Zajet na hlubinu, jít až na dřeň

Vydání: 2016/1 Koledníci vyrážejí do ulic, 29.12.2015, Autor: Alena Scheinostová

„Když se ztratíte v lese, je lépe být ve dvou než samotný. Duchovní doprovázející jako by byl právě tím, kdo mi do tmavého hvozdu přináší svítící lampu a pomáhá mi kráčet za Kristem.“


Ilustrační snímek Vojtěch Vlk

Tak shrnuje dvaadvacetiletá Petra svou zkušenost s duchovním doprovázením. Tuto „pomoc, kterou poskytuje jeden křesťan druhému, aby mu umožnil slyšet a rozumět osobnímu Božímu sdělení, které je určené právě jemu“ – jak duchovní doprovázení charakterizují teologové – možná nevyužije v životě každý. Přesto je nabídkou, která pomáhá učinit zásadní rozhodnutí, přenést se přes těžké životní momenty a společně s knězem, řeholnicí nebo moudrým laikem (a u dětí především s poučeným rodičem či kmotrem) najít správnou cestu na nepřehledné křižovatce. „Je pro mě velmi důležité, že mohu s někým, kdo má více zkušeností, jiný pohled a zároveň bezmezné pochopení, sdílet své duchovní zážitky i všednodenní starosti, otázky, tápání i radosti,“ vystihuje Petra. „Doprovázející mi nastavuje upřímné zrcadlo na to všechno, co žiji, a pomáhá mi rozlišovat, jak můžu žít lépe – to je blíže Bohu.“

S prosbou o duchovní radu se na kněze, ale nejen na ně, obracejí lidé všeho věku. Kdo hledá takovou podporu, nejspíš zaslechl Boží volání a pátrá, jak na ně odpovědět. Zvláště praxe z exercicií však ukazuje, nakolik je nutné, aby byl člověk na „dobrodružství“ užšího následování Krista připraven také ve svých lidských limitech. „V hlubokém ponoření se do sebe a v tichu můžete být najednou zahlceni sebou samými, a pokud nejste sami se sebou vyrovnaní, může to mít vážné důsledky,“ varuje ze zkušenosti psycholog Michal Petr. Psychická zhroucení na duchovních cvičeních nebývají bohužel výjimkou. Proto je nutné, aby člověk dokázal odhadnout, zda věc, v níž si neví rady, je spíše duchovního, nebo psychického rázu, a podle toho zvolit rádce, na nějž se obrátí. Stejný požadavek však platí také pro doprovázející, ačkoli – jak říká Michal Petr – prázdnota po smyslu, která stojí za řadou duševních potíží, má také spirituální rozměr a obojí přesně odlišit není vždy snadné.

Tato dvoustrana to sama o sobě nerozřeší. Přesto se pokouší nabídnout podněty a inspiraci z různých stran, ať už to bude karmelitka Denisa Červenková, nebo polský jezuita Józef Augustyn exkluzivně pro KT. Na fenomén „následování duchovního vůdce“, kdy se lidé „nechávají vést“ mimo individuální duchovní doprovázení, se blíže zaměříme s religionistou Zdeňkem Vojtíškem, jenž poukáže i na některá rizika.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 13 28. března – 3. dubna 2017

Svou duši poroučím Bohu

Kardinálové z několika zemí světa, čeští a moravští biskupové i více než tři tisíce věřících z celé země se v sobotu přišli do svatovítské katedrály rozloučit…

celý článek


Eucharistická úcta napříč staletími

Na prahu Velikonoc zve Arcidiecézní muzeum v Olomouci k zamyšlení nad Kristovou obětí zpřítomněnou v eucharistii. Pod názvem „V oplatce jsi všecek tajně“ vystavuje působivý…

celý článek


Antonín Mandl, člověk dialogu

Vzpomínka na P. Antonína Mandla (27. března 1917 – 15. března 1972) u příležitosti 100 let od jeho narození chce být zároveň i připomínkou jeho přátel a spoluvězňů,…

celý článek


Pojďme si povědět něco pěkného

Mladým partnerům na začátku vztahu chybí slova. Tolik si toho chtějí říci! Překotně povídají, skáčou si do řeči, nemohou se dočkat, až skončí jeden a začne druhý.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay