To, co je neodvratitelné, je nutné přijmout...

Vydání: 2005/25 Utrpení - cesta k Bohu?, 13.6.2005, Autor: Kateřina Beščecová

Lidem, kteří se s utrpením svým i druhých setkávali a setkávají, jsme položili následující otázky:

1. Jak pomáháte lidem vypořádat se s jejich utrpením?

2. Zažil(a) jste situaci, kdy jste pocítil(a), že vás utrpení posunulo k Bohu?

 

Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR

1. Utrpení je pojem hodně široký, takřka bezbřehý. Má nekonečné množství podob, a navíc ho každý člověk prožívá jinak. Podle mého mínění je relativně nejsnazší mírnit utrpení tělesné. Na to dnešní medicína prostředky má, jen je občas nevyužívá. Ale ať udělá věda sebevětší pokrok, vždy budou platit slova dr. Hutchinsona: „Lékař může uzdravit někdy, ulevit často, potěšit vždycky.“ Totéž platí i o ostatních druzích utrpení. Potěšit můžeme vždycky - úsměvem, upřímným zájmem, věnováním svého času, telefonátem, SMS, dopisem, drobným dárkem apod. Utrpení, které lze odstranit, musíme odstranit. Co je neodvratitelné (např. nevyléčitelná nemoc, smrt), je nutno přijmout. A to nejde na povel. Jde o proces, se kterým zápasí i věřící, natožpak nevěřící. Tlačit na pilu by bylo kontraproduktivní. Na co ale slyší každý, je opravdová láska. Ta je tolerantní, trpělivá, obětavá, neklade si podmínky, důvěřuje, nic nevzdává.  

Několikrát týdně mi přichází e-mail od těžce nemocné a velmi trpící Lídy. Nemůže to vydržet a musí se se mnou podělit o radost k neunesení. Ví, že si ji Bůh od věčnosti vyvolil, aby s Ježíšem nesla kříž a spolu s ním se také podílela na záchraně tohoto světa. Pořád se ptá, čím si takovou poctu zasloužila, a od rána do večera děkuje a děkuje. Mám z ní pocit, že se jednou nohou lehce dotýká země a druhou už je pevně zakotvena v nebi. Ale vy se ptáte, jak pomáhám lidem vypořádat se s utrpením, a já vám tady místo toho povídám, jak trpící Lída naopak pomáhá mně. Potkat takovou Lídu, to je mimořádný dar. Častěji potkáváme lidi, kteří pod křížem padají. Tady je důležité více být s nimi a více jim naslouchat než chytře radit. Je třeba pozorně naslouchat trpícímu člověku a zároveň Duchu Svatému - spolehnout se, že on člověku vnukne v pravou chvíli to správné slovo. A pak je důležité nebát se ho říct. Když nic neslyším, mlčím - někdy totiž pevný stisk ruky nebo pohlazení řekne víc než slovo.

2. Ano. Ale trvalo mi nějakou dobu, než jsem si toho všimla a mohla jsem to takhle pojmenovat. Když se mi v autě zabila o rok mladší sestra, dlouho jsem kromě palčivé bolesti nevnímala vůbec nic. Dnes vím, že mě to posunulo o velký kus směrem k Bohu, zatímco ona se skokem dostala až k němu.

 

Václav Vaško, bývalý politický vězeň, historik a spisovatel

1. Nevím, jestli to umím. Obvykle nenalézám slov a svou účast na bolesti druhého se snažím vyrazit pevným stiskem ruky, objetím, teplým dopisem. A samozřejmě modlitbou.

2. Ostýchám se cokoliv z toho, co jsem prožil, nazvat utrpením. Spíš bych řekl: těžkou chvílí. Ale ani tady nemohu jednoznačně odpovědět. Například když jsem byl po odložené popravě držen gestapem jako rukojmí ve vězení, měl jsem pocit naprosté opuštěnosti a byl jsem schopen jen opakovat střelné modlitby: Pane, pomoz, Panno Maria, oroduj. A naopak: v ruzyňské samovazbě nebo před soudem jsem pociťoval Boží blízkost až hmatatelně. Že mě jedno i druhé, ale i bolestivý pooperační stav posunovaly k Bohu, jsem s jistotou poznával až s odstupem. Takže dnes mohu v souvislosti s tím vším od srdce říkat: Bože, děkuji ti za tvé milosrdenství.

 

Miroslav Zdík Jordánek OPraem, vojenský kaplan

1. Snažím se těmto lidem naslouchat, doprovázet je při hledání východiska a když je třeba, pokouším se zprostředkovat odbornou pomoc. Někdy také nabízím společnou modlitbu. Nejtěžší je zůstat v utrpení osamocen. Modlím se, abych nepatřil mezi ty, na něž se vztahují slova žalmisty: „Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, i moji příbuzní se mě straní!“ (Žl 38,12)

2. Ať už něco bolestného potká mě nebo mé blízké, vždy mi dochází, jak křehká je naše existence, ale zároveň jak velký dar je víra a jakou jistotou je Pán. To považuji za užitečné poznání!

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay