Zraje jako dobré víno

Vydání: 2015/38 Pomoc uprchlíkům koordinuje speciální web, 15.9.2015, Autor: Václav Štaud

16. září, o svátku sv. Ludmily, si u nás připomínáme Den církevních škol. Při této příležitostise školy rády pochlubí svými výsledky, záměry, aktivitami i tím, jak se liší od těch ostatních.


Předávání maturitních vysvědčení na Katolickém gymnáziu v Třebíči je každoročně velmi slavnostním okamžikem. Letos se čestného úkolu po mši svaté v bazilice sv. Prokopa ujal sám brněnský biskup Vojtěch Cikrle, vlevo je ředitel školy Vít Feldbabel.Snímek archiv školy

Při této příležitosti je tedy čas položit otázku, jaká je dnes přidaná hodnota církevních škol a zařízení nejen pro jejich zřizovatele, ale i pro celou společnost. Mají po více než dvou desetiletích stejný význam jako v době svého vzniku, kdy byly odrazem porevolučního nadšení? Některým institucím, oblíbeným ještě před nástupem totality, čas už smysluplnost odvál. Ale u církevního školství tomu tak naštěstí není, protože nepřestává plodit dobré ovoce. S přibývajícími léty naopak zraje jako dobré víno a jeho kvalitní služby jsou ceněny a vyhledávány.

„Daří se nám plnit všechny tři základní úkoly. Vedle poskytování kvalitního vzdělání je to boření předsudků a na neposledním místě skutečnost, že dokážeme studenty učit v jiném než materiálním rozměru,“ hodnotí výsledky své školy spirituál Církevního gymnázia v Plzni P. Robert Bergman. Potvrzuje tak, že úkolem církevních škol a zařízení je také zajistit, aby absolventi rozlišovali duchovní hodnoty, uměli vytvářet správné vztahy a ovládali sociální kompetence. Aby byli dobře připraveni zařadit se po bok vzdělaných a moudrých tvůrců hodnot, manažerů, vědců, umělců i charakterních politiků. A ti slabí a zranitelní aby i přes mnohdy těžké postižení neskončili na ulici a uměli prožít Bohem propůjčené roky aktivně. A třeba se ještě dokázali realizovat v podobě obětavé pomoci druhým.

Své vlastní poslání srovnává P. Bergman s prací kaplanů v armádě, nemocnicích nebo věznicích. Tyto druhy pastorace jsou podle něj podobné. „Dobrý kaplan by měl obětavě sloužit svěřeným duším, být jim otevřený bez rozdílu stavu jejich víry. Má lidem nabízet rozhovory, případně krizové intervence ve všech jejich těžkostech. I studenti mohou mít velmi vážné problémy! Často s nimi řeším starosti, na které ještě vlastními silami nestačí. Přitom poměrně dlouho trvá, než mladý člověk ke svému kaplanovi-spirituálovi najde správný vztah, než se přesvědčí, že jsem tu opravdu pro něj. Já si pak každého projevu takové důvěry nesmírně vážím, zvláště od člověka, který své duchovní zakotvení teprve hledá,“ svěřuje se spirituál gymnázia.

Letos jsem dva páry bývalých studentů s radostí oddával

Jeho studenti k němu nacházeli cestu také o uplynulých prázdninách. A nezapomínají ani starší absolventi: „Často se někdo z nich zastaví. Letos na konci srpna jsem dokonce dva páry s velkou radostí oddával a nedávno se mi dostalo cti pokřtít první dítě bývalých studentů naší školy,“ usmívá se P. Robert Bergman.

Problematikou katolického školství se zabývá řada církevních dokumentů. „Katechetická sekce ČBK v současné době připravuje nový dokument, který mimo jiné zakotvuje pravidla duchovní dimenze v oblasti katolického školství. Ten by měl být k dispozici už v první polovině nastávajícího roku,“ informuje KT P. Mariusz Kuźniar, ředitel Katechetické sekce ČBK.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay