těžkých chvílích hodně pomohla, jsem dál nevyužíval. Díky vstřícnosti zaměstnavatele a mnoha ochotných přátel jsem mohl s dětmi trávit většinu času. Za to jsem vděčný. Zvlášť u staršího syna jsem pozoroval trauma ze ztráty maminky a chtěl jsem mu být nablízku. Obtížně snášel, když žena musela být pár dní v nemocnici a já tam byl hodiny s ní. Také proto jsem se rozhodl mít pak nemocnou manželku doma a po její smrti zastat roli obou rodičů, nakolik to bude možné.

Výhodou „sólorodiče“ může být, že se nemusí s nikým dohadovat a může vše dělat podle sebe. Zároveň ale ochuzuje sebe i děti o jiný úhel pohledu, odlišný přístup i podněty a téměř na vše je sám. Nemám na mysli jen každodenní starosti, ale hlavně důležitá řešení týkající se budoucnosti dětí. Rady okolí mohou pomoci, ale nevyrovnají se společnému rozhodnutí s někým, kdo do toho jde s vámi a je ochoten nést důsledky. Dilemata typu jak být ve stejném čase na třídních schůzkách ve dvou různých třídách jsou spíše úsměvná a poměrně snadno řešitelná – mnohému se lze naučit od rodičů s více dětmi a ve své situaci málokdy nenajdu pochopení a vstřícnost.

Myslím si, že muž žijící sám s dětmi má nesporně výhodu před ženami, zvlášť když mu nedělá problém vaření, praní a další domácí práce. Nejde jen o uznalé pohledy a komentáře – v našich krajích je muž s dětmi stále trochu raritou, ale o jednání lidí na úřadech, v dopravních prostředích a podobně. K ženám si mnozí dovolí mnohem víc než k mužům a já si díky své zkušenosti dovedu lépe představit, jak náročné je být ženou, ať už je s dětmi sama, nebo třeba jen na tzv. mateřské dovolené.

Ve své situaci si všímám rizika „sociální izolace“, zvlášť nepochází-li rodič z velké rodiny, která drží při sobě, nebo není členem některého společenství. Naštěstí dnes existuje celá řada možností, pokud jsou tedy děti zdravé a má je kdo hlídat. Rád vzpomínám na setkávání maminek: bylo dobré, i když časem, zvlášť když mí kluci byli už větší, jsem cítil, že můj přístup je přece jen odlišný. Komunikace s muži je pro mne složitější, mám jiné starosti než většina z nich. Jak synové rostou, postupně se to však zlepšuje a už mám větší chuť „chlapsky“ rozumovat nad skutečnými i domnělými problémy vzdálenými domácí každodennosti. Naštěstí jsem nikdy zcela neztratil kontakt se svou akademickou prací, ačkoli je návrat k většímu nasazení složitější, než jsem si myslel. Stále se mi nedaří vše skloubit k mé spokojenosti, hlavně v obdobích, když jsou děti nemocné. Bez pochopení okolí by to bylo téměř nemožné.

Výchova příkladem

A co jsme získali? Větší schopnost se omlouvat a odpouštět si. Museli jsme se to všichni tři naučit, neboť nebyl prostor pro dlouhodobé trucování, kdy dítě najde útočiště u druhého z rodičů. I já umím uznat chybu a omluvit se. Mám k dokonalosti daleko a od synů se můžu mnohému naučit. Děti jsou vnímavé vůči tomu, zda to, jak rodič žije, odpovídá tomu, co o sobě tvrdí nebo co vyžaduje od druhých. Platí to také v duchovním životě. Větší dítka kladou zvídavé otázky, pronášejí postřehy a těmi pak nejen bavím sebe a přátele, ale už mi několikrát posloužily jako podnět k vlastním úvahám.

Nepovažuji se ve své situaci za hrdinu. Snažím se dělat, co pokládám za správné a na co mi stačí síly. Dobře vím, co je třeba zlepšovat. Ve chvílích vzpomínek a smutku povzbuzuji své kluky a říkám, že jsou hrdinové oni, když toho tolik zvládají bez maminky. Doma však nepěstujeme pocit, že jsme na tom špatně. Naopak zakoušíme mnohá obdarování a snažíme se podle možností skutkem i modlitbou pomáhat potřebnějším. Jsem rád, když je z reakcí lidí znát, že na nás na první pohled není vidět, že nám doma „chybí ženská“. Mým největším snem je dožít se chvíle, kdy z kluků vyrostou dobří lidé, kteří už mě nebudou potřebovat.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 7 14. – 20. února 2017

Papežův diplomat v Česku

Mons. Paul Richard Gallagher je tajemníkem Svatého stolce pro styky se státy, čili ministrem zahraničí. V závěru minulého týdne přijel do Prahy a jednal se zástupci vlády i ČBK.

celý článek


Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za…

celý článek


Církev ke zdravotníkům: Služte životu

Světový den nemocných 11. února, který věřící letos prožili již po pětadvacáté, přitáhl pozornost církve k otázkám a dilematům zdravotní péče. Po dvaceti letech…

celý článek


Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. PAUL RICHARD GALLAGHER zavítal minulý týden do České republiky na oficiální návštěvu. Zeptali jsme se ho na účel jeho návštěvy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay