Tentokrát až tam na sever

Vydání: 2006/47 Umí být církev vděčná?, 21.11.2006, Autor: Ludmila Křivancová

Příloha: Doma

Pokud jste ještě nenavštívili Jizerské hory, doufám, že vás k tomu tímto příspěvkem navnadím. Necháme stranou nejznámější místa v okolí Liberce a Jablonce a podíváme se do Frýdlantského výběžku. Ubytování ve Frýdlantu, Raspenavě či Hejnicích seženete snadno.

Městu Frýdlant vévodí hrad a zámek. Před návštěvou si ale namasírujte nohy, protože prohlídka trvá 1,5 – 2 hodiny. Stojí za to. Hrad Frýdlant je narozdíl od některých jiných hradů skvěle vybaven starým nábytkem, zbraněmi a jinými rekvizitami. Kaple a renesanční zámek byly postaveny na přelomu 16. a 17. století Markem Spazziem di Lancio. Všechny milovníky drobnůstek a maličkostí jistě potěší jeho bohaté zařízení – uvidíte dámské a pánské patro, i tajné schůdky, které zase tak úplně tajné nebyly. Velmi originální je kaple se dvěma oltáři – katolickým a protestantským.

Ďáblík bahenní
Protože se právě vyčasilo, stihneme ještě malý výlet.
Z frýdlantského náměstí se vydáme po zelené turistické značce směrem do Višňové. Značka nejprve vede podél kolejí, pak nás dovede na Hůrku. Popojdeme kilometr po žluté k meandrům říčky Smědé. (Copak vlastně jsou ty meandry? Přece zákruty!) Tato přírodní rezervace je bohatým nalezištěm vzácných rostlin a živočichů. Roste tu ďáblík bahenní, lilie zlatohlavá a mezi zvířaty najdeme i vydru říční či jeřába popelavého. Vylezeme na Holubí vrch a štrádujeme údolím Bulovského potoka do Višňové. Příroda je tu opravdu romantická: bublající potůček, stromy a úžasný klid.
Višňová leží těsně u polských hranic. Do kostela Svatého Ducha se sice turista nedostane, ale i zvnějšku je vidět práce P. Ladislava Kubíčka a jeho farníků, které připomíná pamětní deska. Bolavou historii česko-německých vztahů ukazují náhrobky kolem kostela. Hřbitov byl zničen. Naštěstí ale nebyla zničena místní architektura. Višňová a okolní obce se pyšní podstávkovými domky, plodem hornolužické lidové architektury. Čtyři domy v obci jsou památkově chráněné.
Ačkoliv jsme křesťané, neuškodí navštívit Pohanské kameny nad obcí. Jedná se o skupinu mohutných balvanů z rumburské žuly. Ještě koncem 19. století byly Pohanské kameny považovány za lidský výtvor, ve skutečnosti se však jedná o výtvor přírodní. Je pravděpodobné, že v minulosti sloužily jako kultovní místo. Na vlakové nádraží je to kousek a my se ještě můžeme pokochat hezkými výhledy z místní lokálky. Výlet zvládnou i malé děti, můžete pro ně připravit nějakou hru – třeba poznávání podzimních stromů. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 19. – 25. června 2018

Chudoba hrozí pětině mladých lidí

Pětinu mladých lidí v Česku, což je asi 300 tisíc, ohrožuje chudoba. Vyplývá to z průzkumu, který pro Charitu ČR a Českou biskupskou konferenci zpracovala agentura Median.…

celý článek


Pane, nauč nás modlit se

Aktuální téma Katolického týdeníku se z různých úhlů věnuje modlitbě a jazyku. Skrze oboje bychom měli duchovně růst. Pro sebe i pro ty, které máme rádi a kterým sloužíme.

celý článek


Do Panamy k Jezulátku

Jaké to bude v Panamě? Setkání mládeže s papežem se tam sice uskuteční až příští rok, ale vedoucí Sekce pro mládež P. Kamil Strak začal minulý týden přípravy přímo…

celý článek


Italové si vždycky nějak pomohou

Diplomat a bývalý arcibiskup Trenta (Tridentu) LUIGI BRESSAN nedávno navštívil Prahu spolu se stovkou obyvatel severoitalského horského regionu v údolí Valle di Ledro. Přijeli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay